Daramegan

Autor: Elle Kennedy, Sarina Bowen
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 344

Může se člověk zamilovat do někoho, koho nikdy nepotkal?
Hailey Taylorová Emeryová tuší, že její oblíbený klient v Aportu – anonymní virtuální asistenční službě – je ve skutečnosti hokejová hvězda Matt Eriksson. Nahlédnout do složek klientů je sice proti pravidlům, je si však téměř jistá, že si každý den píše se svým celoživotním idolem a plní mu každé jeho přání. Hailey si stále léčí srdce po nedávném rozchodu, stačí jí proto jen nezávazné flirtování… Jenže pak se se svým klientem musí setkat tváří v tvář a zpanikaří.
Matt Eriksson ví moc dobře, co je to zlomené srdce. Ještě stále se nevzpamatoval z krachu svého manželství, navíc je v týmu jediný, kdo zná strašlivou pravdu: že hokej a dlouhodobé vztahy k sobě nejdou. Sotva se vidí se svými dětmi a jakékoli setkání s bývalou manželkou ho přivádí k šílenství. Jediný člověk, který ho zřejmě chápe, mu navíc nechce ukázat svou tvář.
Naštěstí to není nic, co by lístky na hokejové utkání nevyřešily. Hailey té nabídce nemůže odolat a Matt nemůže odolat Hailey.

Sarina Bowen žije se svou rodinou, osmi kuřaty a hromadou lyžarské a hokejové výstroje v Zelených horách Vermontu. Ráda lyžuje, pije espreso a občas si dopřeje margaritu. Její romány se umístily na předních příčkách žebříčku USA Today. Se svou kamarádkou Elle Kennedy spojila síly při psaní hokejových romancí Him a Us a romantické série WAGs, z níž vyšly romány Good boy a Stay.
Kanadská spisovatelka Elle Kennedy vyrostla na předměstí Toronta, kde také na York University získala bakalářský titul z angličtiny. Už od dětství věděla, že se chce jednoho dne stát se spisovatelkou, a v době dospívání se na cestu za svým snem vydala.

Druhý díl série WAGs je stejně zábavný, pohodový a s erotickým nábojem jako Hodnej kluk. Opět mě nezklamali mí oblíbení hokejisté, tentokrát se více seznámíte s Blakeovým kamarádem AutoMattíkem, jak mu říká v prvním díle. 🙂 Síce není tak vtipný, ale má spoustu jiných kladů, které určitě oceníte. U mě se tak stalo.

Matthew Eriksson je rozvedený třicetiletý profesionální hokejista, má dvě malé dcery a ex-manželku, která na něj hází všechno zlo světa. Rozvod mu vzal hezký pohled na ženy a i na sebe jako dlouhodobého partnera. Ze začátku si říkáte, že na hokejistu je málo sebevědomý a moc se lituje, ale když potká tu správou ženu a zjistí, že ona je na tom ještě hůře než on, pokud jde o vztahy a víru v sebe, naskočí do role „trenéra“ a ukáže ji, jak krásný může být vztah mezi mužem a ženou, když si věříte a uvolníte se.
Když se na to podívám ale z té ženské stránky, tak si myslím, že když se chlap zamiluje, i když si to nepřizná, tak pořád z toho chce vzejít jako vítěz a ten borec, který v tu chvíli dokáže snést modré z nebe. A pořád je pro něj důležité mít vůdcovskou roli.

Hailey Taylorová Emeryová je také rozvedená. Svého ex-manžela zná od dětství, přátelství přerostlo v lásku, vzali se a pak zase v přátelství a rozvedli se. Místo rodiny spolu založili podnik, Aport – anonymní virtuální asistenční službu, který je pro ně jako dítě. Po rozvodu s nikým nebyla, už je to rok a půl a ona žije jen svou prací. Myslí na jednoho svého klienta, i přesto, že jako majitelka firmy, může porušit pravidla a podívat se, zda se nemýlí a je to ten, kdo si myslí, tak to neudělá, bojí se zklamání. Když však od něj dostane dva lístky na hokej, neví co je pro vzrušující víc, to, že jako největší fanynka Toronta bude sedět tak blízko ledu nebo že se nemýlila a je to opravdu on. Její kamarádka říká, že ztratila sebevědomí a má ze všeho strach, že musí začít zase žít. A přesně takto opravdu skoro v celé knize Hailey vystupuje, je stydlivá, nervózní, ustrašená, vynervovaná a neumí to skrývat.

V tom skrývání emocí jsou chlapi lepší, i když se cítí špatně, umí to v sobě schovat. Ale kdo by se cítil v pohodě, kdyby se setkal s idolem svých snů a ještě ho ten idol učil, jak se toho všeho zbavit a uvolnit se. A většinou tím nejlepším a nejpříjemnějším způsobem. 🙂
Každý je z jiného světa, ale přesto mi šli k sobě, nevím jestli tím, že si byli povahově dost podobní nebo díky tomu, že jsem měla z Hailey pocit, že když je tou fanynkou, tak dokáže svět hokejistů pochopit a zvládnout. Celou knihu jsem ji fandila, vlastně oběma, aby jim to klapalo.

Kniha se četla moc dobře, kapitoly na sebe navazovaly a nutily vás číst dále. Opět mě autorky nezklamaly, čtení mi přišlo dospělejší a prolíná se do více odvětví života – práce, manželství, rodina, děti.
Pokud jste si v prvním díle oblíbili humor Blakea, tak o něj nepřijdete, což mě také moc potěšilo. A jestli jste si po prvním díle zamilovali hokej, i  přesto, že jste ho nikdy neviděli, tak je pro vás druhý díl jako dělaný. Opět na vás čeká zóna klidu, odpočinku a vzrušení. Přeji krásné snění! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete pořídit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Natalie C. Andersonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 421

V temných uličkách města Sangui se pohybuje stín. Tím stínem je dívka, která trpělivě čeká, až nastane ten správný čas. Čas na pomstu a odhalení vraha její matky… 
Tina patří k nejschopnějším zlodějům pouličního gangu Goondů. Na ulici žije čtyři roky – přesně od té doby, co slyšela výstřel, který zabil její mámu. tehdy jí bylo dvanáct let.
Když se jí naskytne možnost vloupat se do domu prominentního obchodníka, v jehož vile k vraždě došlo, neváhá ani na chvíli. Má v plánu pomstít se a Ronalda Greyhilla naprosto zničit. Místo toho ale začne o své pravdě pochybovat. V domě totiž dojde k nečekanému setkání, které ji zavede na zcela novou stopu. Zpět do nebezpečného Konga, odkud před lety s matkou uprchly, aby si zachránily holý život…

Natalie C. Andersonová je americká spisovatelka a mezinárodní profesionální vývojářka se sídlem v Ženevě ve Švýcarsku, kde žije se svým manželem. Kniha City of Saints & Thieves je její první kniha.

Tato kniha byla zvolená nejlepší young adult detektivkou roku 2017 a já musím říct, že ji tento titul právem náleží.
Když se začtete do příběhu, seznámíte se s dívkou jménem Tina, která žije na ulici, patří do afrického gangu Goondů a pomalu plánuje pomstu za smrt své matky. Kniha je to bezesporu napínavá a myslím si, že mladší čtenáře určitě osloví.

Pro dospělé to úplně není, možná je to tím, jak je příběh psán. Přišlo mi to takové jednoduché, skoro holé věty, někdy, jako by autorka chtěla trochu roztáhnout děj, byly různé události či místa popsány velmi detailně. Celkově to ovšem nepůsobilo špatně, to v žádném případě. Bylo to příjemné čtení a já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.

Určitě musím zmínit prostředí, ve kterém se vše odehrává. Což je Afrika. Moc se mi to líbilo. Je to neotřelé a tudíž se tam autorka vyřádila. Nejen fungováním gangu, který je tedy mezi námi opravdu vyspělý (myslím inteligenčně), ale také různýma uličkama a tmavým zákoutím, které jsem si dokázala docela jasně představit. A právě díky tomu, jak to bylo podané, patří prostředí příběhu mezi ty přitažlivé aspekty knihy.

Město světců a zlodějů patří mezi ty napínavé a dobrodružné knihy, která bude bavit kluky i holky. Je určena čtenářům od patnácti let a myslím si, že vzhledem k některým situacím a hlavně popisům v knize, to tomu odpovídá. Když se začte čtenář patřící mezi mladší ročníky, který nebude tak úplně sečtelý více knih, tak se možná nad některými pasážemi pozastaví nebo jisté situace „napráská“ rodičům, ale i tak to dočte a velmi rád, protože jej rozhodně bude zajímat, jak tohle všechno dopadne.

Osobně si myslím, že největším lákadlem by mohlo být ono zmiňované prostředí, ve kterém se děj knihy odehrává a taky fakt, že se hlavní hrdinka Tina snaží vypátrat spoustu informací z minulosti. Hledá se svým dávným kamarádem střípky a dává je dohromady jen proto, aby mohla žít s čistým štítem a mohla potrestat toho, kdo ji vzal nejbližšího člověka.

K přečtení doporučím tuto knihu všem teenagerům, které tohle bude bavit. Kdybych já tuto knihu četla před patnácti lety, věřím, že bych byla nadšená jako blecha. Proto, pokud máte v rodině mladšího sourozence, který rád čte a baví ho hledat pravdu ukrytou v těch nejnemožnějších místech, který rád čte o tom, jak někdo spřádá plány na pomstu, určitě mu tuto knihu pořiďte. Pokud jste rodiči a přemýšlíte, čím své dospívající překvapit nebo je „donutit“ číst, zkuste toto dílo od Natalie C. Andersonové. Dle mého názoru nešlápnete vedle. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Miroslav Bobek
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2018
Počet stran: 286

Zoopisník ředitele Zoo Praha obsahuje přes sedmdesát kapitol, ve kterých vás autor seznámí s mnoha pozoruhodnými zvířaty a lidmi. Poznáte zákulisí pražské zoologické zahrady a seznámíte se s dobrodružným světem pouští a pralesů. Více i méně vážná témata, která autor podává neotřelou a odlehčenou formou, zakončují překvapivé pointy a poprvé je doplňují zcela unikátní fotografie. 

Víte kudy cestují kvakoši? Jak to bylo s lanovkou v pražské zoo? Kdo založil muzeum bobků? Kdy se slaví Světový den luskounů? Jak se daří pražským koním Převalského v Mongolsku? Který živočich je nejrychlejší? Kudy v Kamerunu jezdí Toulavý autobus? Kolik má Zoo Praha zvířecích obyvatel? To všechno a mnohem víc se dozvíte, když si přečtete nový Zoopisník Miroslava Bobka.

Miroslav Bobek se narodil roku 1967. Vystudoval zoologii na Karlově univerzitě v Praze. V Českém rozhlase, kde pracoval téměř dvacet let, připravil mj. projekty Africká a Nová odysea, při kterých byla sledována migrace čápů černých, a „trochu jinou reality show“ Odhalení s gorilami. V roce 2010 se stal ředitelem Zoo Praha, kde se během jeho dosavadního působení podařila řada výjimečných odchovů a otevření nových expozic, např. Údolí slonů nebo Velemlokária. Prosadil rovněž letecké transporty koní Převalského do Mongolska, za něž od mongolského prezidenta obdržel medaili Přátelství. Zoopisník je čtvrtým výborem jeho sloupků, které týden co týden píše již více než osm let.

Když jsem byl požádána, jestli bych nenapsala recenzi na tuto knihu, byla jsem na vážkách. Těm, kteří znají mé články, je ihned jasné, že tento druh literatury nevyhledávám. Ale co bych neudělala pro někoho, který toho pro mne dělá hodně, téměř maximum? Tak jsem řekla, že do toho půjdu a když to nepůjde, tak to nebudu lámat přes koleno.
Jaké bylo mé překvapení, hned po prvních stránkách, kdy jsem byla v naprosté euforii, jaká že to je úžasná četba. Ale hezky pomalu..

Ve více než sedmdesáti kapitolách se zde dovíte informace, které jsou napsány lehkou rukou, dobře se čtou, a poskytnou vám spoustu odpovědi na otázky, které si jistě klade nejeden z nás. Pokud jste někdy v zoo byli, určitě jste přemýšleli i nad tím, jak se zvířata dostávají do zoo, jaké zvíře je nejmenší, jaké nejrychlejší, jaké nejstarší nebo kolik lidí ročně projde branami se podívat na všechny tvory, jenž se skrývají v klecích a tmavých zákoutích?
Navíc díky zcestovalému životu pana Miroslava Bobka se ocitne čtenář v zemích a na místech, kam by se normální „smrtelník“ horko těžko dostával, možná ani nedostal. Krásně je zde popsána například situace vracení koní Převalského do pouště Gobi, jejich život v drsných podmínkách a nejednou jsem zalapala po dechu, co všechno musí tihle „ňufíci“ zvládnout!

V knize je spousta detailních a nádherných fotografií, které vám pomohou si nejen zvířata představit, ale dávají vám pocit, že držíte v ruce něco cenného. Těm čtenářům, kteří mají rádi publikace s fotkami zvířat můžu s klidným svědomím říct, že Zoopisník je povinnost mít v knihovně. A přesto, že každá fotografie má své kouzlo, na mne nejvíce zapůsobila a tím pádem se stala nejoblíbenější, fotografie přímo samotného autora, kde vyfotil v popředí koně Převalské, v druhé linii s velbloudy. Z fotky dýchá naprostá harmonie přírody, to, jak zvířata se ve volné přírodě respektují a vypadají majestátněji, než kdy jindy.

Na této knize se mi líbí hned několik věcí, ze kterých chci nejvíce zmínit styl psaní pana autora. Pan ředitel totiž nejen rozumí svému oboru na jedničku, ale dokáže lidi o tom přesvědčit tím, co a jak píše. A potažmo co říká. Když jsem si četla řádky, které se v knize ukrývají, měla jsem dojem, jako by mě ke mě mluvil kamarád, jenž mi laicky vysvětluje vše zajímavé a důležité, co by mi nemělo uniknout a mohlo by mne zajímat. Mluví se mnou, jak mu „pusa narostla“, nehraje si na žádného machra a naopak se snaží zasáhnout i ostatní lidi kolem mě. Necílí jen na určitou skupinu, ale snaží se vtáhnout do děje absolutně všechny. A jakmile jsem knihu dočetla, utvrdila jsem se v tom díky jeho besedě na Světě knihy, že je opravdu takto přímý, milý, usměvavý a rád mluví o tom, čemu rozhodně rozumí. I přesto, že mluvil z patra, dokázal použít ty správné slova a slovní obraty, které zaujaly každého, kdo poslouchal. A přitom mu rozuměl kdokoliv – i mladý, i starší člověk. I dítě, i dospělý muž.

Pokud patříte mezi milovníky zvířat a zoologických zahrad, Zoopisník Miroslava Bobka byste si určitě měli pořídit. Díky němu nejen získáte nádherné fotografie, které budete obdivovat a všem ukazovat i po přečtení knihy a rádi se k nim budete vracet, ale také se k vám dostanou informace, které byste se jiným způsobem nedozvěděli a věřte mi, po přečtení budete mít pocit, že byste o to přijít nechtěli.
Nechybí zde humor, ale ani vážné věci, kde vám naopak úsměv na rtech zamrzá, přesto po dočtení budete cítit uspokojení a radost z toho, že existuje někdo tak fundovaný, kdo vám dokáže přiblížit nemožné, co se týče říše zvířat. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud si knihu chcete přečíst, tak klikněte na její název – ZOOPISNÍK.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Jana Nováková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Nosková Věra
Počet stran: 208

Možná jste si při četbě prvního dílu říkali: Je tohle vůbec možné? Skutečně čtu knihu nebo někdo tajně sledoval můj život? A může to být ještě horší?
Na poslední otázku mohou čtenáři najít odpověď v této knize. Kdo očekával zmoudření mladé dívky, může si o něm nechat zdát. Jaký by to byl život blbky bez trapasů, hloupých řečí a komplikovaných mezilidských vztahů?

Jana Nováková se narodila v Praze a vyrůstala v Černošicích u Prahy. Vystudovala obor aranžérka, podnikatelka a nakonec manažerskou ekonomiku. Kariérní stránku má stejně pestrou jako studijní (pracovala v administrativě, v cestovní kanceláři, v obchodě, jako referentka či průvodkyně).
Od dětství psala do šuplíku, založila si blog a nakonec se ve 26 letech rozhodla napsat knihu a vydat ji. Kniha Ze života blbky vyšla pomocí crowfundingové kamapně.

Pokračování Ze života blbky Vás opět zavede do dalšího roku hlavní hrdinky. Kniha je zase psaná formou deníku, takže s blbkou prožíváte její každodenní život. Nepoučila se a život ji stále hází klacky pod nohy. Čeká na Vás spousta trapných a veselých situací.

Kniha navazuje tam, kde skončil první díl. Po odmítnutí žádosti o ruku jejím princem Davidem, které bylo opravdu k neuvěření a říkáte si, že autorka opravdu hlavní hrdinku pojmenovala správně, na ni čeká jeden průšvih za druhým a nenechá na sebe dlouho čekat, protože už cesta zpátky z Vídně je katastrofa. I přesto, že se jim podaří jejich vztah zachránit a vše vypadá růžově, tak její nešťastné a trapné okamžiky ji stále potkávají. Rozhodla se, že změní svůj život a čím my ženy začínáme jsou většinou vlasy, nakoupí si pár knih o tom jak na sobě zapracovat, aby ukončila svou žárlivost a v neposlední řadě dá výpověď v práci. Budete ji nesnášet i obdivovat více než v prvním díle, je více kritická k okolí, což mě v některých chvílích opravdu štvalo. Popravdě jsem mnohem více obdivovala Davida, jakou má svatou trpělivost. Prostě princ snů. Při čtení mě napadlo, že bych chtěla její život, celý rok bez práce, jen nějaké přivýdělky, které ji podle všeho moc peněz nevydělaly, ale přesto stále nakupuje. Nové oblečení, knihy, akce s kamarádkami. Říkáte si, kde na to bere? A jak to, že to  skoro neřeší? Odpovědí se nedočkáte, prostě takhle žije a funguje to.

Některé dny, stejně jako v našem životě jsou nudné a nic se neděje, ale tím je kniha více reálná, protože každý den nemůže být zábavný a plný akce. Kniha se četla dobře, pořád Vás to drželo v napětí, co se stane příště a jak to s nimi dopadne. Dostane David odvahu a požádá ji znova o ruku? Opravdu přestala žárlit nebo je to jen chvilkové utlumení?

Každopádně po přečtení zjistíte, že blbka se nikdy nepoučí. Určitě jsou mezi námi lidi, kteří mají podobný život, nebo aspoň si to myslí, ale když se zamyslíte, za spoustu našich trapných a směšných situací si můžeme sami, ale kdyby jsme je neprožili, tak v budoucnu nemáme na co vzpomínat a zasmát se.

Doporučuji k přečtení všem, kteří mají sem tam pocit, že je celý svět proti nim, díky blbce si uvědomíte, že jsou lidé, kteří na tom jsou ještě hůř a hned se Vám uleví. Nejste v tom samy ženy, dívky, slečny 🙂

Hvězdné hodnocení:

Děkuji autorce Janě Novákové za recenzní výtisk a pokud chcete si knihu pořídit, můžete autorku kontaktovat přímo na FB stránce tady nebo na stránkách knihy Ze života blbky.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Valentina Nazarova
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 378

Jednadvacetiletá Nika studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Ale má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenia zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, kterou Nika má, je sbírka kultovních rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já.
Nika se snaží zapomenout. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila…

Valentina Nazarova vystudovala kreativní psaní na University of Northampton. Je autorkou tří básnických sbírek a Skrytá píseň je její debutový román. Pracuje v oblasti informačních technologií. Její největší vášní je rock a hudební festivaly. S manželem žije v Petrohradu.

To, co autorka utvořila z příběhu a písní, je neobvyklý jev a pokud budete opravdu sedět s knihou u Youtube a poslouchat právě ty songy, které jsou dané ke každé zprávě (vysvětlím posléze), ponoříte se do děje mnohonásobně více.
Když jsem v předešlé větě napsala „ke každé zprávě“, tak z toho důvodu, že forma vyprávění je přes Facebookové zprávy, kdy Nika, hlavní hrdinka, píše své ztracené, nezvěstné sestře. Den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok po roce, ji informuje, co všechno se děje nového, co by měla sestra vědět, co zjistila, co ji trápí, co by potřebovala a prostě všechno.
Ve chvíli, kdy už Nika je v Londýně a rozjíždí velmi nebezpečnou, pátrací jízdu po své sestře, ji ve zprávách informuje právě o tom. Jak pokročila, co si myslí, koho na své pouti za nalezením sestry potkala a kdo ji pomáhal.
Dá se říct, že je to forma deníku, ale určená jen jedné, jediné osobě. Sestra sestře. Člověk na své nejbližší nikdy nezapomene.

Líbilo se mi, že autorka mě dokázala upoutat hned na začátku a držela mě v napětí až do samotného konce. Tohle se ji musí nechat, bylo to opravdu velmi čtivé. Navíc způsob, jak pomalu odkrývala všechna tajemství, byl taky dost dobrý. Dává čtenářům indicie k rozřešení celého děje postupně, v různých částech knihy a nenechává si to až na konec, jako jiní spisovatelé. Díky tomu je celá kniha, už od první stránky napínavá a nemáte šanci ani přeskakovat stránky, protože by vám zaručeně něco uteklo.

I přesto, že se snažím v této autorčině prvotině najít nějakou chybu, tak ji nenacházím. Beru Skrytou píseň jako celek a dle mého názoru je to vážně dobře napsané dílo, které se bude líbit všem, jenž mají rádi thrillery postavené na rodinných tajemstvích.

Troufám si tvrdit, že velkou výhodou je hlavní postava, Nika, která vám bude okamžitě sympatická. Nedělá žádná přehnaná gesta, která byste od mladé dívky v cizím městě očekávali, ba naopak s důstojností a citlivostí se snaží rozkrýt minulost, aby zjistila, co se stalo s její sestrou. Jde z ní cítit sourozenecká láska, ale takovým tím zdravým způsobem. Rozhodně nepatří mezi hrdinky, které by se v každé „drsnější“ chvíli třepaly osiky a pro mě to byla silná žena, která uměla používat ženský instinkt a selský rozum.

Tato kniha je přirovnávána k Dívce ve vlaku. Já bych to tedy nesrovnávala, protože mi to přijde na hony vzdálené. Ale věřím, že Skrytá píseň bude mít stejný úspěch u čtenářů jako zmíněná Dívka ve vlaku. Je v ní totiž všechno, co má správný thriller mít. Ať už je to napětí, pořádná dávka lží, emocí, nebo také tajemství, láska a v neposlední řadě i smrt.

Pokud máte rádi knihy, kde budete sami přemýšlet nad tím, co se stalo, rádi si tvoříte vlastní hypotézy na základě indicií, které vám autor v příběhu dává, pokud máte rádi tajemství, jenž se musí odhalit, tak rozhodně se po této knize poohlédněte. Věřím, že zklamaní nebudete.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan