Daramegan

Autor: Veronica Roth
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 421

Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, kde mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Akos a Cyra jsou pro ten svůj zneužíváni. Cyra má dar bolesti a síly a její bratr, tyran vládnoucí celému válečnickému národu, její sílu používá k tyranizování nepřátel. Akos pochází z mírumilovného národa a pro rodinu by obětoval i vlastní život. Dokáže si Cyra s Akosem navzájem pomoci, nebo přinese jeden druhému zkázu?

Marně přemýšlím, odkud mám začít. Asi trochu obšírněji. Veronica Roth je pro mě jedna z nejlepších autorek – tou zůstává i po přečtení Čar života. Její série Divergence se mnou zametla. Rozbila mi srdce na milion malých kousíčků a do dnešního dne, i když už je to hodně dlouho po čtení této série, nemůžu zapomenout na Tobiase, alias Čtyřku.
Její nová kniha, kterou vám zde představuji, se odehrává opět mimo náš svět, kdy vše je jiné, zvláštní. Už při prvních stránkách jsem chvílemi měla co dělat, abych se zorientovala. Ze startu se na mě vyvalila vlna plná cizích slov, které jsem místy s problémy přečetla, natož abych si je zapamatovala. Když se k tomu přidaly mlčenky a proud, byla jsem v lese.
I když autorka umí báječně popsat všechno, o čem píše, její popisný talent je nesporně skvělý, tak přes to kvantum informací, které byly potřeba si zapamatovat, mi v hlavě dělal guláš.

Když jsem se jakž takž sžila jak s hrdiny, tak prostředím, stále mi svým způsobem, chyběl děj. Jsem u  autorky zvyklá na pořádnou akci, kdy přestávám dýchat a tady k nedostatku kyslíku nedošlo. Tím ale v žádném případě nemyslím, že je to nudné. To určitě ne! Jen je evidentně vidět, že si autorka připravuje půdu pro další díl. Opatrně našlapuje, vše vysvětluje, seznamuje nás se vším, co je dle jejího názoru nutné znát, abychom se na druhý díl s chutí vrhli.

Velmi jsem se na tuto knihu těšila, dá se říct, že jsem nemohla dospat a proto jsem trochu zklamaná. Tak, že mé hodnocení není pět hvězd, ale jen čtyři. A hlavně z toho důvodu, že na mě tam bylo prostě hodně „cizích“ slov, které jsem musela svým způsobem vstřebat. Například i teď, po přečtení nevím, jak napsat, natož vyslovit město, ze kterého pocházel Akos. Jediné, co si vybavím je, že začínalo písmenem T. 🙂

Je škoda, že jsem si s příběhem nesedla tak, jak jsem si představovala. Holt, Divergence bude navždy na prvním místě. Každopádně se ale těším na další díl. I když neskáču x metrů vysoko, přesto mě děj začal bavit a jsem zvědavá, kam se bude v pokračování ubírat. Protože věřím, že pořádná akce na sebe nenechá dlouho čekat.
Jak asi cítíte i z této recenze, pořádně nevím, co si o knize myslet. Měla v sobě něco, co mě nutilo číst dál, dokud nebyl konec, ale příběh měl i své chvilky, kdy jsem přemýšlela, co to jako je? a jestli to neodložit. Nakonec jsem ráda, že jsem dočetla, přece jen autorčin styl vyprávění, popisů a hlavně její představivost je pastvou pro oko.

Určitě knihu doporučuji všem fanouškům fantasy žánrům, povinně pro fanoušky Veronicy a velmi se mi líbí, že čtení bude bavit i kluky, i holky. Není to zaměřeno jen na jedno pohlaví, i když z valné části je to vyprávěno právě dívkou, přesto si i kluci přijdou na své. 🙂

Děkuji Albatros media a.s. za zaslání recenzního výtisku a pokud knihu ještě nemáte, můžete si ji koupit přímo tady.

Díky za přečtení a určitě mi napište váš názor na knihu! 🙂
Daramegan

Autor: Hana Hindráková
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: Alpress

Kateřina odlétá do Keni čerpat inspiraci pro nový román. Jenže uvidí něco, co neměla a tím nad sebou vynese rozsudek smrti. Sandra tuší, že se sestře přihodilo něco zlého. Vydá se na stejně nebezpečnou cestu a upadne do pasti kmenových tabu, kouzelných rituálů a mocných kleteb…

Když Kateřina odlétá do Keni, v rodině se stane něco, co její cestu ještě více popožene. Sandra nemá o sestru až tak valný zájem až do chvíle, kdy si uvědomí, že je to už delší dobu, co odjela a neozvala se. Když ji volá, telefon je nedostupný… Nezbývá ji nic jiného, než se vypravit za Kateřinou a zkusit sestru najít. Ubytuje se ve stejném hotelu, v jakém bydlela její sestra, ale nemá o tom nejdříve žádné tušení, pak potká Daniela…. Fredricka…. Honzu…. a všechno jde od desíti k pěti. Boj o život Kateřiny a nejen její, právě začíná.

Musím říct, že se kniha četla opravdu dobře. Krátké, někdy opravdu velmi krátké kapitoly, byly napsány velmi živě a svižně, měla jsem potřebu, aby se stránky otáčely samy. Nechtěla jsem se nechat vyrušovat prostým otočením. Samozřejmě jsem ale byla nucena slevit ze svého nároku a otáčela si stránky sama. 🙂
Každopádně na tom nic nemění fakt, že celkový příběh je moc dobrý. Nejen, že tam je zápletka, která je vyřešena až téměř na konci knihy, ale také tam je jistý happyend, pár pokusů o vraždu, najdou se tam také zázračné kouzelnické rituály, dojde k přepadení, ke krádeži… Je tam toho opravdu dost a právě proto se ta kniha tak dobře četla, stále se něco dělo.

Způsob, jakým autorka popisovala oblast Keni, Nairobi, Ngogských hor, Viktoriina jezera byla okouzlující a věřím tomu, že spoustu věcí viděla na vlastní oči. Dokonce tak trochu přemýšlím, jestli náhodou na své cestě do Afriky nepotkala také kouzelníky. A nebyla sama očarovanou. 🙂
Po přečtení knihy mám obrovskou touhu si sbalit svých pět švestek a vydat se někam do tepla, k moři, klidně k africkému jezeru a nic nedělat. Jen se válet a nechat sluneční paprsky útočit na mé tělo. No, dobře, tohle se asi nestane, ale jsem rozhodnutá to změnit. 🙂
Africká atmosféra, teplé počasí, velké horka, to vše na vás bude dýchat při čtení.

Kniha je primárně určena pro ženy, nemyslím si, že by okouzlila nějakého  muže. Ovšem věřím tomu, že každá žena, která si tento příběh přečte, minimálně jednou vypustí z úst citoslovce typu: „ach“. Je to příjemná, velmi příjemná, pro mě dobrá, nápaditá, zajímavá, dobře čtivá, oddychová kniha, kterou doporučuji si vzít sebou právě na nějakou dovolenou, či si zpříjemnit víkendový večer v posteli. 🙂

Děkuji autorce, Haně Hindrákové za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu zakoupit, můžete tak učinit přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Martin Goffa
Rok vydání: 2016
Počet stran: 221
Nakladatelství: Mladá fronta

Únos sedmiletého chlapce od jedné základní školy zprvu vypadá jako krutý, avšak jinak ničím neobvyklý zločin. Postupující vyšetřování ovšem odhalí určité odlišnosti: únosce nekomunikuje a neklade si žádné požadavky. Dokonce udělá jindy nemyslitelné gesto – hned zpočátku odhalí svou tvář, snad na znamení výsměchu svým pronásledovatelům. Ti jej obratem identifikují a do pátrání je proti své vůli zapojen i Miko Syrový – pachatelem únosu je totiž jeho bývalý kolega Bert. Detektiv tedy stíhá detektiva, a ten je díky svým zkušenostem vždycky o krok napřed. Jeho vzkaz „bolest za bolest“ navíc hovoří víc než jasně…

Když jsem se dostala k této knize, nejdříve jsem si přečetla anotaci, která zněla opravdu dobře. Pak jsem si uvědomila, že je to český autor a bylo rozhodnuto. Byla jsem velmi zvědavá, jak se popere s českou detektivkou.
Českých děl jsem už pár přečetla, ale málokdy mě autor dokázal přesvědčit. Tady se to podařilo. A musím uznat, že ve velkém stylu.
I když od začátku víme, kdo je zlý a kdo dobrý, tak přesto pomalu odkrýváme tajenku. Tady nejde o to, abychom zjistili, kdo to udělal, ale zásadní otázka je PROČ?! A taky, jak tohle všechno dopadne?

Hrdina, Miko Syrový je dlouhá léta policistou, má za sebou několik parťáků, ale pouze dva se mu dostali i pod kůži a dokáže je nazývat kamarády. Rozumí si i beze slov. Což je v práci kriminalistů opravdovou výhodou. O to méně už ale chápe, co se to stalo a děje nadále. Tohle nepředvídal a nemůže věřit, že je to realita.
I když případ uneseného dítěte má na starosti jiný tým detektivů, nakonec je to on, kdo to dokáže rozlousknout, ale za jakou cenu?

Co se mi nejvíce líbilo, tak bylo členění textu. Byly to krátké kapitoly a navíc autor dokázal většinu kapitol končit tak, že jsem nemohla přestat číst, protože jsem potřebovala přesně tu informaci, která byla naznačena a v další kapitole vysvětlena.
Z větší části se střídaly kapitoly pachatele a policistů. O to to bylo více napínavé, protože jsem musela přečíst další kapitolu, abych se dostala k jádru věci.

Jsem opravdu mile překvapena, jak to autor vedl, dokázal si se mnou pohrát jako s panenkou. Střídaly se u mě emoce, dokázal mě vytočit do maximální vývrtky, poté mě zase dokázal usadit a já byla smířená s čímkoliv. Celkově se mi příběh líbil a určitě jej vřele ráda dál doporučím. Třeba vám, kteří rádi čtete detektivky, i když to není klasická hádanková, nebo i těm, kteří chtějí poznat dalšího nového českého autora.
Zjistila jsem, že autor napsal další knihy a já se po nich určitě poohlídnu. 🙂

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak udělat přímo tady.

Díky za přečtení a případný komentář 🙂
Daramegan