Měsíc: Listopad 2017

Autor: Robert Bryndza
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 404

Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte.
Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety. 
Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře.
Někdo si totiž nepřeje, aby byl případ vyřešen. A udělá všechno, aby Eričino pátrání zastavil…

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již prodaly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath a Cold Blood se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů.

Mnozí z Vás, ostatně tak jako já, netrpělivě čekali na další knihu s hlavní vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. U prvních dvou knih jsem byla naprosto nadšená a proto jsem se neskutečně těšila, až se mi do ruky dostane další svazek a já se budu moct opět setkat s touto sympatickou ženou.

Jak už jsem zvyklá z předchozích dílů, ani taky nechybí pořádný zapletenec, kdy se řeší důležitý případ, ale je v něm zapojeno více lidí, než by bylo zdrávo. A ne všichni mají dobré úmysly. Samozřejmě, jasným terčem těchto zloduchů je Erika. Nebyla minuta, abych se o ni nebála. Pořád jsem čekala nějaký podraz.
Já si totiž Eriku velmi oblíbila. Do všeho se vrhá po hlavě, když něco chce, jde si za tím a většinou toho taky dosáhne, ale kolikrát si při tom pod sebou přeřeže větev… Jí to nevadí a pokračuje v cestě. Líbí se mi, že to není žádná uplakaná a tichá myška, ale obyčejná ženská, která dokáže používat selský rozum a pokud musí, city dá stranou.

Kniha je psána tak, jak jsme zvyklí z předchozích dílů. Kapitoly jsou krátké a čtivost je extrémně vysoká. Díky tomu, že autor umí psát tak, aby mě zaujal, jsem knihu přečetla za den a půl (a to mám roční dítě). :-)) Nebylo mi líto obětovat spánek, já prostě musela číst, protože celý děj je zajímavý, napínavý, vtipný, velmi záživný a výživný! 🙂

Ač se mi Dívka v ledu a Noční lov líbily převelice, Temné hlubiny ještě předčily to, co jsem měla ze čtení předchozích. Příběh byl propracovanější, propletený tajemstvím více postav a to rozuzlení, to jsem nečekala a nikdy by mě to nenapadlo. Klobouk dolů před autorem!
Erika řeší případ, který se stal před šestadvaceti lety a nebyl vyřešen. Opře se do toho s elánem sobě vlastním, přesně tak, jak by se do toho měl někdo opřít. A i když je Erika pro mě „superžena„, tak přesto potřebovala mít pár důležitých lidí kolem sebe, kteří ji k některým věcem nakopli.

Víc prostoru dostala i její sestra Lenka, konečně se Peterson projevil jako chlap (na to jsem čekala hodně dlouho) a při jeho poslední větě v knize jsem nabuzená ještě víc na další díl.
Chci víc Eriky Forestové! Chci víc knih od Roberta Bryndzy! Nutně musím mít víc takových příběhů.

Tuto knihu maximálně doporučuji, to je bez debat. Jestli hledáte thriller, který má zápletku, kterou uhodnete až společně s hrdiny na posledních pár stránkách, jestli si chcete přečíst knihu, která bude pořádně čtivá a napínavá, bude mít skvělé postavy, promyšlený děj a hlavu a patu, tak nejen Temné hlubiny, ale i předcházející dva díly jsou pro vás ty pravé.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Jess Kiddová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 324

Neodolatelný dublinský zlodějíček aut Mahony odjakživa sdílel svůj svět s přízraky mrtvých. Avšak ta, kterou hledá, mu stále uniká.
Jako dítě byl Mahony nalezen na schodech sirotčince. Vždycky si myslel, že matka ho buď opustila, nebo zemřela. Když o šestadvacet let později dostane anonymní zprávu, že jí byl násilně odebrán, vydá se do své rodné vesnice Mulderrig, aby zjistil, co se tehdy stalo. Jeho příjezd, tmavé oči a cizácké chování vyvolají mezi místními nebývalý rozruch a obrátí vesnici vzhůru nohama. S pomocí svérázné paní Cauleyové začne Mahony vyslýchat všechny, kdo zmizení jeho matky pamatují. Jenže ne každý v Mulderrigu ho vítá s otevřenou náručí. Do cesty se mu postaví vdova Farellyová a také namyšlený puritánský otec Quinn, který má v úmyslu očistit vesnici jak od Mahonyho, tak od veškerých vzpomínek na jeho hříšnou matku. Úskočný kněz však netuší, že mulderrigští mrtví hodlají prozradit svá tajemství a nyní konečně našli někoho, kdo jim naslouchá…

Jess Kiddová se narodila v roce 1973 v Londýně a vyrůstala ve velké rodině pocházející z irského hrabství Mayo. Vystudovala literaturu a tvůrčí psaní, které později také vyučovala. Ve své disertační práci se zabývá tím, jak lze pomocí různorodých stylů a žánrů vytvořit novou, hybridní podobu detektivky. Její debutový kriminální román Živel (2016) se dostal do užší nominace na Irish Book Awards 2016.

Mahony žil celý svůj život v domnění, že je sirotkem. Jednoho dne dostane dopis, ve kterém zjistí pravdu. Jeho matka jej milovala, ale byla nucena se ho vzdát. Donutili ji. A on odjíždí do vesnice, která za všechno tohle utrpení může. Nejen hledat svou matku, ale taky ty, kteří ho odsoudili žít bez ní…

Duchařiny, ty já ráda a Živel splnil mé očekávání, možná jej ještě trochu předčil. Spojení detektivky a nadpřirozených jevů se autorce moc povedl, navíc se mi líbil i styl, jakým je kniha psána. Ty její kudrlinky, když popisuje prostředí nebo přirovnání, když popisuje lidi a jejich charaktery byly zábavné a doslova odzbrojující.

Když jsem se do příběhu ponořila, místy jsem měla husí kůži. Třeba ve chvíli, kdy se Mahony ocitá v kontaktu s duchem malé holčičky Idy, zepředu krásná holčička a zezadu… Kudykoliv procházel, viděl duchy bývalých obyvatel a musím říct, že některé situace byly opravdu „hororové“. Při čtení jsem se dívala nenápadně, nepozorovaně, jen koutkem oka kolem sebe a sledovala, jestli neuvidím pohybující se stín… Od té doby, co se mi narodilo dítko, čtu převážně v noci a musím vám říct, že Živel je spíše denní čtení. V noci to na mě mělo neblahý vliv. 🙂 Samozřejmě ale v dobrém, bojím se ráda, miluju ten pocit, kdy přemýšlím, jestli mě někdo nepozoruje… A miluju své kruhy pod očima. :-))

Kniha je rozdělena do kapitol, kdy každá zapadá do data, přesněji do měsíce a roku, kdy se příběh odehrává. Nejsou tam žádné skoky do minulosti, jen spíše díky tomu víme, kolik času hlavnímu hrdinovi zabrala jeho pouť. Některé jsou delší, jiné zase extrémně krátké, třeba i na půl stránky. Písmo mi přijde trochu drobnější, ale kvůli stylu, jakým je kniha napsána se tento drobný nedostatek ztratí.

Jedná se totiž o velmi čtivý, napínavý a v mém případě i nervy drásající příběh, kdy všechny mé mozkové závity jely na sto deset procent. Navíc všichni ti duchové tomu dodávali ten správný šmrc a grády.
Díky tomu, co všechno autorka dokázala do příběhu dostat, se Živel stává knihou, jenž vám dá všechno, co od knihy čekáte. Nejen dobrou zápletku, ale také správné postavy, které se skvěle doplňují, děj, který vás chytne a bude vás bavit, trochu té lásky, jenž v dnešní době nechybí ani v tom největším krváku a taky spoustu duchů, kteří ví všechno a nebojí se to říct, jestli jim ovšem je někdo schopen naslouchat.

Tuto knihu řadím jednoznačně mezi top čtení. Způsob, jakým je napsána se vám bude líbit, autorka si hraje se slovíčky a dokáže v dané chvíli napsat přesně to, co tam být má, aby byl Živel „živý“. Rozhodně doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi detektivky a duchařiny. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Martinus.cz za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Chris Cleave
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2017
Počet stran: 451

Je září 1939 a Velká Británie právě vstoupila do války. Mladá a tvrdohlavá Mary se do hodiny poté přihláší jako dobrovolnice a vyrazí ze školy ve Švýcarsku domů do Londýna. Rozhodne se učit děti, jež měly být evakuovány na venkov, ale žádná z rodin je nepřijala. V nové práci potká Toma, který vyučování organizuje. Brzy se mezi nimi rozvine silné osobní pouto. Situace se ale zkomplikuje, když se Mary seznámí s Alistairem, Tomovým nejbližším přítelem.
Zatímco kolem nich padají bomby a boje se stupňují, všichni tři se musejí vypořádat nejen se svými city, ale také s tím, že svět, jaký znali, nenávratně končí a bude záležet i na nich, na jejich odvaze a odhodlání, jak bude vypadat v budoucnosti.
Na pozadí tragického milostného příběhu Chris Cleave rozehrává řadu univerzálních témat. Všem statečným se odpouští je působivý román o hrdinství a soudržnosti stejně jako o pokrytectví a neskrývaném rasismu. Ale především o morální odpovědnosti každého člověka v době, kdy žádné rozhodnutí není jednoduché.

Chris Cleave se narodil roku 1973 v Londýně a dětství strávil v Kamerunu. Vystudoval experimentální psychologii na Oxfordské univerzitě. Než se stal spisovatelem, vystřídal řadu profesí: živil se jako barman, námořník na zaoceánských lodích, vyučoval námořní navigaci, byl průkopníkem internetu v Africe a novinářem, psal sloupky pro britský list The Guardian.

Všem statečným se odpouští je román, který se odehrává v době světové války. Když jsem si četla anotaci a některé ohlasy na zahraničních webech, byla jsem doslova nadšená a zároveň natěšená, že mám možnost si tuto knihu přečíst.

Po dočtení už tak nadšená nejsem. Je pravdou, že příběh se mi moc líbil a má v sobě něco, co si mě získalo, ale na druhou stranu mi přišlo, že autor zalil samotný děj spoustou psychologické omáčky. Vím, že je Chris Cleave tímto známý, že do svým postav dává spoustu psychologických prvků, ale netušila jsem, že to pro mne bude mít až takový rušivý efekt. Je mi nějakým způsobem jasné, že charaktery lidí, kteří prožívají nějaké zlo, jak tady to byla válka, se změní nebo minimálně přizpůsobí dané situaci, ale už si nejsem jistá, jestli to potřebuji číst dopodrobna.

Chvílemi mi přišlo, jako by se příběh stáčel jiným směrem, než se měl odvíjet. Ale zase na druhou stranu obdivuji, jak autor dokázal zakomponovat humor do děje. Občas jsem se opravdu zasmála upřímně a nahlas. A přitom je to téma, u kterého bych to nečekala, ale také je pravdou, že úsměv by nás neměl opustit ani v těch nejhorších časech.

Kapitoly jsou poměrně krátké, nejsou číslovány, ale je vždy uveden měsíc a rok, takže naprosto jasně čtenář ví, ve které době se nachází. Dalším plusem knihy je, že ač se jedná o zrovna ne lehké téma, tak je příběh opravdu čtivý. Kdyby tam nebyly ty zdlouhavé pasáže s myšlenkovými pochody, tak si myslím, že by čtení ještě více odsýpalo. Ovšem, jak už jsem zmínila výše, je to jakýsi autorův poznávací prvek, takže se nad tím přenesu. 🙂

A nesmím zapomenout ještě na jednu pochvalu a ta je za způsob, jakým popsal milostný trojúhelník, který je v anotaci zmiňován. Je to vše v náznacích, jemně a opatrně našlapováno, žádné hrůzné erotické scény a za to děkuji. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a objednat knihu si můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Maria Dahvana Headley
Rok vydání: 2017
Nakladatelství CooBoo
Počet stran: 319

Aza Rayová se topí ve vzduchu.
Už od malička trpí záhadným onemocněním plic. Nemůže pořádně dýchat, mluvit, žít. Když na obloze zahlédne loď, považuje to její rodina za pouhý vedlejší účinek léků. Aza si ale nemyslí, že by to byla jen halucinace. Slyšela, jak někdo z lodi volá její jméno. Uvěří jí jen Jason, kamarád, který vždy naslouchá a který je možná i víc než jen kamarád. Než si to Aza vůbec stihne uvědomit, stane se něco hrozného. Ztratí se z našeho světa… a objeví se v Magonii.
Nad mraky už není tou slabou dívkou se smrtí na jazyku. V Magonii se může poprvé zhluboka nadechnout. Zjistí, že má velkou moc, a díky tomu pozná, že se blíží válka. Svět nahoře a svět dole spolu mají nevyřízené účty. Aza má v rukou osud celého lidstva – včetně člověka, který ji miluje. Komu zachová věrnost?

Maria Dahvana Headleyová je úspěšná a oceňovaná redaktorka i autorka životopisných knih a románů. Žije v Brooklynu se svým vycpaným krokodýlem a sbírkou map hvězdné oblohy z osmnáctého století. Více se o ní dočtete na jejích stránkách www.mariadahvanaheadley.com.

Aza Ray je patnáctiletá dívka, skoro šestnáctiletá, která trpí závažnou a úplně neznámou nemocí. Nikdo neví, jak ji léčit. Její matka tráví v laboratoři mnoho času, aby zkusila najít lék a pomoct své dceři. Otec a její sestra Eli stojí při ní spolu s Jasonem, který je nejen její nejlepší kamarád, ale také člověk, jenž v ní věří a věří také všemu, co ona říká.
Shodou různých okolností se svět Azy a jejich nejbližších roztrhne a ona se ocitá sama na cizím, naprosto neznámém místě. Musí bojovat, už jen pro to, aby doma mohla říct všem, co cítí. Jenže nové místo, Magonie, s ní má jiné plány…

Marně přemýšlím, jak tuto recenzi začít. Respektive čím. Protože v průběhu čtení se ve mě svářely snad všechny pocity, které znám a mám. Od zoufalství, přes naději, pokoru, nenávist až k touze, smutku, radosti…
Anotace sama o sobě vám jistě napoví, že ne všechno zde bude vykresleno v růžových barvách a ono je to tak. Dokonce tam nastalo pár situací, kdy se mi začaly oči plnit slzami, protože autorka dokázala skvěle vystihnout danou situaci slovy. Místy to bylo tak srdceryvné, že jsem přemýšlela, jestli to autorka nezažila na vlastní kůži, protože napsat to tak, jak zvládla ona… Paráda.

Aza, jakožto hlavní hrdinka, je vykreslena jako klasická puberťačka, která ovšem na svých bedrech nese mnohem větší zátěž než její vrstevnice. Někdy, zvlášť když vedla monology ke mě, jako ke čtenáři, jsem z textu cítila jistou aroganci, lhostejnost, dá se říct kapitulaci vůči její nemoci. I když se snažila tvářit, že je nad věcí, tak některé vtípky mi dávaly poznat, že je to naopak.
Její dialogy s Jasonem byly vtipné, Jason jako hlavní hrdina byl zvláštní povahy a navíc znal celé číslo pí. No, fakt! 🙂

Líbilo se mi, jak autorka dokázala brnkat na mé city. Jednou, nenápadnou větou dokázala rozehrát hotovou serenádu v mé mysli i v mém srdci. A u napjatých scén, kterých tam je tak akorát, jsem měla tendence zavírat oči, přestávat dýchat… Až si tuto knihu přečtěte, obzvláště věnujte pozornost části s ptáky na zahradě domu. To byl opravdový masakr. 🙂

Kapitoly jsou z valné většiny psány pohledem Azy, ale některé se věnují i Jasonovi. To se mi líbilo, protože pořád jsem byla ve střehu. Navíc se kapitoly prolínají do sebe, co vám prozradí jeden, druhý k tomu hned něco přidá a vzniká příběh, který opravdu stojí za to.
Navíc se právě tito dva hrdinové skvěle doplňovali a dávali příběhu šmrc a štávu.

Od Magonie jsem čekala fajn příběh, který si užiju, protože já mám tento typ knih ráda, ovšem dostala jsem o trochu víc, než jsem očekávala. Jsem velmi mile překvapena, jakým směrem se děj ubíral a těším se na druhý díl. Protože ten konec, kdy je vše shrnuto, co nás, čtenáře, ještě čeká, je příslibem neméně dobrého pokračování, Už se nemůžu dočkat.
A teď mi nezbývá nic jiného než nádech… A výdech…

Magonii bych ráda doporučila všem čtenářům, kteří vyhledávají v knihách kapku romantiky, špetku napětí, řádnou dávku akce a hromadu zvláštních situací, které jsou u fantasy žánru očekávány. Já jsem s příběhem spokojená a věřím, že budete i vy.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan