Autor: Tomáš Miklica, Daniel Poláček, Tomáš Coufal, Martin Toman
Nakladatelství: Backstage Books
Rok vydání: 2020
Počet stran: 192
Už jste někdy na internetu našli něco, co by vás vůbec nenapadlo hledat? Možná to byla google poezie! Tak se od určité doby říká objevům ve výsledcích takzvaného našeptávače googlovského vyhledávání, kdy algoritmus vytáhne na základě slova nebo několika písmenek z nejvyhledávanějších výrazů pár frází a poskládá je způsobem, který dává nečekaný smysl. V této knize najdete výběr nejlepších objevů doplněný o rozhovor se zakladatelem fenoménu google poezie a o předmluvu předního odborníka na počítačem generovanou literaturu. Ať už google poezii dlouhodobě lajkujete na sociálních sítích, nebo o ní slyšíte poprvé… kdo zkusí štěstí, třeba najde i sám sebe.
To, co právě začínáte číst, není klasická recenze, na jakou jste u mne zvyklí. Možná bych to vůbec nenazvala recenzí, ale spíše informativním článkem o tom, že na knižním trhu se objevila kniha Google poezie, která možná může některé z vás odradit (jako se snažila u mě), ale když po ní sáhnete, můžete být spokojeni (tak jako já).
Jako vůbec první přišel s nápadem Google poezie Sampsou Nuoti, který založil finského a anglického předchůdce. V roce 2013 vznikla facebooková stránka a už to jelo. Protože co je na Facebooku, je to „nejdůležitější“, byť by to mělo být o tom, co jste si dali k snídani, každý máme někoho takového v přátelích, že? 🙂 A když je něco populární na FB, tak je jen otázkou času, než se to dostane do knih. Vzpomeňte třeba Deník fejsbúkové matky (tak nějak se to jmenovalo)…
Ale upřímně… Má vůbec cenu vydávat něco, co je na Facebooku? Nebo co je na internetu, kde se každý na to může podívat? V případě zmiňovaného deníku to bylo zbytečné, u Google poezie je to trochu jinak. Pánové, kteří tohle dílko sestavili, si dali práci s tím, aby vás pobavili a ukázali, že i našeptávač může „mít duši“. 🙂
On ten našeptávač totiž není tak úplně zbytečný a blbý. Na základě určitých algoritmů vám nabízí možnosti, co již bylo hledáno, co se nejvíc hledá, co by se k danému slovu, které začínáte psát ve vyhledávání hodilo. Upřímně, ihned po prolistování a přečtení některých stránek jsem sedla ke Googlu a začala googlit… Nebyla to sranda, nic tak vtipného nebo světoborného jsem neobjevila, jen snad jednou, dvakrát, jsem se usmála…
Ovšem Google poezie v této knižní podobě, jak vám ji představuji, vás rozesměje víckrát. Není to kniha, kterou byste četli poctivě, na jeden zátah, ale patří mezi ty publikace, kterou když otevřete, abyste si zvedli náladu, či pobavili své přátele, tak nesáhnete vedle.
Není to dílo, u kterého si sednete na zadek a budete překvapeni, jak tohle někdo vymyslel, ale je to zaručený prostředek k tomu, abyste se mohli odreagovat od tvrdé reality, která na vás útočí ze všech stran.
Je o mě známo, že mám ráda knihy se spletitým příběhem, čím tlustší, tím lepší (to neplatí o mě po porodu, i když…?!) :-), ale kniha musí být knihou, s hlavními hrdiny a dějem, který mne strhne jako lavina.
Jenže někdy je také důležité se v tom kvantu příběhů zastavit, posadit se, otevřít něco, u čeho člověk nemusí přemýšlet a jen se pobavit. Mít pocit, že držím knihu, kterou když prolistuju, tak se zasměju, nebo dobře, usměju a hned se budu cítit líp. A taková je Google poezie. Nečtěte ji na jeden zátah, kupte si ji, otevřete ve chvíli, kdy máte pět minut volného času, odložte ji a postup zopakujte, až zase bude jen „těch“ pět minut klidu… 🙂
A mimochodem, budete se fakt divit, co někdy za šílenosti vám našeptávač ukáže… 🙂
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Backstage Books, kde si knihu Google poezie můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara