Autor: Scarlett Wilková
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2022
Počet stran: 424
„Jenže v životě to chodí tak, že když se budoucnost zdá být jednoduchá a nalinkovaná, zpravidla se něco stane.“
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky.
V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala…
Poslední kniha v červnu byla skvělá a první kniha v červenci? Ještě lepší! Až uvidíš moře je rodinnou ságou, která mne uhranula, která mne bavila, u které jsem opravdu ráda, že ji mám, že jsem si ji přečetla a nelituju ani jediné minutky, kterou jsem u tohoto čtení strávila. Hotové pošušňáníčko!
V knize Až uvidíš moře vás čeká několik částí. Začnete rokem 1948 a během čtení se dostanete až do roku 2018.
Takže i já vám přiblížím děj od začátku. Nejdříve se ocitnete v šílené skrumáži. Ženy a děti utíkají ze svých domovů, kolem nich padají bomby, střílí se, bortí se domy a hoří. Probíhá občanská válka v Řecku a právě ty ženy se svými dětmi utíkají do bezpečí – za hranice. Ale ne každá matka si vezme sebou všechny děti…
Sotiria a Koula nejsou sestry, ani sestřenice, ani kamarádky. Ale jejich osud je svede dohromady a jejich vztah nejednou a nejedné z ní několikrát pomůže.
Čtení Až uvidíš moře poté pokračuje popisováním toho, co Řekové zažívali v Československu. Jak se tady dostali, co jim bylo dáno a nabídnuto, jak žili, co dělali. Možná se vám to může zdát, že tyhle popisy budou nudné, ale v žádném případě nudu nečekejte! Budete hltat každé slovo, každou situaci. Autorka skvěle vystihla obyčejný život a na stránkách tomu dokázala vdechnout jistou exkluzivitu. A když se vrátím k Sotirii a Koule – nadále budete sledovat jejich životy, jak se jim žilo mezi komunisty, jaké byly jejich první lásky a vztahy s českými občany, jak se vyrovnávaly se ztrátou svého domova. Každá po svém, ale přitom obě spolu.
„Vybavila si, jak tu větu často slýchávala doma, později i v Československu od táty. Bylo to jeho nejoblíbenější slovní spojení. Ola kala znamenalo, že je všechno v pořádku. Elpida se Zacharulou říkávaly, že řečtí muži tvrdí, že je vše ola kala, i když jim bomby rozboří dům a oheň zničí olivový háj. Podle nich byl největší rozdíl mezi Čechy a Řeky v tom, že když se zeptají Čecha, jak se má, odpoví nic moc. Ale Řek vždy prohlásí ola kala.“
A právě se Sotiriou a Koulou dojdete až na konec vyprávění Až uvidíš moře. A kdo ví, možná i vy to moře uvidíte. 🙂 Autorka totiž má úžasnou slovní zásobu, dokáže popsat vše tak skvěle, že se vám děj odehrává před očima a třeba si budete představovat i ten malý, pomerančový hájek, který jsem viděla skoro živě, ač tam byl zmíněn jen dvakrát.
Sotiria a Koula nejsou jediné hrdinky knihy, seznámíte se i s mnoha dalšími lidmi, a každý z nich se vám nějakým způsobem vryje pod kůži. Do teď myslím na Makise, na Elpidu, na Zacharulu, ale i na toho Janise, který mi byl „proti srsti“. A vlastně i na Pavla. No, co vám budu povídat, tato kniha se pro mě stala srdcovkou.
Až uvidíš moře je tím pravým čtením pro ty z vás, kteří máte rádi rodinné ságy. Kteří máte rádi, když se čtení zakládá na reálných situacích. A třeba i pro čtenáře Hany Mornštajnové, která ke knize napsala i své postřehy. 🙂
A pokud nepatříte ani do jedné skupiny takovýchto čtenářů, tak přesto vám knihu doporučím, už jen pro to, že se jedná o čtivý a reálný příběh, který si oblíbíte, který se vám dostane pod kůži a budete mít pocit, že ti lidé, kteří se ve vyprávění objevují, jsou vaši sousedi, vaši známí nebo někdo, koho jste zahlédli v ulicích.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji obchodu Dobré-knihy.cz, kde si knihu Až uvidíš moře můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara