Hrady z písku – Kayla Olsonová

Autor: Kayla Olsonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 364


„Přežití:
Není tak snadné jako nádech a výdech.
Není tak snadné jako kousat, žvýkat a polykat.
Není snadné.“

Když je všechna naděje pryč, jak se dá přežít?
Před válkou byl život pro Eden snadný. Pak došlo ke globální přírodní katastrofě. Tu následovala revoluce a všechno se změnilo. Nyní vládne zem a jejím přírodním zdrojům mocná skupina, která si říká Vlci. A přestože Eden kvůli nim ztratila všechno, odmítá zemřít jejich rukama. Zná souřadnice jediného neutrálního místa na světě, ostrova zvaného Útočiště, a je odhodlána tam uniknout a být opět svobodná. To se jí také se skupinou tří dívek podaří. Jenže nadějné vyhlídky zhořknou, když jedna z dívek hned první večer na ostrově zmizí. Ostatní jí jdou hledat do džungle a tam rychle zjistí, že Útočiště je ve skutečnosti nebezpečné místo plné zákeřných pastí a nečekaných nepřátel.

Do této knihy jsem se zamilovala ve chvíli, kdy jsem uviděla její obálku. Je totiž, pro mé oko, nádherná a opravdu líbivá. Po přečtení anotace a zjištění, že se jedná o dobrodružné, fantasy vyprávění jsem si byla jistá, že si ji chci přečíst. Neměla jsem příliš velká očekávání. Byla jsem přesvědčena, že to bude příběh, který bude napínavý, nějakým způsobem uzavřený, protože (hurá, hurá) není kniha ze série a já si přečtením udělám další „zářez“.
A o to větší překvapení se konalo…!

Eden, hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, je popsána jako silná žena, ale se svými strachy, které se v průběhu děje učí ovládat. Není na to sama a díky lidem, se kterými se ocitne tam, kde by si to za jiných podmínek ráda odpustila, zjišťuje, že když se člověk postaví svému strachu, může ho to posílit. Eden na své cestě za svobodou potkává lidi, se kterýma by se za normálních okolností nestýkala, ale právě díky situaci, ve které se všichni ocitnou, poznává pravé charaktery spolubojovníků a hlavně, že za tvrdou skořápkou se může skrývat úplně jiný člověk.

Každou postavu, která se v knize objevila, jsem si nějakým způsobem oblíbila. I urputnou a zatvrzelou Alexu nebo odmítavého Lonana. Autorka napsala příběh plný dobrodružství a nástrah džungle, kde šest hlavních hrdinů poznává své slabé i silné stránky a učí se důvěřovat i někomu jinému, než jen sami sobě.

Děj se odehrává na ostrově, který by měl být vysvobozením z nadvlády Vlků, jenž sužuje všechny lidi, ovšem nic není tak, jak si Eden představovala. Na ostrově se skrývá mnoho nástrah, a v některých chvílích jde všem i o život. Líbila se mi autorčina představivost a forma, jakou vytvořila například popínavé rostliny, které se hrdinům omotaly okolo kotníků a přetvořily jejich dobré vzpomínky na špatné. Tohle je nepěkná představa.. Brrrr.. Všeobecně vše, co čekalo hrdiny v džungli bylo „zajímavé“ a s napětím jsem očekávala, co dalšího (zlého) je v tom hustém houští a keřích čeká.


„Slunce je věrné, slunce je opravdové, slunce svými zlatými, oranžovými, rudými a někdy i růžovými a fialovými paprsky tříští temnotu na miliardu neviditelných částic.“

Autorčin styl psaní je příjemný, díky její schopnosti popsat prostředí, kde se hrdinové nachází, má čtenář pocit, jako by tam opravdu byl. Je pravdou, že ze začátku, prvních několik stránek, jsem měla problém se začíst a to konkrétně z jednoho důvodu. Pořád jsem nějakým způsobem nedokázala pochopit, jak Vlci přišli k moci. I když to bylo vysvětleno, tak jsem si neuměla představit tu budoucnost, kdy hrdinka žila v klidu a míru, jak fungovala vláda a rozdělení lidí a kraje, natož si to pak představit s příchodem Vlků. Tam si myslím, že by nebylo od věci přidat pár kapitol, jak vypadala města předtím, než Vlci převzali vládu. Jak vypadala hierarchie obyvatel. Potom by mi možná bylo jasnější postavení nejen Eden, ale i ostatních.

Když jsem ale nastoupila s Eden na loď, vstříc svobodě, už jsem se začetla a nechtěla knihu odkládat. Navíc, dobrému pocitu ze čtení pomáhal i fakt, že kapitoly jsou opravdu velmi krátké. Tři, čtyři stránky a dost. Tento způsob dělení příběhu mám ráda, ale je horší přestat číst, protože si řeknu, tak ještě jednu kapitolu a dám si pauzu, jenže přijde další kapitola a … jéééé, jen tři stránky, tak si dám ještě tuto a už opravdu půjdu umýt to nádobí… a tak stále dokola, až je najednou konec. :-)))

Rozhodně jsou Hrady z písku napínavé, když se hlavní hrdinka ocitne na ostrově a začne jej prozkoumávat, dostává i samotný příběh pořádný spád a opravdu se děje spousta věcí, které jsou důležité a záživné. Nenudila jsem se, ba naopak u mě nastal pocit, že by to na chvíli chtělo zvolnit, jelikož jsem si už chvílemi chtěla vydechnout. Ale nebyl prostor. A ani čas. Tady šlo prostě a jednoduše o životy.

Hrady z písku jsou pro mne velkým překvapením. S jistotou tuto knihu můžu doporučit nejen mladším čtenářům (kterým je primárně určena), ale také těm starším, kteří vyhledávají napínavé, dobrodružné příběhy a nevadí jim v nich fantasy prvky. V tomto příběhu není důležité to, že hrdinové mají holografické prvky na rukou, nebo mění své povahy, když se objeví spouštěč, tady jde převážně o touhu dosáhnout klidu, o víru a naději, že každý může být tam, kde být chce a o hledání důvěry v jiné lidi. Když holt chcete přežít v džungli, která opravdu není přátelská, nezbude vám nic jiného, než někdy svěřit svůj život i těm, kterým nevěříte na sto pro. Třeba vás překvapí. Ale třeba taky ne…

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *