Rubrika: biografie

Autor: Allan Zullo, Mara Bovsunová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Počet stran: 296

„Markus šel na latríny. Nebylo to nic jiného než dřevěné fošny s vyříznutými dírami nad jámou v zemi. Když se nikdo nedíval, nadzvedl prkno a skočil do lidských výkalů, které mu dosahovaly až po prsa. Z toho zápachu se mu chtělo zvracet, ale podařilo se mu zůstat bez hnutí několik hodin.“

„Přežiju, musím. Až válka skončí, musím být ta, která lidem řekne o naší rodině.“
Příběhy „dětí holocaustu“ představují strhující životní osudy devíti židovských dětí, které musely přežít hrůzy holocaustu po celé Evropě. V době největších zvěrstev, která se kdy děla, muselo každé z nich prožít své osobní peklo a projít noční můrou druhé světové války.
Tato kniha je pomníkem jejich odvahy tváří tvář smrti. A také oslavou lidského ducha – vůle překonat nevýslovné hrůzy, vůle zvítězit nad zlem, vůle žít. Lidé v příbězích vlastně mají jednu společnou vlastnost – hluboko ve svém srdci věřili, že budou žít, i když mnoho jiných kolem umíralo.
„Vím, že vznikne lepší svět, až tahle válka skončí. Nemůže to být tak zlé napořád.“

Autor: Ingrid von Oelhafen, Tim Tate
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320

„Muže… je nutné postřílet, ženy pozatýkat a poslat do koncentračních táborů a děti je nutné vyrvat z jejich vlasti a namísto toho ubytovat na území staré Říše.“

„Před více než sedmdesáti lety jsem byla dárečkem pro Adolfa Hitlera. Jako miminko mě ukradli a stala jsem se součástí jednoho ze zrůdných nacistických projektů: Lebensbornu.“ Program Lebensborn, výtvor Heinricha Himmlera, unesl až půl milionu dětí z celé Evropy. Prostřednictvím procesu nazvaného germanizace se měly stát příští generací árijské rasy během druhé fáze konečného řešení. V létě roku 1942 museli rodiče napříč nacisty okupovanou Jugoslávií podrobit své děti zdravotním kontrolám určeným k posouzení rasové čistoty. Jednomu takovému dítěti, Erice Matkové, bylo pouhých devět měsíců, když nacističtí lékaři prohlásili, že je vhodná k tomu, aby byla „dítě Hitlera“. Převezli ji do Německa a umístili k politicky prověřeným pěstounům. Z Eriky se stala Ingrid von Oelhafen. O mnoho let později začala Ingrid odhalovat pravdu o své identitě. Přestože s blížícím se koncem války nacisté mnoho záznamů o projektu Lebensborn zničili, podařilo se jí objevit dokumenty a důkazy, které ji zavedly zpět do místa narození a k její původní rodině. Postupně tak odhalila a zrekonstruovala celý svůj příběh – příběh Hitlerova ukradeného dítěte.