Déšť smývá stopy – Mikaela Bley

Autor: Mikaela Bley
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 310

„Jednou večer před pár lety se Philip Ellen zeptal, které vraždy považuje za nejhorší. Které by na jejím žebříčku obsadily prvních pět míst. Odjakživa mu dělalo potíže jejího koníčka pochopit a vyptával se, jestli je to stejné, jako by on vybíral pět nejlepších řasenek. I když pak se opravil, že je to špatné přirovnání, protože hodnocení řasenky naprosto závisí na tom, jaké má dotyčná osoba řasy, k jaké příležitosti je líčení určeno a tak dále.“

Jednoho chladného, deštivého květnového dne zmizí z tenisové haly v centru Stockholmu osmiletá holčička Lycke. Pro zpravodajskou redakci TV4 je případ událostí číslo jedna a jeho sledováním je pověřena zkušená reportérka Ellen Tammová.
Pátrání po Lycke je s postupujícím časem stále beznadějnější a pro Ellen se případ stává posedlostí. Je snad jediná, komu na nalezení Lycke skutečně záleží? Musí se potýkat s neschopností zkorumpované policie, podivným chováním dívčiných rozvedených rodičů i lhostejností svých kolegů. Ellen se snaží jednat profesionálně a neztratit hlavu, jenže tento případ jí bolestně připomíná podobnou tragédii z minulosti, která se jí osobně dotýká. A šance na nalezení holčičky každou hodinou klesají…

Tato kniha mi už delší dobu ležela na poličce. Dostala jsem si ji vloni jako dárek a nějak mi na ni nezbýval čas. Ale protože jsem dostala druhý díl v minulých dnech, rozhodla jsem se do ni pustit. A jsem ráda za to, že jsem se začetla. Napínavá kniha až do samotného konce. Déšť smývá stopy mne velmi příjemně překvapil a navnadil na další díl.

Ellen má za sebou velmi zlou událost, která ji ovlivňuje i po dvaceti letech. V práci, jako televizní redaktorka, se setká s případem, kdy zmizí osmiletá holčička Lycke a právě díky své minulosti se angažuje více než je zdrávo. Hledá na vlastní pěst, sleduje stopy, probírá indicie. Navíc v práci se jejím šéfem stal Jimmy, se kterým měla krátký románek, jenž nedopadl dobře a tlaky jsou proto na její osobu vyvíjeny různými směry. Musí se se vším poprat a hlavně najít Lycke. Dokáže to?

Déšť smývá stopy patří mezi ty těžší knihy, kdy se něco stane dítěti. Čtenáři, kteří tohle špatně snášejí, by se ji asi měli vyhnout kvůli pocitu bezmoci, jenž se může dostavit. Ale na druhou stranu musím říct, že autorka vymyslela postavy, které samotný případ lehce zastínily, protože ti hrdinové byli zvláštní a vnímala jsem nejvíce je samotné. Třeba otec Lycke, Harald. To byl chlap, který neví, co chce a hlavně měl všechno u zadní části těla, důležité je, ať vše klape jak má. Nedej bůh, když mu někdo udělá čáru přes rozpočet! Matka Lycke, Helena, to byla lehce psychopatická žena, která chtěla, ale nemohla… Nebudu psát co, to se dovtípíte při čtení.
A Ellen. I když mi byla velmi sympatická, některé její psychické stavy byly na hraně. Když si opakovala svoji mantru „smrt, smrt, smrt“, tak v tu chvíli jsem opravdu pochybovala nad tím, jestli není labilní a ostatní věci nehraje. Jenže trauma z dětství, které není moc hezké, se odrazilo právě teď a tady, musí se vypořádat s více problémy, takže jsem ji omluvila a fandila ji dál.

„Ellen obešla byt a rozsvítila světla, podlaha pod ní povrzávala. Rozhodla se, že si zapálí pár svíček, a pohledem zabloudila ke krbu, ve kterém už od zimy nezatopila. Uvažovala, jestli má energii i na to, aby zapálila oheň v krbu, a nakonec si umínila, že se do toho pustí. Nemůže přece strávit život jen čekáním, že něco přijde. Žij teď, vybídla se, dala do krbu několik polínek a téměř napoprvé se jí podařilo rozdělat oheň.“

Jediné, co mne opravdu zarazilo, tak je rozuzlení celé situace. To mi fakt nesedělo, protože Ellen na mě celou dobu působila silně a odhodlaně, ale na posledních stránkách se z ní stala žena, která lehce odpouští a omlouvá neomluvitelné. Dle mého to k ní nesedělo, ale zase musím říct, že díky tomu je tato kniha jiná než ostatní, odlišná.

Celý příběh se odehrává ve dnech, nikoli kapitolách a v tom dni jsou „podkapitoly“ různých postav, které jsou hlavní a důležité. I když se ty dny zdají delší, tak mi věřte, že čtení odsýpá takovou rychlostí, že to ani nepostřehnete.
Autorka napsala velmi napínavý, poutavý příběh, který v sobě ukrývá i pár mouder. Ale musíte hledat meziřádky. 🙂

Pokud přemýšlíte nad nějakým dobrým thrillerem nebo detektivkou, rozhodně vám tuto knihu doporučím. Po přečtení si sami určíte, zda je to thriller nebo detektivka, ale věřím, že se bude líbit. Připravte se na psychicky labilní jedince, na pořádnou dávku napětí a na nečekané zvraty.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *