Autor: Owl Goingback
Nakladatelství: Golden Dog
Rok vydání: 2023
Počet stran: 264
„Viděl jsem zlo a znám jeho jméno. Stejně tak znal jeho jméno i můj dědeček, ale už tehdy to bylo velmi staré jméno, téměř zapomenutá legenda. Ale řeknu vám tohle: Toto zlo není žádná legenda, je stejně skutečné jako vy nebo já. Jmenuje se Crota.“
Šerif Skip Harding vyšetřuje dvojnásobnou vraždu, která otřásla poklidný městečkem Logan ve státě Missouri. Jatka se zdají být příliš brutální na to, aby je spáchal člověk. Byl to medvěd? Ale v oblasti žádní medvědi nejsou… Těla se kupí a Skip brzy zjišťuje, že proti tomuto nepříteli jsou kulky k ničemu. Pouze s pomocí ochránce parku Jaye Little Hawka a moudrosti lakotského šamana George Strong Eagla se mu může podařit netvora zastavit dřív, než bude pozdě. Příběh mísí prvky akce, hororu a indiánské mytologie.
Román získal cenu Brama Stokera za nejlepší prvotinu a byl finalistou i v kategorii nejlepší román.
Crota mi nedal spát. A to doslova. Po prvním večerním pokusném čtení, kdy jsem na každém kroku a v každém rohu viděla jantarově zářící oči, rozhodla jsem se knihu číst pouze za světla, protože už tak mám málo spánku a nemůžu přijít ani o ten zbytek. 🙂 A bylo to dobré rozhodnutí, protože akce a napětí v příběhu rozhodně nechybí.
Příběh Crota začíná brutální vraždou, vlastně dvěma. Pak to pokračuje dál a nebýt šerifa Skipa, Lloyda, Hawka, George a dalších, nejspíš by vraždy nebraly konce, protože to, co se v malém městečku objevilo, nebylo vůbec nic hezkého, bylo to čiré zlo, které hladovělo víc, než bylo zdrávo.
Je to kniha, která nemá absolutně žádné hluché místo, pořád se něco děje, nebo jsou čtenáři objasňovány důležité skutečnosti, které potřebuje k pochopení vyprávění, takže se připravte na to, že kniha vám rozhodně nedá vydechnout, dokud ji nedočtete.
„Hawk zabalil dýmku do měkkého kusu kůže a přes rameno si přehodil deku – dárek od dědečka, stejnou, jakou měl na sobě při svém prvním hledání vize. Uprostřed jasně červené houně byla našitá žlutá želva. Přikrývka poskytovala víc než jen teplo, nabízela útěchu a jistotu, protože téměř v každém indiánském kmeni je želva mocným duchem. Se želvou si nikdo nezahrává.“
Kniha Crota v sobě dokonale spojuje horor s indiánskou mytologií a musím říct, že tohle téma je zajímavé, neotřelé a za mě tedy hodně poutavé. Bavilo mě jak číst o historii indiánských kmenů, sledovat jejich obřady a učení, tak také ta realita přítomnosti, kde vládnou zbraně a u některých (bohužel) touha po penězích a po moci.
Šerifa Skipa si oblíbíte, tomu věřte. Je skeptický přesně tam, kde by jsme byli my všichni, kdybychom se dostali do takové situace, ale přitom je otevřen všemu novému, takže jeho povaha je přesně taková, jaká se bude líbit.
A nakonec ještě napíšu, že Crota je ten typ hororu, kdy chcete příběh, který je jasný, není překombinovaný, je tak nějak jednoduchý, ale přitom napínavý. Pokud nechcete číst, nebo dokonce nemáte rádi, knihy S. Kinga a přitom toužíte po tom si přečíst dobrý horor, tato kniha vás určitě neurazí, spíše naopak. Užijete si s ní příjemné chvíle, ač místy budou trochu nechutné a brutální, ale to k hororu tak nějak patří… 🙂
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Golden Dog, kde si knihu Crota můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara