Poslední číslo – Hayley Barker

Autor: Hayley Barker
Nakladatelství: Knihy Dobrovský/edice King Cool
Rok vydání: 2019
Počet stran: 419

„Kdykoli se snažím přemýšlet o budoucnosti, nevidím nic než černou díru. Cítím chlad. Chlad, který se mi usadil tak hluboko pod kůží, že se ho už nejspíš nikdy nezbavím.“

Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strach, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život.
Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá.
Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.

Hayley Barker má bakalářský titul (s vyznamenáním) z Birminghamské univerzity a osmnáct let vyučovala angličtinu na střední škole. Je velkou fanynkou literatury pro dospívající mládež a říká, že vydání knihy je to největší dobrodružství, jaké kdy zažila. Při psaní Posledního čísla se nechala inspirovat svým strachem z rostoucí vlny kriminality a nenávisti vůči etnickým menšinám v Anglii.
V edici King Coll vyjde i pokračování Zloděj čísel.
Žije v Essexu se svým manželem a dvěma malými syny.

Poslední číslo podle mne není žádná fantasy. Je to nevšední dystopie, z velmi blízké budoucnosti, Anglie roku 2045. To jen tak pro pořádek. A je to taky jen jediná moje výtka k tomuto dílu.
Autorka dala do příběhu tu správnou dávku nenávisti, zla a ubližování, aby to dokázala vyvážit nadějí, vírou a dobrými skutky. Tato kniha se mi líbila a zkusím vám přiblížit proč.

V příběhu vystupují dvě hlavní postavy. Ben a Hošiko. Každý je z jiného těsta, tedy vlastně světa. Ben je Čistý, čistá rasa. Dokonalý život, drahé školy, dostatek jídla, bydlení nad poměry. Hošiko je Drek. Drekové jsou pro Čisté ještě méně než krysy. Protože kdyby byli všichni krysy, dali by se snadněji vyhubit. (Nevím proč, ale v průběhu celého čtení mi přišlo, jako kdyby nejvyšší hlavy Čistých byli zrcadlem Hitlera – brrrr).
Čistý se s Drekem nebaví. Čistý Dreka ponižuje, ubližuje mu. Může jej zabít bez jakýchkoliv rozpaků a následků. Může jej zabít z nudy. Může cokoliv. Drek by totiž neměl ani chodit po světě, kde chodí Čistí.
Benova matka, vysoce postavená politička je pozvána jako VIP na představení do putovního cirkusu, i když nerada, protože tam přeci vystupují Drekové, jde tam i se svými syny a manželem.
Jenže Ben se začne kolem cirkusu motat víc než je zdrávo. Není to jen kvůli Hošiko, ale také kvůli tomu, co se v tom cirkuse odehrává…

Poslední číslo je kniha, která je neskutečně čtivá. A když píšu, že neskutečně, tak opravdu tomu tak je. Kapitoly jsou velmi krátké – třeba i jen půl stránky. A právě tohle samozřejmě napomáhá k tomu pocitu, že čtete rychle. Já se ztrácela v Anglii necelé dva dny. Naprosto jsem byla pohlcena vším, co se na stránkách děje.
Ač je to docela děsivé, nejvíce se mi líbily věci, které se děly v cirkuse. Ta morbidnost… Je úžasné, kam až musela zajít autorčina představa, aby tohle vymyslela.

„Pohleď, jak plameny stravují a ničí,
kdo to dnes shoří na hranici?“

Oběma hlavním hrdinům je okolo patnácti let. A také se na svůj věk chovali. Ben, jako rozmazlovaný, milovaný syn vysoké kasty, měl místy myšlenky, které tomu odpovídaly. Bál se kdy měl, nedokázal odhadnout některé následky, tak jak by to dělal dospělejší člověk, ale když šlo do tuhého, bojoval jako lev.
Hošiko se svým chováním je kapitola sama o sobě. Protože od pěti let vyrůstala v bídě, bezmoci a týrání, je zocelená. Ovšem některé city ji zůstaly a bylo to lehce, v náznacích popsáno tak, aby nepůsobilo nic přehnaně.

Na jednu stranu, svět, který autorka vymyslela je hrůzostrašný, jakoby návrat do minulosti, ale přitom je skvělý. Díky tomu, jak vše podala, si vytvořila velmi dobrou půdu pro příběh, který je nejen zajímavý, ale má i jistou přidanou hodnotu.
A to právě díky Benovi a Hošiko. Každá doba si žádá své hrdiny a v Anglii, v roce 2045 je to Hošiko s Benem.

Nedejte na to, že má kniha na sobě nápis fantasy, vůbec to k ní nesedí. Poslední číslo je dystopie, která má svým čtenářům rozhodně co nabídnout. Ač je v ní plno násilí, morbidností a zla, přesto je v ní určité „poselství“.
Autorku k napsání této knihy inspirovala vzrůstající kriminalita a nesnášenlivost etnických menšin v Anglii, ale tento vzrůstající trend i s nesnášelinvostí je všude, po celém světě. Dle mého názoru je to aktuální čtení, které vřele doporučuji mladším ročníkům. Ať se neopakují některé chyby z temné minulosti…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský, kde si knihu Poslední číslo můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *