Daramegan

Autor: Gina B. Nahai
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 352

Liliina matka se jedné noci promění v anděla a odlétne neznámo kam. Její dcera po ní začíná pátrat. Barvitá sága o osudu a zakázané lásce čerpající z tradic perské a židovské kultury. Kniha Giny B. Nahai, která se opírá o důkladnou znalost íránské židovské historie, oživuje rodový řetězec žen, které jsou sice pevně zakořeněny ve své zemi, avšak pokoušejí se zbavit vlády osudu a dát svému životu nový směr v zemi nových možností – v Americe.

Příběh začíná vyprávěním z pohledu Roxany, která žije v ghettu v Teheránu. Narodila se do rodiny, která je hodně tradiční a chudá, a všichni kolem ní byli přesvědčeni, že každý, kdo s ní přijde do kontaktu, podlehne jejímu vlivu, bude mít smůlu a bude na něj uvrženo neštěstí. Po pár letech Roxana porodí dceru Lili, aby prokletí zlomila, ovšem všechno se jenom zhorší. Jakmile je Lili na světě, příběh je vyprávěn z jejího pohledu.
Děj se odehrává ve dvacátém století, ale autorka píše o Teheránu tak barvitým způsobem, o jeho zákoutích, uličkách, trzích a přístupu jeho obyvatel, až jsem místy měla pocit, že jsem se ocitla hluboko ve středověku.

Příběh Roxany, chudé dívky z ghetta, která nejdříve byla pomocnou sílou v domě Kočky Alexandry a poté se vdala do bohaté rodiny, kde o ni nikdo nestál, krom manžela, je velice emotivní. Autorka si hrála se slovíčky a vytvořila tak něco, co je psáno jak to leží a běží, i s některými zvrhlými popisy, přesto to na mě působilo něžně. Jako kdyby postupovala dětskými krůčky, psala opatrně, jemně kladla písmeno za písmenem a někdy jsem měla pocit, že když bych zakřičela nebo v průběhu čtení jen zvýšila hlas, tak by se ta knížka rozsypala na hromadu malých skleněných úlomků.

Gina Nahai nejen, že popisuje tradiční život iránských židů, ale dokázala do příběhu vložit i trochu té magie. Bylo ji opravdu málo, snad jen pár útržků, ale jakmile se k nim člověk dočetl, působilo to věrohodně a opravdově.

Autorka zvládla jak popisy krajiny, kdy jsem opravdu cítila chuť se na ty místa vydat, tak také dokázala „zabít“ pár postav. Není to žádná křehotinka, jenž by do svého díla dala samou lásku, mír a pochopení. Naopak. Objevíte zde pořádnou dávku intrik, lží, manipulace, lhostejnosti a nenávisti.
Jak dokáží být lidé zlí, vypočítaví a když ví, že jim teče do bot, chtějí obrátit list a začít znovu – ono to ovšem už kolikrát nejde. Je zde popsán reálný život v Teheránu.

Četla jsem některé recenze, kdy lidé v mém okolí psali, že nedočetli, nelíbilo a podobně. Půjdu proti proudu, protože pro mě to byla velmi emotivní kniha, kdy v některých chvílích jsem zírala na písmena, jestli to autorka myslí, sakra, vážně. Prožívala jsem celou ságu rodiny tak, jako bych je znala osobně.
Určitě to není kniha pro všechny, ale pokud patříte mezi starší čtenáře a hlavně náročné, tak je to pro vás to pravé.

Sice se dle anotace zdá, že půjde o příběh matky-dcery, které se hledají a bude k tomu pomáhat špetka magie. Ale tak to není. Je to rozložitá a složitá sága rodiny Roxany, která hledá jakékoliv úhybné manévry, aby byla ještě bohatší než je, rodina z ghetta hledá různé druhy pomoci, aby se měli lépe a při cestě do Ameriky se Lily nechce smířit s přístupem jejího otce. Je tam více momentů, které ovlivňují celý příběh. Sice mi sem tam vadilo příliš mnoho postav, navíc jejich jména nejsou úplně typická, takže pocit, že se ztrácím se sem tam dostavil, ovšem poté se to urovnalo, zachytila jsem se pevného bodu, což pro mě byla Roxana, Klaudie, Miriam a podobní a pak si čtení užívala.

S určitostí doporučuji čtenářům, kteří chtějí pochopit a vidět, jak to v Teheránu funguje, dá se říct od narození v ghettu, až po život ve vyšších vrstvách. Hyenismus, který dokáží někteří vytvořit, aby se jim otevřely cesty vpřed, je nepředstavitelný. Tohle si prostě a jednoduše musíte přečíst. Pokud se řadíte mezi náročné čtenáře, bude se vám to líbit! 🙂

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

Charlotte Sawyerová se snaží kontaktovat svou nevlastní sestru, Jocelyn, aby jí oznámila, že jedna z jejích nejbližších přítelkyň byla nalezena mrtvá, avšak zjistí, že se Jocelyn ztratila.
Krásná, oslnivá – a lehkomyslná – Jocelyn už zmizela několikrát, ale takhle nikdy. V zoufalé snaze ji najít spojí Charlotte síly s Maxem Cutlerem, soukromým detektivem, který se nedávno přestěhoval do Seattlu, když se jeho předchozí kariéra u policie zhroutila v plamenech – a to doslova. Vyčerpaný, rozvedený a skoro na mizině, Max potřebuje práci.
Poté co Charlotte a Max jen o vlásek uniknou pokusu o vraždu, obrátí se na Jocelyniny nejbližší přítelkyně z online investičního klubu v naději, že naleznou odpovědi. Ovšem to, co objeví, je děsivé…
Když se spolupráce Charlotte a Maxe promění ve vášnivý románek, Charlotte nemá jinou možnost, než mu svěřit svůj život. Stíny Jocelyniny minulosti totiž hrozí, že ji pohltí – a s ní i každého, kdo se jim dostane do cesty…

Charlotte se úplně nechtěně stane „partnerem“ Maxe, jenž řeší smrt nejlepší kamarádky Jocelyn. Jocelyn je nevlastní sestra Charlotte, která má nějaké informace, takže to až tak nechtěné není, jelikož se s Maxem zákonitě potkat musí. A potom začíná doslova boj o život a pravdu. A o nalezení Jocelyn. Poté, co navštíví bývalého policistu, jenž řešil v minulosti něco, co se týkalo Jocelyn, jejich auto skončí v řece i s Charlotte a Maxem. A v tu chvíli jim to dojde na plno. Děje se něco zlého. Navíc i Max má svou temnou minulost, která jej pronásleduje a nic nebude jednoduché. Musí bojovat a zjistit pravdu.

Amanda Quick je pseudonym Jayne Ann Krentz. Narodila se roku 1948 v Kalifornii. Studovala historii na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a získala titul bakaláře. Poté ve studiu pokračovala a udělala si doktorát z knihovnictví. Se svým manželem se přestěhovala na Panenské ostrovy, kde pracovala jako knihovnice na základní škole. Poté se posunula na knihovnici vysoké školy a posléze se přestěhovala s manželem do Seattlu ve státě Washington, kde stále žijí. Je proslavena svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno.
V roce 1979 vydala svou první knihu s titulem Něžný pirát pod pseudonymem Jayne Castleová, což bylo její dívčí jméno. Asi v polovině osmdesátých let, začala jako autorka používat své vyvdané jméno – Jayne Ann Krentzová. V té době napsala dva romány, které v sobě spojovaly prvky romance a science fiction. Oba měly úspěch a proto napsala svou první, skutečnou historickou romanci, kterou vydala pod pseudonymem Amanda Quick. Všechny její romány, ať už se odehrávají v přítomnosti, budoucnosti nebo minulosti, mají však jedno společné – nepostrádají napětí, romantiku a humor.

Přiznám se, že od autorky toho moc načteno nemám. Četla jsem Tajné sestry (recenze zde), které mě ovšem navnadily. Nejsem ten typ, který by se vyžíval v historických romancích. U Tajných sester a v Dívkách, které zmizely, autorka spojila špetku romantiky s detektivní hrstí. A to je ten důvod, proč se mi knihy líbily.

Příběh není hádací detektivkou. Od začátku víme, kdo, kde, co, a to, co musí čtenář zjistit, je jak. Když jsem postupně poznávala charaktery postav, některé věci mi začaly být jasné, ale naopak se některé více zamotávaly a já se nemohla dočkat, až mi bude vše vysvětleno. V každé části příběhu byl posun, něco autorka odhalila, takže v napětí mě udržovala neustále.

Dívky, které zmizely byla příjemná kniha, která se mi líbila. Propletené osudy hrdinů byly zajímavé a způsobem, kterým autorka psala, taky napínavé. I když jsem věděla, kdo stojí za tím vším, tak přesto jsem měla plno otázek. A odpovědi na ně jsem dostala. Co velmi oceňuji je, že Amanda Quick v této knize dokonale ukázala, jak je důležité házet po čtenáři jedním bramborem za druhým a nevysypat na něj rovnou celý pytel. Pořád měla v záloze některé momenty, bez kterých příběh nebyl celistvý a bylo jen na mě, za jak dlouho knihu přečtu, aby mi vše bylo jasné. Takže mě udržovala nejen v permanentním napětí, ale taky zvědavou a já musela číst…

Také charaktery postav musím vyzdvihnout. Najdete zde od tvrďáka, blázna, citlivky až po rozhýřenou ženu, která se považuje za sedmý div světa. Z některých čišela arogance na kilometry daleko, z jiných zase upejpavost. Když některé postavy měly přímou řeč, přišlo mi, jako by doopravdy křičely a já to v duchu slyšela, jiné jen pípaly a téměř šeptaly. Přitom se autorka „vykašlala“ na nějaké popisy vzhledu a i přesto jsem měla tušení, jak vypadají. Jen díky tomu jejich vystupování.

Určitě knihu doporučuji. Ženám, které mají chuť si přečíst něco příjemného, nějakou oddechovku, ale přitom touží i po nějakém vzrušení. Tohle je totiž příběh, jenž vám dá z každého něco.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání knihy a pokud si ji chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

1. Čteš o prázdninách více, nebo méně než přes rok?

I když se na to podívám ze stránky mě jako pracující, nebo mě jako ženy na mateřské, tak si myslím, že čtu tak nějak plus mínus stejně. Ve vaně, na záchodě, při procházkách, při jízdě v autě (neřídím)… Takže mi je tak nějak jedno, jestli jsou nebo nejsou prázdniny.

2. Když si vybavíš prázdniny, jakou knihu si s nimi spojíš?

Když jsem byla malá, tak si pamatuju, že mi mamka vždycky k vodě brávala komisky Kačera Donalda. To je první, co si vybavím s prázdninami. A konkrétně kniha, kterou si s nimi spojím? Určitě nějaká lehká romantika, kterou si budete číst líně u vody, pomalu vstřebávat (ne)důležité informace příběhu a nemusíte vůbec nad dějem přemýšlet… Třeba série Falling od Jasindy Wilder nebo K. A. Tucker série Ten Tiny Breaths. 🙂

3. Kolik si schopná/ný si vzít knih na dovolenou?

Už je tomu 5 let, co mám čtečku (teda ne tu původní, ale všeobecně), takže „jednu“ a v té čtečce mám vždy něco přes 50 knih – protože nikdy nevím dopředu, na co budu mít chuť. 🙂 Ale když jsem jela teď i s malým k mamce na „dovču“, tak jsem si brala na 4 dny dvě papírové (byly to recenzáky). 🙂 + čtečku samozřejmě! :-))

4. Čteš o prázdninách povinnou četbu?

Jelikož jsem už FUČ ze školy, tak ne 😀

5. Preferuješ klasické knihy (papírové), nebo e-knihy (elektronické)?

Je mi to úplně jedno, líp se mi čte ekniha (dokážu přitom řídit kočár, pít, jíst, být ve vaně, na záchodě nemám od loktů otlačené stehna 😀 :D), ale zase papírové v mé knihovně vypadají naprosto fantasticky. :-)) Jsem ten typ, že když si přečtu eknihu, tak několikrát se mi stane, že musím být majitelem i papírové. 🙂

6. Jakou knihu by jsi ráda viděla zfilmovanou?

Teď za poslední dobu by mě zajímalo, jak by si režiséři poradili s knihou Poušť v plamenech… Už jen díky té mytologii, která je v ději zmíněna. Ale jelikož jsem ten typ, který se na filmy nedívá (né! Ani Harryho jsem neviděla), tak mě tato otázka tak nějak míjí…

7. Kdyby jsi měla možnost prožít den s nějakou knižní postavou, jaká by to byla?

Nooo, teď jsem zamilovaná do Rhyse, takže by to byl on! Mého srdce šampion. 😀 Ovšem, až dočtu další knihu, tak se to určitě změní. 🙂
Ale už od začátku, kdy jsem začala číst, tak miluju Victora z VA. Už dlouhých x let. Takže i s ním. 🙂 Nejlépe bych si dala s těma dvěma trojku! 😀

8. Které místo z knih bys ráda navštívila?

Tak toho moc nebude, protože jediné místo, jenž mi utkvělo v paměti a toužila bych jej spatřit, jsou Bradavice – a myslím, že to tak má každý, kdo četl Harryho. 😀

Autor: Sarah J. Maas
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 664

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Feyre se opět ukazuje v plné síle a na první pohled se může zdát, že se příběh zamotává. Jelikož se dohodla s Rhysem na jednom týdnu v měsíci, jenž stráví u něj, tak hned první odjezd proběhne v den její svatby… Ovšem, to by nebyl Rhys, aby za tím nebylo něco víc. Feyre se musí sžít s novým vílím životem, schopnostmi, které díky tomu získala a pomůžou jí v tom lidé, do kterých by to vůbec neřekla. I když, ne všechno je tak růžové, jak se zdá. Propuká nová hrozba, která je líčena v horších barvách než byla Amarantha, což je nepředstavitelné. A musí se zastavit. Ale jak to má udělat holka, které je devatenáct let a navíc jen pár chvil ve vílím těle?

Opět příběh začíná na takové té líné vlně. Všichni mě utvrzovali v tom, že druhý díl je ještě lepší než první a já se do něj s chutí pustila. A zase. A znovu. Ten začátek byl takový nemastný, neslaný. Jo, četlo se to dobře a protože jsem si v prvním díle zamilovala jak Feyre, tak Rhyse, nechtěla jsem přestat číst. Vzápětí ale přišel velký třesk a zhruba od poloviny knihy se jednalo o neskutečnou, famózní a strhující jízdu. Znáte to.. nehty okousané, vlasy vyrvané, nos nateklý, oči vytřeštěné, které už se nevrátí do normálu…

Musím přiznat, že jsem se bavila víc než u jedničky, protože mi přišlo, že je v příběhu mnohem více akčních scén, o hodně více „zamotaností„, více zápletek. Jako by se toho dělo najednou strašně moc, ale přitom jsem všechno stíhala… Bylo tam opět pár erotických chvilek, kterých nebylo moc, ale i tak mi to přišlo, jako by ti, co tu erotiku provozovali, měli více sexu na dvou stránkách než já za celý svůj život. 🙂 No, holt, víly! 😀

Líbilo se mi, že autorka konečně udělala z hlavní hrdinky i ufňukanou a urážlivou princeznu, která má v hlavě zmatek. V prvním díle mi přišla jako Amazonka, která se nebojí ničeho, ale konečně se z ní stala normální buchta, která má i své starosti a problémy. I když mě některé její myšlenkové pochody vytáčely doběla, přesto jsem byla ráda za to, že se to v příběhu objevilo. Ono to tam tak nějak patřilo a v jedničce mi to chybělo. 🙂
Sarah J. Maas se věnovala i ostatním postavám podrobněji, hlavně Rhysovi (což bylo jen dobře), ale také jiným, kterým dala více života. Přišlo mi to více propracovanější, co se týče povahy hrdinů v tomto díle. Nakouknout pod pokličku je někdy fajn.

Chci vzkázat všem, kteří mi říkali, že je dvojka ještě lepší…„Měli jste pravdu, přátelé, souhlasím!“

Opravdu jsem si celý příběh užila a s tím koncem to autorka trochu přepískla. Kdo má jako teď čekat na třetí díl, když to skončilo takto? Sarah J. Maas umí čtenáře navnadit! 🙂

Myslím si, že je vidět, že to byl pro mne opravdu gurmánský čtenářský zážitek a já stejně nadšeně jako jedničku, doporučuji i dvojku. Dvůr mlhy a hněvu je skvělé pokračování série, ve kterém se autorka více rozepsala a udělala jen dobře. Nastavila si laťku ještě o něco výše než u prvního dílu a já se neskutečně těším na třetí pokračování.
Je asi jasné, že doporučuji všem. 🙂

Děkuji Albatrosmedia.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak tady máte odkaz.

Přeji vám všem ať se máte fajn a díky za přečtení!
Daramegan