Knižní úlovky

Ahoj milí mí zlatí,
opět se hlásím s knižními úlovky.

Řekla jsem si, že lepší to bude po trošce, protože mi chodí balíky párkrát za měsíc a kdybych to nechala na jednou, byl by to článek na mnoho a mnoho stran. A to by mě nebavilo psát a vás by to nebavilo číst. 🙂

I když si tedy nejsem jistá, jestli tyto články opravdu čtete, ale snad ano. 🙂

Dneska vám představím 3 recenzní výtisky a jednu výhru. Jdeme na to.

Jako první tady mám výhru. Na blogu Janči (Pinky v Knihách) jsem se účastnila soutěže, kde jsem si mohla vybrat ze dvou knih. A protože C. D. Payne a jeho sága Mládí v hajzlu mě neskutečně bavila, byla jasná volba jeho Zázrak v plechovce. Jsem na knihu velmi zvědavá. V balíčku bylo vícero drobností, které mě zahřály na duši. Když bude Janča pořádat další soutěž, určitě se opět zúčastním. Stojí to za to. 🙂

Anotace:
Je léto 1949. Studená válka pomalu nabírá na intenzitě, televize postupně zaplavuje americké domácnosti, dělníci stávkují a  obyčejní lidé se protloukají, jak se dá. Wilder S. Flint, čerstvý absolvent jedné ohijské střední školy, si balí kufr a vyráží na dobrodružnou cestu, po stopách záhadného obchodníka, jenž slibuje zázraky na počkání. Vydejte se společně s Wilderem na cestu plnou nečekaných překvapení, vtipných situací až k pochopení, že život se jen výjimečně odvíjí tak, jak si plánujeme.
Nejnovější kniha autora legendárního Mládí v hajzlu, která obsahuje i bonusový materiál v podobě krátkého příběhu o projektu na dokonalou recyklaci.

Další knihy jsou dva recenzní výtisky z nakladatelství Moba. Jsem jednu dobu přemýšlela, že se „vykašlu“ na jejich dokument a nebudu se hlásit k žádným recenzákům, protože v jejich knihách je opravdu dost chyb. Ale teď, po přečtení Šestého smyslu Dáši Koulové (recenze) mi došlo, že je to jen v jejich „top“ knihách a původní české detektivky tak odfláknuté nejsou. Některé jsou dobré, některé horší, ale pár kousků už mám, tak jsem se rozhodla jít do zelených, číst je a zároveň si udělat hezkou zelenou sbírku. 🙂

Anotace:
V každém městě, a dokonce i v každé obci žijí tací, kteří stojí na druhé straně zákona a ze svých hříchů se pak zpovídají před soudem. A právě o nich pojednává další povídková kniha bývalého kriminalisty Ladislava Berana. Jednotlivé příběhy nás uvádějí do každodenní práce písecké pátračky na sklonku první republiky. Autor vychází ze skutečných případů a suchou řeč archivních protokolů převádí do čtivé formy.

Anotace:
„Nezavraždila jsem ho, ale když se nyní o něm dozvídám to, o čem jsem neměla ani tušení, přeji si, aby byl skutečně mrtev!“ vykřikla při výslechu manželka úspěšného, ale nyní nezvěstného podnikatele. Krátce nato se zhroutila a musela jí být poskytnuta lékařská pomoc. Dramatická scéna v jedné z povídek naznačuje bolestně vypjaté lidské vztahy, v jejichž líčení je Roman Cílek nadmíru zkušeným tvůrcem.

No, a posledním kouskem, který vám dnes ukážu je recenzní výtisk z Albatros media a.s. Od autora jsem četla Vážku, která se mi moc líbila a navíc jsem objevila pár názorů, kdy je tato kniha ještě lepší. Takže jsem ji „musela“ mít a neskutečně se na její čtení těším. Už to bude brzyyyy. 🙂

Anotace:
Jak věrohodné může být svědectví malého chlapce? Hledání pravdy, ze které mrazí…

Tři a půl roku starý Malone tvrdí školnímu psychologovi Vasileovi, že jeho maminka není jeho skutečná maminka, a i když se zdá, že je to nemožné, psycholog mu věří. Jenže paměť dítěte je nestálá a vzpomínky rychle mizí. Vasile si musí pospíšit. Zprvu pátrá na vlastní pěst, ale když se mu nedaří zjistit skoro nic, jen to, že Malone se nikdy neodlučuje od své plyšové hračky Goutiho, s níž si povídá, obrátí se na policii. Policistka Marianne Augresseová má zrovna plné ruce práce s podivnou loupeží a vraždou, ale psychologovo naléhání ji přiměje, aby se případu malého chlapce věnovala. Kdo je tedy vlastně Malone?


Tak, pro dnešek mám hotovo. 🙂 Co říkáte na mé úlovky? 🙂
Četli jste nějakou nebo se chystáte?

Mějte se krásně!
Daramegan

Očarovaná – Hana Hindráková

Autor: Hana Hindráková
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: Alpress

„Rákos se rozestoupil a měsíc, který se dosud schovával za mraky, ozářil palouk s hliněnou chatrčí. Sandra ohromeně vydechla. Připadala si jako totálně sjetý Macháček v Samotářích.“


Kateřina odlétá do Keni čerpat inspiraci pro nový román. Jenže uvidí něco, co neměla a tím nad sebou vynese rozsudek smrti. Sandra tuší, že se sestře přihodilo něco zlého. Vydá se na stejně nebezpečnou cestu a upadne do pasti kmenových tabu, kouzelných rituálů a mocných kleteb…

Když Kateřina odlétá do Keni, v rodině se stane něco, co její cestu ještě více popožene. Sandra nemá o sestru až tak valný zájem až do chvíle, kdy si uvědomí, že je to už delší dobu, co odjela a neozvala se. Když ji volá, telefon je nedostupný… Nezbývá ji nic jiného, než se vypravit za Kateřinou a zkusit sestru najít. Ubytuje se ve stejném hotelu, v jakém bydlela její sestra, ale nemá o tom nejdříve žádné tušení, pak potká Daniela…. Fredricka…. Honzu…. a všechno jde od desíti k pěti. Boj o život Kateřiny a nejen její, právě začíná.

Musím říct, že se kniha četla opravdu dobře. Krátké, někdy opravdu velmi krátké kapitoly, byly napsány velmi živě a svižně, měla jsem potřebu, aby se stránky otáčely samy. Nechtěla jsem se nechat vyrušovat prostým otočením. Samozřejmě jsem ale byla nucena slevit ze svého nároku a otáčela si stránky sama. 🙂
Každopádně na tom nic nemění fakt, že celkový příběh je moc dobrý. Nejen, že tam je zápletka, která je vyřešena až téměř na konci knihy, ale také tam je jistý happyend, pár pokusů o vraždu, najdou se tam také zázračné kouzelnické rituály, dojde k přepadení, ke krádeži… Je tam toho opravdu dost a právě proto se ta kniha tak dobře četla, stále se něco dělo.

„Zamilovala jsem do barev keňského venkova, do sytě zelených, s láskou obdělávaných políček, mezi nimiž prosvítá tmavě červená půda. Do zelených pahorků porostlých banánovníky, kakaovníky, mangovníky, eukalypty, palmami, olivami, cedry a kolovníky. Do voňavých, neuvěřitelně rozlehlých plantáží s růžemi.“

Způsob, jakým autorka popisovala oblast Keni, Nairobi, Ngogských hor, Viktoriina jezera byla okouzlující a věřím tomu, že spoustu věcí viděla na vlastní oči. Dokonce tak trochu přemýšlím, jestli náhodou na své cestě do Afriky nepotkala také kouzelníky. A nebyla sama očarovanou. 🙂
Po přečtení knihy mám obrovskou touhu si sbalit svých pět švestek a vydat se někam do tepla, k moři, klidně k africkému jezeru a nic nedělat. Jen se válet a nechat sluneční paprsky útočit na mé tělo. No, dobře, tohle se asi nestane, ale jsem rozhodnutá to změnit. 🙂
Africká atmosféra, teplé počasí, velké horka, to vše na vás bude dýchat při čtení.

Kniha je primárně určena pro ženy, nemyslím si, že by okouzlila nějakého  muže. Ovšem věřím tomu, že každá žena, která si tento příběh přečte, minimálně jednou vypustí z úst citoslovce typu: „ach“. Je to příjemná, velmi příjemná, pro mě dobrá, nápaditá, zajímavá, dobře čtivá, oddychová kniha, kterou doporučuji si vzít sebou právě na nějakou dovolenou, či si zpříjemnit víkendový večer v posteli. 🙂

Děkuji autorce, Haně Hindrákové za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu zakoupit, můžete tak učinit přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Ditě v mlze – Martin Goffa

Autor: Martin Goffa
Rok vydání: 2016
Počet stran: 221
Nakladatelství: Mladá fronta

„Zmrzačili mi duši, ale vlastně tím jen narušili skořápku a stará kůže praskla. Nestál jsem o to, bůh ví, že ne. Udělali ze mě dravce, který slídí, udeří, vyčkává. A pak udeří znovu. Predátora, který si takový život nevybral, ale když už je jednou na světě, udělá všechno pro to, aby obstál. Donutili mě svléknout si starou kůži a teď nevědí co s tím. To je ale jejich problém.“

Únos sedmiletého chlapce od jedné základní školy zprvu vypadá jako krutý, avšak jinak ničím neobvyklý zločin. Postupující vyšetřování ovšem odhalí určité odlišnosti: únosce nekomunikuje a neklade si žádné požadavky. Dokonce udělá jindy nemyslitelné gesto – hned zpočátku odhalí svou tvář, snad na znamení výsměchu svým pronásledovatelům. Ti jej obratem identifikují a do pátrání je proti své vůli zapojen i Miko Syrový – pachatelem únosu je totiž jeho bývalý kolega Bert. Detektiv tedy stíhá detektiva, a ten je díky svým zkušenostem vždycky o krok napřed. Jeho vzkaz „bolest za bolest“ navíc hovoří víc než jasně…

Když jsem se dostala k této knize, nejdříve jsem si přečetla anotaci, která zněla opravdu dobře. Pak jsem si uvědomila, že je to český autor a bylo rozhodnuto. Byla jsem velmi zvědavá, jak se popere s českou detektivkou.
Českých děl jsem už pár přečetla, ale málokdy mě autor dokázal přesvědčit. Tady se to podařilo. A musím uznat, že ve velkém stylu.
I když od začátku víme, kdo je zlý a kdo dobrý, tak přesto pomalu odkrýváme tajenku. Tady nejde o to, abychom zjistili, kdo to udělal, ale zásadní otázka je PROČ?! A taky, jak tohle všechno dopadne?

Hrdina, Miko Syrový je dlouhá léta policistou, má za sebou několik parťáků, ale pouze dva se mu dostali i pod kůži a dokáže je nazývat kamarády. Rozumí si i beze slov. Což je v práci kriminalistů opravdovou výhodou. O to méně už ale chápe, co se to stalo a děje nadále. Tohle nepředvídal a nemůže věřit, že je to realita.
I když případ uneseného dítěte má na starosti jiný tým detektivů, nakonec je to on, kdo to dokáže rozlousknout, ale za jakou cenu?

„A zatímco kolegové mu tehdy probírali jeden pokoj za druhým, já seděl na podlaze, sípal jsem jako rozhašený motorák a snažil se ty dva miliony schodů nějak rozdýchat. Jenže tehdy mi bylo třicet. Dnes bych šel v pátém patře na kolena, v osmém na držku a v desátém do rakve.“

Co se mi nejvíce líbilo, tak bylo členění textu. Byly to krátké kapitoly a navíc autor dokázal většinu kapitol končit tak, že jsem nemohla přestat číst, protože jsem potřebovala přesně tu informaci, která byla naznačena a v další kapitole vysvětlena.
Z větší části se střídaly kapitoly pachatele a policistů. O to to bylo více napínavé, protože jsem musela přečíst další kapitolu, abych se dostala k jádru věci.

Jsem opravdu mile překvapena, jak to autor vedl, dokázal si se mnou pohrát jako s panenkou. Střídaly se u mě emoce, dokázal mě vytočit do maximální vývrtky, poté mě zase dokázal usadit a já byla smířená s čímkoliv. Celkově se mi příběh líbil a určitě jej vřele ráda dál doporučím. Třeba vám, kteří rádi čtete detektivky, i když to není klasická hádanková, nebo i těm, kteří chtějí poznat dalšího nového českého autora.
Zjistila jsem, že autor napsal další knihy a já se po nich určitě poohlídnu. 🙂

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak udělat přímo tady.

Díky za přečtení a případný komentář 🙂
Daramegan

Knižní úlovky

Ahojte,
po dlouhé době jsem se rozhodla Vám představit některé knihy, které mi přibyly v knihovně, buď formou recenzních výtisků nebo jinak. Jde především o to, že většina není příliš známých, nejsou to klasické knihy, které mají velkou mediální reklamu, proto o nich tolik nevíme.
Právě z toho důvodu jsem dneska zde s článkem, abyste koukli, co můžete najít v knihkupectví. 🙂

Jako první představuji recenzní výtisk z Albatrosmedia a.s.
Jedná se o knihu Po Alence od Gregory Maguire.

Anotace:
Když se před sto padesáti lety propadla Alenka králičí dírou dolů, našla tam říši divů, v níž byla nedůsledná pravidla a neomalená ega stejně běžná jako ve světě, který nechala nahoře. Ale co to bylo za svět? A jakým způsobem reagovalo město Oxford v šedesátých letech devatenáctého století na to, že Alenka zmizela?
Gregory Maguire napsal fantaskní román, ve kterém zaměřuje svoji okouzlující představivost na podsvětí, podzemí a podezdívky – a také na porozumění starému i novému. Maguire nám nabízí invenčně pootočenou variantu světově proslulého Carrollova příběhu. Ada – Alenčina kamarádka, o které je v knize Alenčina dobrodružství v kraji divů pouze letmá zmínka – se vydá z domu, aby navštívila Alenku. Přichází ale maličko pozdě – a potom se sama propadne králičí dírou dolů…

No, řekněte sami, nezní to božsky? 🙂 Alenku miluju, tak jsem zvědavá, jaká bude.

Jako druhou knihu mám připravenou Toskánské věže od Carol M. Cramové. Je to recenzní výtisk z Knihy Dobrovský.

Anotace:
Příběh mladé svérázné ženy – malířky, zasazený do prostředí středověkých italských měst, upoutá nejen romantické duše, ale i milovníky výtvarného umění a starých řemesel. Román Toskánské věže, odehrávající se v klikatých uličkách sluncem rozpálených náměstí středověké Itálie, je příběhem mladé ženy, která se odváží vykročit vlastní cestou a prosadit se v muži ovládaném malířském umění a řemesle. Sofia, dcera věhlasného malíře Barducciho, žije v rodném San Gimignan provdaná za sobeckého a ješitného obchodníka se šafránem, ale tajně touží prosadit svůj talent v malířském umění, do nějž ji svéráznou výchovou zasvětil otec. Ten však nečekaně umírá a dceru už stihne pouze vybídnout, aby svůj sen nevzdávala a nepromarnila tak dar od Boha, kterého se ji dostalo. O pár měsíců později se v Sieně objevuje otrhaný mládenec, a žádá o práci v malířské dílně Maestra Manziniho, bývalého přítele Antonia Barducciho… Toskánské věže spojují hrdinčinu silnou osobnost s důkladně nastudovaným prostředím a přesvědčivými postavami, které skvěle zapadají do pestrobarevné mozaiky Itálie čtrnáctého století, jež bylo obdobím velkých zvratů v celé Evropě. Stylově sestavená zápletka plná kliček a zvratů téměř nedovolí čtenáři knihu odložit.

Myslím, že anotace slibuje hodně slušnou četbu. 🙂

Další v řadě je Láska k nakousnutí od Alexandra Stainfortha. Recenzovala jsem v minulosti jeho knihu, Pád noci a nyní mne oslovil, jestli bych se nepustila do jeho novinky. Kývla jsem, protože Pád noci se mi obrovsky líbil. Tak snad se mi bude líbit i tato. 🙂

Anotace:
Co může workoholičce Lauře zkomplikovat život ještě víc než to, že přijde o práci, a tak už není obávaná šéfová? Zamiluje se. Zpočátku to tak sice nevypadá, protože ten otrava jí už podruhé zablokoval vjezd do domu, ale nakonec se z něho vyklube nový soused. Hodně sexy soused. Následuje pozvánka na večeři, první společný den… a Laura má hlavu v oblacích. Nic ovšem není takové, jak se na první pohled zdá, a řada zdánlivých náhod a propletenců na sebe nedá dlouho čekat. Život po vyhazovu snad už nemůže být zábavnější a víc vzrušující. Nebo ano?

Další knihou je Očarovaná od Hany Hindrákové. Autorka mne sama oslovila skrze můj email, je pravda, že do té doby byla pro mne velkou neznámou. Teď jsem opravdu zvědavá na příběh, který mě očekává. 🙂

Anotace:
Kateřina odlétá do Keni čerpat inspiraci pro nový román. Jenže uvidí, něco co neměla, a tím nad sebou vynese rozsudek smrti. Sandra tuší, že se sestře přihodilo něco zlého. Vydá se na stejně nebezpečnou cestu a upadne do pasti kmenových tabu, kouzelných rituálů a mocných kleteb…

A to je pro dnešek vše. 🙂
Co na tyto kousky říkáte? Četli jste některou nebo máte v plánu? 🙂

Mějte se krásně,
Daramegan

Podle náhodného výběru – Max Eisen

Autor: Max Eisen
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Computer Press
Počet stran: 229

„Muži spěchali na umývárnu, aby se omyli a přeprali si blůzy a kalhoty. Velitelé bloků se snažili zajistit, že zůstaneme co možná nejčistší, protože pokud by se to nepodařilo, snadno by se rozmnožily vši a rozšířil by se tyfus.“

Vzpomínky bývalého vězně koncentračního tábora…
Více než sedmdesát let po osvobození nacistických koncentračních táborů spojenci, Max Eisen podrobně líčí deportace z maďarského venkova do Osvětimi-Březinky, ničivou otrockou práci v Osvětimi I, neblaze známý „pochod smrti“ v lednu 1945, bolestnou dobu po osvobození i cestu k fyzickému a psychickému uzdravení.

Tato kniha je příběhem jednoho muže, kdy jej stránku za stránkou, provázíme od jeho dětství až po dospělost. Ono asi to dětství není podstatné, co je nejpodstatnější, tak byl okolo patnácti let odveden do koncentračního tábora Osvětim – Březinka. Zde začíná pravé peklo, kdy popisuje, jak cestovali, poté jejich „aklimatizaci“, aby přežili. Předá čtenářům spoustu informací, jak to bylo s nucenými pracemi v koncentračním táboře, jaký byl Pochod smrti a také, jak probíhalo osvobození. Ovšem, poté se dozvídáme další zajímavé informace, které jej provázeli při návratu do „běžného“ života, který, nebudeme si lhát, nebyl jednodušší, protože ty hrůzy, jenž zažil, v něm museli něco málo zachovat…

Dneska nejdříve začnu tím, co mě nebavilo – a to byly poznámky překladatele pod čarou. Naštěstí se dají přeskakovat. Jinak byla kniha naprosto skvěle napsána. Jde vidět, že autor se v dnešní době věnuje přednáškám o tom, jaké to bylo, že má v sobě určitý drive a dokáže podat i takto odporné a šílené informace způsobem, aby to čtenáře, potažmo lidi na přednáškách, bavilo, aby chtěli vědět víc, mnohem víc.

„Celé dny jsem spal, pohlcen horečnatými sny. Když jsem se probudil, odvlekl jsem se k cisterně, abych se napil, ale ve vodě plavalo tolik těl, že to bylo nemožné.“

Kniha je řazena mezi válečnou, historickou literaturu. Ale nebojte se toho. Je to psáno tak, aby text dával souvislý příběh, kdy se opravdu na děj díváme očima diváka, jako by nám ubíhal v mysli film. Jsou tam sice nějaká data, ale těch je tam poskrovnu, přičemž když se objeví, tak jen pro upřesnění, co se přesně stalo. Většinou ty data značí velkou nebo průlomovou událost, proto je autor zmiňuje.

Věřím, že napsání této knihy muselo být pro autora těžké, sám popisuje, jak mu otec v koncentračním táboře říkal, aby přežil a všem o tom, co se tam děje, povídal. Splnil přání svého otce, ale také se věnuje tomu, jak to pro něj bylo ze začátku těžké. A to se není co divit. Vzpomínat na ty hrůzy, která nám podává na stránkách knihy, muselo být naprosto děsivé. Věřím, že mnoho lidí, kteří  tenhle hnus přežili se snažili zapomenout, ale my můžeme děkovat těm, kteří to za a) nevzdali a za b) chtějí se podělit s námi, čtenáři a posluchači. Právě díky nim si můžeme utvořit obrázek, jak to vypadalo, fungovalo a k čemu se už nikdy nepřiblížit.
Vždy, když vidím v televizi ty rádoby politiky, mecenáše a jim podobné, nejraději bych vzala všechny knihy, které se tomuto tématu věnují a donutila je číst. Opravdu je nutné postupovat tak, abychom se opět přiblížili k možnosti, že se tohle bude opakovat? Snad nikdy nebude… Ale jeden nikdy neví, protože těch zvířat, které nemají slitování, je mezi námi, na celém světě, stále dost.

Určitě knihu doporučuji všem. Po pohledu dívky v knize Děti, které přežily Mengeleho, je to opět něco nového. Navíc z pohledu muže, který pracoval na nucených pracích v koncentračním táboře – tohle bylo opravdu o nervy. Ty práce… škoda mluvit.
Pokud budete mít šanci si knihu přečíst, tak běžte do ní… Ať se jednoduše a prostě nezapomene…

Děkuji Albatros media a.s. za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu budete chtít koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a přeji fajn víkend,
Daramegan