Autor: Gail Godwin Nakladatelství: Knihy Dobrovský – edice Knihy Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 358
„Ne každej, kdo vejde dovnitř, najde cestu ven.“
Strašidelný příběh opuštěného sídla a tenká hranice mezi tímto a dalším životem od úspěšné finalistky National Book Award Gail Godwin. Po smrti své matky je jedenáctiletý Marcus poslán na malý ostrov v Jižní Karolíně, aby žil se svou pratetou, samotářskou malířkou se strašidelnou minulostí. Jinak málomluvná teta Charlotte Marcusovi ukáže rozbořené stavení a povypráví mu o tom, jak jej začala před třiceti lety pravidelně navštěvovat, protože se hodilo k jejímu vlastnímu zpackanému životu. Nakonec ji inspirovalo k tomu, aby se stala malířkou, a mohla tak zachytit jeho naprostou osiřelost. Ostrované mu říkají „Sídlo smutku“, protože z něj při hurikánu před padesáti lety zmizel chlapec a jeho rodiče. Jejich těla se nikdy nenašla a dům od té doby zůstal prázdný. Během dlouhých, osamělých hodin, které teta Charlotte tráví v ateliéru nebo krocením svých démonů, Marcus sídlo navštěvuje; nachází v sobě odvahu přijít blíž, a to dokonce i poté, co se mu zjeví duch zemřelého chlapce. Protože je zvídavý a po nedávných událostech svého života navíc otevřený neznámému a tajuplnému, snaží se získat si chlapcovu přízeň, přestože neví, zda je jeho duch přátelský, anebo zákeřný.
Autor: Roxann Hill Nakladatelství: Knihy Dobrovský – edice Vendeta Rok vydání: 2018 Počet stran: 243
„Proto jsem za touto kapitolou mého života udělala důsledně tlustou čáru,“ řekla doktorka Hofmannová. „To, že jsem se začala soustřeďovat výhradně na svou praxi, bylo správné rozhodnutí. Mám své stálé pacienty. Hned po schůzce jedu například do domova důchodců a budu se věnovat svým seniorům. Vždyť oni nikoho jiného nemají… A dnes odpoledne se budu starat o dvě nezletilé těhotné dívky, které se samy rozhodly postarat se o své dítě a nejít na potrat. Takové věci se prostě musí podpořit.“
Inspektorka Anna, která překonává životní krizi, je najata knězem a církevním vyšetřovatelem, aby objasnila důvod sebevražd členů ctihodných rodin. Anna je krásná, emancipovaná mladá žena s velmi odtažitým vztahem k církvi a smutnými vzpomínkami na ztrátu dítěte. Těžko překonává traumata prožitá při službě u policie, ale i přesto nachází přátele a smysl své práce. Na pozadí kalných podzimních dnů, zastrčených skladů a neustále hrozícího nebezpečí se pohybuje dvojice se statečnou vytrvalostí. Navíc vlivem přepadení a ohrožení života se mezi nimi začne vytvářet křehké pouto. Objeví se další zločiny: zneužívání dětí. A co hůř? Stopy vedou opět k církvi. Překvapivé rozuzlení odhaluje otřesné souvislosti zmanipulovaných smrtí mladých lidí. A na konci, po sérii děsivých zážitků bez oddechu, dva lidé nacházejí ve všem smysl a čistotu.
Roxann Hill se narodila v Brně. Během pražského jara odešla jako malá holčička se svými rodiči do Německa, kde vyrostla a dodnes žije. V současné době se věnuje výhradně psaní a kromě toho se stará o dvě děti, dva velké psy a jednoho manžela. Patří k nejúspěšnějším autorkám v německy mluvící oblasti, které si vydávají knihy vlastním nákladem. Spolupracuje také s renomovanými nakladatelstvími, se kterými realizovala úspěšné knižní projekty. Série thrillerů o Steinbachové a Wagnerovi se stala díky 700 000 nadšeným čtenářům kultovní záležitostí.
Na tuto knihu mě nalákal název. No, posuďte sami. Ráj mrtvých dětí zní dost děsivě, takže to byla jasná volba. Navíc, když jsem se dozvěděla, že autorka má kořeny v České republice, byla jsem velmi zvědavá, jak píše, o čem píše a jestli se dokáže „odvázat“. Začátek příběhu – přesněji prolog, byl podle mého gusta. Hrůzný, odporný… Ale potom už to šlo trochu z kopce až jsem se dostala ke stabilnímu průměru.
Nejdříve k hlavním postavám. Důležitou je Anna Steinbachová, žena, o které vám toho moc nenapíšu. Co jsem zjistila z příběhu, tak by měla být krásná blondýna a nějakým způsobem poznamenaná děsivým traumatem z minulosti, kdy nedokázala někoho ochránit. Pavel Wagner, což je v příběhu její parťák ve vyšetřování, je kněz, ale evidentně velmi dobře stavěný (myslím tím pěkné, vypracované tělo), ale tím to hasne. Nedokážu si jej představit – možná tak bez hlavy. 🙂 A tito dva spolu řeší případ, kdy dochází k sebevraždám mladých lidí v jedné diecézi. Nakonec to ale nemá s náboženstvím téměř nic společného, krom Wagnera, jenž je kněz. Při vyšetřování se dostanou do křížku s bandou lidí, kteří páchají příšerné zlo a tak se dá říct, že vyřeší dva případy… Ovšem, nic není bez následků.
Od příběhu jsem měla velké očekávání, nechala jsem se strhnout názvem, to se přiznávám. I anotace působila velmi dobře, ale s poslední stránkou musím uznat, že Ráj mrtvých dětí je pro mne spíše průměrnou detektivkou, která se zabývá opravdu špatnými činy, ale autorka to nepodala tak, abych si celý příběh vychutnala na maximum.
„Vjela jsem do podzemního garáže svého domu. Umělé světlo se chladně odráželo na šedém betonu a karoseriích aut, která tam byla zaparkovaná. Parkovací místa byla úzká a moje bylo nadto ohraničené sloupem. Při vjíždění jsem se musela vždycky silně soustředit a pár škrábanců na mém blatníku dokazovalo, že se mi to ne vždy podařilo.“
A teď ke knize samotné. Nemůže se ji upřít její čtivost. Velmi krátké kapitoly, příběh odsýpal naprosto neskutečnou rychlostí. Nekecám, já tuhle knihu přečetla za jeden den. Ale nebylo to proto, že bych byla nervozní, jak tohle dopadne, ale opravdu jen proto, že se četla jednoduše, lehce. Co ovšem podle mě je chybou, tak jsou chybějící popisy jak prostředí, tak osob a charakterů lidí. Pokud podle mého názoru tohle autor vynechá, nemá čtenář moc šancí si k postavě, hrdinovi utvořit vztah, aby mu třeba fandil nebo jej naopak nenáviděl. A v knize Ráj mrtvých dětí bohužel nic z toho nenajdete.
Troufám si tvrdit, že příběh má potenciál, ale mým osobním názorem je to, že se autorka nesnažila a nepohrála si s dějem. Působilo to na mě jako napsané na rychlo, „nepomazlila“ se hrdiny, nezavedla nás do žádných míst, které bychom si dokázali představit – a to, že jednou popsala vstupní halu s kobercem modrým a drahým, to za popis neberu. Je to škoda.
Přemýšlela jsem, jak tuto knihu ohodnotit. I když jsem zde napsala spoustu negativních věcí, ona není úplně špatná. Jen je taková nedodělaná. A mám přesné přirovnání, kam s ní. Znáte takové ty zelené, původní české detektivky? Některé z nich odpovídají stylu autorky. Nic okolo, jen holý příběh, navíc ještě dva případy v jednom, žádný pořádně nerozvinutý, ale přesto si čtenář rád počká na to, jak to dopadne. A to, že je to nepředvídatelné, to je jedno, jediné, ohromné plus. I když asi nereálné, přesto dobře zakončené.
Celkově měla kniha Ráj mrtvých dětí své plusy i mínusy, tudíž ji řadím mezi průměrnou četbu. Nenadchne, ale ani neurazí. Pokud se nenecháte (jako já) strhnout názvem, můžete si užít docela dobře napsaný příběh, který vás může, ale nemusí překvapit. Udělejte si obrázek sami. 🙂
Autor: Melissa Albert Nakladatelství: Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 432
„Ve spánku se sny mohou proměnit ve skutečnost…“
Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese… Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu společného života na cestě, s neobyčejnou smůlou v patách. Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku – Lískovém lese – teprve tehdy Alice pozná, jak velkou smůlu může mít. Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek. Jediným vodítkem je vzkaz, který ji zanechala máma: „Drž se dál od Lískového lesa.“ Jenomže pokud chce Alice získat svou matku zpět, musí se právě na ono zapovězené místo vydat, a poté proniknout do světa, kde babiččiny pohádky začaly…
Melissa Albert pochází z Illinois a žije v newyorském Brooklynu. Lískový les je její románová prvotina, která se stala bestsellerem New York Times. Říká o sobě, že pořád čte a občas píše.
Lískový les je přesně ten typ knihy, kterou si užijete od začátku do konce. Pořád se něco děje, tajemství vyplouvají na povrch pomalu, stránku za stránkou a vy doufáte, že to všechno dobře dopadne. Prostě a jednoduše, musí! 🙂
Alice je sedmnáctiletá holka, která se svou matkou nikde nevydrží dlouho. Co chvíli se stěhují a hodně času tráví v autě. Musím říct, že mi byla sympatická jako postava už jen tím, že nemrčela a ač byla docela vzteklá, dokázala se ovládat a to nucené stěhování v pohodě zvládala. To, co je nutilo pořád kočovat byl fakt, že se jim stávala docela divné věci a když k tomu došlo, její matka zavelela, že je nutná změna bydliště.
Jednoho dne se však něco změnilo. Přišel dopis, který Alice nedokázala tak úplně rozluštit, ale matka ji nic nevysvětlila. Místo toho si našla chlapa a zůstaly na jednom místě. Alice očekávala nějakou pohromu, která je bude nutit se opět stěhovat, ale nic takového nenastalo. Může za to ten dopis? Ale co v něm bylo?
Po nějaké době je její matka unesena do Lískového lesa a Alici začíná mnoho věcí docházet… A vydává se na strastiplnou cestu do tajemného, temného a zlého Lískového lesa…
Nejdříve k hrdinům příběhu. Protože se zde setkáte s pár lidmi, kdy vám někteří polezou krkem, některé si oblíbíte, ale stejně i ti, co se vám nebudou zamlouvat mají takovou roli v ději, že vám tím krkem nepolezou dlouho. Autorka si dala tu práci a vymyslela charaktery, které ač byly jízlivé nebo intrikářské, přesto jsem je neodsuzovala, nehanila a líbily se mi.
Samozřejmě je nejdůležitější Alice, která na mne od začátku působila mile a jako hlavní hrdinka mi naprosto vyhovovala. A i když se začala dozvídat věci, které ji nebyly po chuti, i tak zvládala zachovat důstojnou tvář a to mi bylo „po chuti“.
Čeho si ovšem na knize všimnete jako první, tak je jisto jistě obálka. Je fakticky krásná. Povedla se a grafika, která vás čeká uvnitř, naprosto odpovídá příběhu. Když se začtete, začnou vám dávat smysl i obrázky, které na obálce jsou – jako je kost, ptačí klec, hřeben… Když jsem dočetla, byl to takový příjemný pocit, jakmile jsem se podívala na obálku a dala si ty věci do spojitosti s příběhem.
„Je to tvoje chyba, Alice,“ oznámila mi Katherine. Sehnula se k Ellerymu, sebrala zašpiněný nůž a podala mi ho. „Teď je řada na tobě. Zabij se.“
Lískový les je sice kniha, která je doporučována mladším čtenářům, ale podle mě neurazí i starší čtenáře, kteří si užívají fantasy žánr. I přesto, že hrdinové nemají ještě ani dvacet let, chovají se na svůj věk velmi sympaticky a bez přehnaných pubertálních chvilek, takže určitě nebudou vadit i těm dospělým. A co se týče samotného příběhu, kniha je sice přirovnávána k Sirotčinci, ale pro mě to bylo zcela něco jiného. Jinak kouzelného a jinak nadpřirozeného. Ale i přesto je Lískový les neméně dobrý jako Sirotčinec. Myslím si, že tady máme další příběh, který bude adeptem na filmové zpracování.
Pokud tedy můžu doporučit, tak nejen pro fanoušky Sirotčince, ale pro všechny, kteří mají rádi fantasy žánr pro mládež, to jsou přesně ty knihy jako Harry Potter, Nikdyuš nebo třeba Caraval. Autorka si totiž vymyslela svůj vlastní svět v podobě Lískového lesa, kam by se mnoho z nás určitě chtělo podívat. Já tedy určitě a myslím si, že po dočtení mi dá mnoho lidí za pravdu. A že budeme pořádat hromadné výlety do lesa a hledat společně právě ten Lískový.
V příběhu najdete spoustu tajemství, temných scén i zlých záporáků, přesto se dočkáte i romantických chvilek a hlavně pár překvapení, které vám můžou vyrazit dech. Já si čtení užila od začátku až do konce a jsem vážně ráda, že jsem objevila další svět, který budu obdivovat. Doufám, že s Alicí jsem se neviděla naposledy, i přesto, že její příběh byl změněn a ukončen…
Autor: Anna Jansson Nakladatelství: Edice knihy Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 368
„Zbytek večera čte Judith u krbu nahlas svou rozepsanou knihu. Magnus a já neochotně předvádíme vrahy a oběti v různých situacích. Chce vědět, jaké stopy po úderech a úchopech prstů by oběť měla, kdyby na ni vrah zaútočil zpoza závěsu, povalil by ji na zem břichem dolů a snažil by se ji škrtit. Vypadá to, že spisovatelé detektivek pracují tímto způsobem.“
Z pohádek známe povětšinou zlé macechy. Ve skutečnosti by se měl člověk mít na pozoru spíše před tchyněmi. To napadá Angeliku Lagermark v těch hroších chvílích. Před půl rokem chytila na svatbě kytici a vlastní svatby měla plnou hlavu, ale teď si už není tak jistá. Je Magnus ten, s kým chce strávit zbytek svého života? S jeho matkou Judith, která se k Angelice nečekaně nastěhovala kvůli vytopení vlastního bytu vodou z prasklého akvária, zbytek života rozhodně strávit nechce. Angelika provozuje kadeřnický salon na Gotlandu, ovšem ve skutečnosti se věnuje ještě jiné činnosti: pomáhá lidem najít lásku. Nikdy není náhoda, vedle koho se v Salonu d´Amour posadíte. Jedná se totiž o pečlivě naplánované setkání. A samozřejmě nikdy není pozdě na nalezení toho pravého.
Anna Jansson vyrůstala s knihami. Všechny, které napsala – kriminální romány, dětské knihy i literaturu faktu – jsou prostoupeny duchem pohádkových příběhů. Mnoho let pracovala jako zdravotní sestra. Její prvotinou byly příběhy lidí, které potkala v nemocnici. I do kriminálních příběhů dokáže vložit současné etické problémy, týkající se vztahu lidí k životu a smrti. Kromě psaní románů pořádá také přednášky o etických otázkách zdravotní péče a na toto téma napsala řadu knih.
Příšerné tchyněje kniha, jenž volně navazuje na předchozí s názvem Bohyně osudu ze salonu d´Amour. Musím říct, že první díl se mi moc líbil, ke druhému jsem přistupovala opatrně a i přesto, že mě nezklamal, není to nic, u čeho bych byla nadšená, ale za přečtení určitě stojí, obzvláště máte-li za sebou první díl.
Angelika dále pokračuje ve svých dvou činnostech. Tou první je vedení kadeřnictví, kdy stříhá „obyčejné“ lidi a s druhou pracuje na osudech lidí a snažit se je spojit ve společnou, láskyplnou cestu životem. Vše plyne jak má až do chvíle, kdy se její potencionální tchyně dostaví na práh jejího domu a chce ubytovat. Když rozpovídá své kamarády, přátelé i zákazníky, zjistí, že tchyně jsou zlem všude. Ať už menším nebo větším, nikdy to s nimi není ideální. Do toho se začne ozývat žárlivost, Regina ji oznámí smutnou událost, tchyně zlobí i na veřejnosti… Všechno se začíná hroutit, ale to by nebyla Angelika, aby se všemu špatnému nepostavila čelem…
Jak jsem psala už výše, Příšerné tchyně rozhodně není špatná kniha. Ale tak nějak jsem tušila, jak všechno dopadne. I když zde bylo pár věcí, které mne překvapily, tak stejně to bylo lehce předvídatelné. Ale zase si myslím, že autorka nechtěla čtenářům podat napínavý, dechberoucí příběh, ale romanticky laděnou, odpočinkovou knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři nebo nějakou tu slzu v oku. Za co jsem ráda, tak jsou charaktery Magnuse a sester Angeliky, které jsem mohla více poznat. A také Rickyho. Ten se pořád rozvíjí a konečně se dočkal toho, co chtěl už od začátku! 🙂 Určitě tam není postava, která by mi jako v prvním díle Generál lezla na nervy, což mě jen podpořilo v tom, abych na vlnách této knihy pomalu plula mimo realitu a užila si čtení bez sebemenšího vyrušení.
„První ranní zákazníci dnešního dne jsou, jak pracovně říkáme, běžní zákazníci. Nechají si upravit vlasy a zaplatí. I tak ale nenápadně vyzvídám, jestli nepotřebují pomoc v lásce nebo v jiných životních problémech. Pokud je třeba osud trochu popostrčit správným směrem, zapíšu si to do diáře.“
Co se mi líbí na autorčině psaní, tak je způsob, jak dokáže psát o charakterech lidí, aniž by do toho zabředávala nebo používala různé odborné výrazy. Z obyčejného povídání o někom se dozvíme vše potřebné, abychom si o něm utvořili obrázek a nemusíme číst sáhodlouhé niterní popisy a pocity, které by nás k tomu dovedly. Díky tomu je celý příběh celistvý, působí klidně, mile a děj tak nějak pomalu, ovšem jistě, plyne. Začala jsem číst a najednou jsem zjistila, že jsem za polovinou. Je to i proto, že jsem při čtení měla pocit, jako bych si četla o kamarádech, jako bych četla něčí deník či dopis, který mi píše kamarádka o tom, co, kde, kdy a kdo.
Pokud se vám do rukou první díl nedostal, ale máte tento, myslím si, že to vašemu zážitku ze čtení příliš neublíží, ale abyste získali ten maximální účinek celého příběhu, doporučuji vám přečíst i předchozí knihu. Zvlášť kvůli některým postavám, které se postupně vyvíjejí a také kvůli samotné Angeliky. Někdy totiž její myšlenkové pochody nejsou od věci a i když má toho hodně za sebou, dává naději všem, nejen svým zákazníkům, ale také čtenářům, že vše může dopadnout dobře, jen je třeba chtít.
Autor: Mary Kubica Nakladatelství: Omega Rok vydání: 2018 Počet stran: 450
„A tak jsem si neuvědomil, že právě nastal začátek mého konce.“
Claře Solbergové se v jediném momentě zhroutí celý svět. Její manžel a čtyřletá dcera havarují v autě. Zatímco Maisie z ní až zázračně vyvázne, Nick umírá. Policie označí havárii za nezaviněnou nehodu… Za několik dní má Maisie první noční můru, po které Clara začne pochybovat o tom, co se skutečně toho osudného odpoledne odehrálo. Drtí ji soukolí zármutku a pochybností a stává se posedlá myšlenkou, že Nickova smrt nebyla jen nehoda. Vydává se na zoufalou cestu za pravdou. Kdo by stál o Nickovu smrt? A proč? Clara se nezastaví před ničím, aby ke svému cíli došla – a při svém hledání pravdy se vplétá do spletité pavučiny tajemství a zrady…
Mary Kubica je autorkou světových bestsellerů Hodná holka a Andílek. Studovala na Miami University v Oxfordu ve státě Ohio, kde získala magisterský titul v oboru Dějiny a americká literatura. Žije nedaleko Chicaga s manželem a dvěma dětmi.
Od autorky mám přečteny zatím všechny knihy, které vyšly u nás v ČR. A proto si myslím, že dokážu ohodnotit, která je dobrá a která ne. Lži, dokud můžešje rozhodně dobrá kniha, která stojí za přečtení, ale mám pocit, že je pomalejší v rozjezdu, než všechny ostatní. Měla jsem problém se do příběhu začíst, možná i z toho důvodu, do jaké životní situace se dostala hlavní hrdinka a jak to prožívala.
Clara se pár dní, po narození druhorozeného syna dozví, že její dcera s manželem Nickem měli autonehodu. V místě, o kterém se všeobecně ví, že je nebezpečné a pokud člověk šlápne na plyn, může se stát neštěstí. Což se v případě Nicka stalo a bohužel se stal obětí stromu, který tam stojí jako osamocený „hrdina“. Je jasné, že Claru tohle dostane do kolen, zhroutí se jí celý svět. A na základě úmrtí manžela začnou vyplouvat na povrch i tajemství, která měla zůstat ukrytá. A její dcera? Tu nehodu přežila, ale začnou ji budit noční můry, ze kterých si Clara vyvodí, že za autonehodou Nicka nemusela být jen „těžká noha“ na plynu…
Nejdříve chci napsat, že naprosto chápu, co autorka chtěla dostat na stránky skrz charakter hlavní hrdinky. Ale místy mi to přišlo moc, přehnané. Nedokážu si představit jak bych reagovala, kdyby mi partner „odešel“, ale na druhou stranu jsem máma a proto mi některé činy Clary přišly ze začátku dost přehnané a hazardující nejen s ní a jejím zdravím, ale i s dětmi. Ale nesoudím, jen píšu, že tohle se mi úplně nelíbilo.
Jelikož se v příběhu autorka vrací v některých kapitolách do minulosti a do osoby Nicka, dozvídáme se i z jeho pohledu, co vše předcházelo osudnému dni. Tam jsem byla u vytržení, co všechno dokázal schovat, zatajit a jak zvládl bojovat sám se sebou, aby navenek a doma působil jako dokonalý manžel a muž. Ač mi jeho chování nebylo po chuti, stejně na mě působil jako sympaťák.
„Prozatím pozoruji, jak spí, a užívám si poklid a vyrovnanost, kterou mi ten moment nabízí. Pak si lehám vedle gauče, kam si dávám válcovitý polštář a deku. Nejsem si totiž jistý, že bych dokázal přečkat noc, aniž bych ji měl po svém boku. Nakonec ji zašeptám: „Spi sladce.“
Prvních cca sto stran jsem měla problém se začíst, i díky tomu, jaká byla hlavní hrdinka. Ve chvíli, kdy začaly prosakovat tajemství a lži na povrch, už to začínalo nabírat grády a musím tedy uznat, že konec je překvapivý. Tohle bych nečekala a příjemně mě překvapilo, jak autorka ze všeho vybruslila. Věřím, že i ona si to psaní užívala a představovala si, jak její čtenáři budou koukat s otevřenou pusou na to, co vše si pro nás připravila.
Styl psaní autorky už znám z předešlých knih a myslím si, že bude fajn pro každého čtenáře. Navíc jak v minulých knihách, tak i v Lži, dokud můžešautorka ukazuje, že nepotřebuje zbytečně přikrášlovat děj nebo se zabývat zdlouhavými popisy a dokáže jít ihned takříkajíc k jádru pudla. To se mi vždy u ní líbilo. Hned nás postaví před hotovou věc a vy si lámete hlavu s tím, jak se k tomu postavit a co si o všem myslet. Dokáže překvapit a proto mám její knihy tak ráda.
Lži, dokud můžešje velmi dobrý thriller a pokud se čtenářky-mámy obrní proti prvotnímu, velmi hysterickému chování Clary, tak si čtení užijí. A vůbec všichni ostatní, kteří se do této knihy pustí, nebudou litovat, že po ní sáhli. Budete se divit, co vše dokázala autorka vymyslet a jak hezky umí naservírovat spoustu tajemství a opravdu velké zrady tak, aby dávaly nejen hlavu a patu, ale dokázaly i ohromit.
Suma sumárum, i když mi Clara neseděla, tak jsem velmi spokojená a doporučuji. 🙂
