Autor: Iona Greyová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438
Píše se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro Stellu po válce vrátí.
O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu jeho ztracenou lásku najít…
Iona Grey vystudovala angličtinu a literaturu v Manchesteru na univerzitě. Na svých stránkách píše, že je přímo „posedlá“ a fascinována historií žen ve dvacátém století. Žije na venkově v Cheshire se svým manželem a třemi dcerami.
Stella je dívka, která se provdá za vikáře z farnosti King´s Oak. Jejich manželství není úplně procházka růžovou zahradou, ale čí taky je? Jsou světlé, ale také tmavé dny. Když se v jejich farnosti objeví americký voják Dan, Stella se zamiluje a všechno se změní. Tohle je rok 1943.
Rok 2011, Jess utíká před svým přítelem, který k ní není zrovna ohleduplný, najde opuštěný dům, kde se schová. A v tu chvíli se objeví Will, kterého se Jess bojí, ale Will tuší, že musí zjistit, co je ta dívka zač…
A potom jsou v knize meziřádky, kdy rok 1943 s rokem 2011 splývají, děj začíná nabírat na obrátkách a zdá se, že minulost se znovu opakuje, v přítomnosti.
Na knize mne ze všeho nejdříve upoutala obálka. Musím říct, že hned při prvním pohledu jsem cítila jistou melancholii, spolu s nadpisem to na mě působilo smutně a depresivně. A to, co se skrývá pod obálkou mě doslova pohltilo. Rozbilo mé srdce na milion kousků a i přes nějaké to slepení zpátky jsou pořád některé kousky poházené okolo…
I když se jedná o příběh, který je lehce předvídatelný a čtenář, který má něco načteno si docela dost souvislostí domyslí předem, přesto je to kniha, která se nedá hodnotit průměrně. Je to totiž skvělé čtení! Autorka dokázala dát do řádků tolik smutku, kolik šlo, tolik depresivnosti, napětí, tajemství, slz, ale také stejnou, vyrovnanou dávku lásky, úsměvu, porozumění, pochopení a oddanosti.
Moc se mi líbil způsob, jakým autorka přeskakovala z přítomnosti do minulosti a zpět. Jako by v knize byly dva příběhy a právě díky dopisům byly propojeny. Samozřejmostí byl i jiný font písma právě pro zmíněné dopisy, což opět bylo menším zpestřením četby.
Další věc, která stála za to byla, jak vykreslila postavy. Na mě totiž díky tomu působila Stella jako přemýšlivá ženu, která hledá jistoty. Charles jako manipulátor a egoista. Dan jako pohodář, Jess jako bojovnice a Will jako ochránce s trochou temnoty v sobě. A když se všechny tyto vlastnosti spojily, tak příběh pro mě dostal kouzelnou, naprosto odzbrojující sílu.
I když mi Stella v některých situacích lezla na nervy, tak přesto jsem chápala, proč to tak dělá a neměla ji to za zlé. Uplynuly dva řádky, které mne vytočily a dalších 100 řádků jsem ji fandila. A tak to bylo pořád dokola. Dokázala jsem se naprosto vžít do děje, prožívala jsem s hrdiny absolutně všechny jejich strasti a slasti a dokonce mi ukápla slza. Pokaždé, jakmile se dostanu ke knize, která má podtext světové války, oči mé nezůstanou suché. Ale tady to nebylo tou válkou, i když hrála velkou roli, tady to bylo z důvodu osudů hlavních postav, které jsem si oblíbila a jejich postoji k životu.
Jak už jsem napsala, tato kniha mě dostala a já ji ze srdce ráda doporučím každému, kdo hledá příběh, jenž v něm zanechá nějaký ten pocit. Ať už porozumění, nepochopení nebo čistě jen naděje.
Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
