Na odvrácené straně – Anthony O´ Neill

Autor: Anthony O´Neill
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

„Je dobré mít konkurenta. A ještě lepší je roztříštit mu lebku.“

Na odvrácené straně Měsíce se nachází Město hříchu založené výstředním miliardářem Fletcherem Mosasem – původně jako trestanecká kolonie pro nejtěžší zločince, nájemné vrahy a sexuální maniaky. V celém vesmíru není místo, kde byste sehnali účinnější fet, levnější plastickou operaci, intimnější zákoutí pro dohodnutí kšeftu… anebo zkorumpovanější policii.
Poručík Damien Zackon, jehož sem před mafiány na Zemi uklidili v rámci programu na ochranu svědků, se o tom má přesvědčit na vlastní kůži. Když v místním policejním revíru dojde k sérii krvavých atentátů, svěří vyšetřování právě jemu. Proč zrovna nováčkovi? Při pátrání po atentátnících mu hážou klacky pod nohy jak kolegové v čele s náčelníkem otylým jako hroch, tak zdejší samozvaný vládce. Jenže co když za vraždami stojí právě všemocný Mosas a jeho neméně ambiciózní dcera?
Mezitím se dva tisíce kilometrů odtud vydává na pouť v krutých podmínkách měsíčního povrchu uhlazený android, usměvavý, cílevědomý – a pokud se mu kdokoli ocitne v cestě, i krvežíznivý stroj vedený jedinou pohnutkou. Musí se dostat do Města hříchu a ovládnout ho…

Australan Anthony O´Neill (1964), skladník, zaměstnanec videopůjčovny, bankovní úředník, pojišťovací agent a nyní na plný úvazek spisovatel, žije v Edinburghu. V hlavním městě Skotska se usadil s cílem poznat inspirace svých literárních vzorů Roberta Louise Stevensona a Arthura Conana Doyla.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo, kdyby na Měsíci bylo město, které by se dalo navštívit? Anthony O´Neill tuto myšlenku posunul na vyšší level a vytvořil tam něco na způsob zhýralého Las Vegas.
Nejdříve to bylo místo pro trestance, kteří neměli žádný malý vroubek, ale pořádný vrub. A teď je to také místo, kde se rojí všichni bohatí, ale také zvrácení lidé, kteří chtějí zažít pořádný adrenalin, ať už je to týká drog, hazardu nebo třeba i sexu.

Na odvrácené straně je psána velmi srozumitelně, jedná se o temnou, krutou, scifi knihu, kde nehledejte žádnou romantiku a milé slovíčka. Kapitoly se střídají, kdy vždy jedna je věnována tomu, jak to na Měsíci vypadá ve skutečnosti, co vás tam může potkat, co se týče výkyvů teplot nebo třeba měsíčního prachu, který vám sedne do sebemenší dutinky v plicích. Další kapitola je poté věnována vyšetřovateli Zackonovi, který je nováčkem v Městě hříchu a hned dostane případ atentátu na vysoce postavené pohlaváry. A s třetí kapitolou se budete potloukat po měsíční krajině s androidem, který jde přes mrtvoly právě do onoho Města hříchu, aby si ho podrobil…
Tyto kapitoly se pak za sebou střídají, tudíž nepřijdete o nic z děje obou „hlavních hrdinů“, ale také se hodně „poučíte“, co se týče samotného Měsíce.
Někdy sice ty poučné kapitoly pro mne byly zdlouhavé a místy nudné, ovšem jsou potřeba pro to, aby čtenář pochopil všechny souvislosti. Takže vydržte! 🙂

„Jestliže po sobě nesvedeš zahladit stopy, vyhlaď ty, kdo je vidí.“

Líbil se mi autorův smysl pro humor, černý humor, který tady ráda zmíním. Například způsob vyjadřování androida bylo opravdu skvělé, pobavila jsem se. Nejednou jsem se také zasmála nahlas, ovšem když se potom stalo něco, co bylo neodvratitelné, připadala jsem si blbě, že se nad tím pořád usmívám, ale v tu chvíli to ani jinak nešlo. 🙂
A když už mluvím o androidovi, tak také napíšu k poručíku Zackonovi, že je to postava, kterou autor vykreslil tak, aby si ji oblíbil snad každý čtenář. Je to sympatický chlap, který si zachoval ještě kousek cti, soudnosti a citu z doby, kdy nebyl v Městě hříchu ale na Zemi.

„Uvnitř si nejdřív ničeho nepatřičného nevšimne. Rozváže si kravatu a zamíří do kuchyně nalít si něco k pití. Teprve když dojde do setmělého obýváku a chystá se hlasových ovládáním rozsvítit, zjistí, že tu není sám. V jeho křesle trůní člověk, jehož siluetu prozradí blikající neonový nápis z ulice. Policista okamžitě odhodí skleničku s pitím a tasí plazmalyzér. Namíří ho na vetřelce a zvolá: „SVĚTLO!“ A vzápětí, za plného osvětlení, pozná, že postava v křesle ve skutečnosti žádný člověk není.“

I když nepatřím mezi ty opravdové, nadšené milovníky scifi žánru, tak můžu říct, že tato kniha si mne svým způsobem získala. Je pravdou, že některé pojmy pro mne byly těžko uchopitelné, ale detektivní zápletka, spolu s trochou brutality a opravdu zvláštním, specifickým prostředím, kde se vše odehrávalo, se mi zalíbilo. Autor se taky „vyřádil“ v popisech Města hříchu, takže jsem si docela dobře dokázala představit, jak to tam vypadá. I samotná měsíční krajina byla pojata velmi zevrubně, takže v hlavě jsem měla jasné obrazy toho, o čem jsem četla.

Když to všechno shrnu, tak jsem velmi mile překvapena, co se jsem od knihy Na odvrácené straně dostala. Líbilo se mi téměř vše, ovšem nejvíce právě ta představa, že by na Měsíci bylo nějaké podobné Město hříchu, kde bych se mohla navázaně bavit a třeba si nechat udělat nějakou tu plastickou operaci za hubičku. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si také můžete knihu Na odvrácené straně zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *