Nejdelší cesta domů – Sabina Zelená

Autor: Sabina Zelená
Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2019
Počet stran: 198

„Já vím, že ti toho život zatím moc nenadělil, broučku. Ale jestli ti všechno připadá moc černý, udělej něco krásnýho, abys to změnila.“

S dvacetiletou Jindřiškou se život nemazlil. Narodila se jako nechtěné dítě do manželství dvou právníků, kterým zkřížila kariérní plány. Později ji dokonce vinili ze smrti milovaného mladšího syna, kterého ona jako dvanáctiletá nedokázala ohlídat před utonutím. Kromě nenávisti svých rodičů tak od té doby trpěla i fobií z vody a jediným blízkým člověkem jí byla teta Zlatka, která žila nedaleko na své koňské farmě. Když náhle zemře i teta, Jindřiška nemá, co by ji ještě drželo doma, a vydává se na cestu za vzpomínkami na tetu.
Obejde pěšky velkou část naší republiky, přičemž na cestách zažívá nejen příjemná setkání s milými lidmi, ale i nástrahy, které otřesou jejím světem a odvahou pokračovat.
Najde v sobě sílu se nevzdat?
Dokáže vytrvat na dlouhé cestě a dál hledat to své „doma“ a vytouženou náruč, do které bude moci patřit?

Sabina Zelená v roce 2017 debutovala románem Tisíc východů slunce, který napsala při cestování po Novém Zélandu a Austrálii, v níž nyní žije se svým synem. Nejdelší cesta domů je její druhá kniha.

Na mém instagramovém profilu mi jedna známá napsala, že Nejdelší cesta domů se jí líbila více než autorčina prvotina. Jelikož jsem ji četla, měla jsem po této informaci velká očekávání, která se naplnila. Celý příběh, ač byl smutný, byl svižný, nadějeplný, místy veselý a někdy ale i napínavý.

Hlavní hrdinkou je dvacetiletá Jindřiška, se kterou se osud opravdu nemazlil. Rodiče ji mají za nechtěnou dceru a podle toho se k ní chovají a její střípky z dětství, které jsou na stránkách zobrazeny, opravdu nejsou příjemné ke čtení. Všechno vygraduje v době, kdy jí umře mladší bráška, který byl chtěné a milované dítě. V tu chvíli se stává rodinným vyvrhelem, a ač žije u rodičů, přehlížejí ji. Jako by dceru neměli.
Co ji drží doma, u rodičů, tak je její teta Zlatka, která má něco jako koňskou jízdárnu. Ta nemohla mít děti a Jindřiška je jakoby její. Zahrnuje ji láskou, péčí, což ji Jindřiška samozřejmě ve velkých dávkách a ráda vrací. Jenže nebyl by to příběh, kdyby se opět něco nestalo.
A Jindřišku už nic doma nedrží. Rozhodne se jít na vandr a navštívit všechny lidi, které měla její teta ráda a něco pro ni znamenali. Sbalí si spacák, stan, karimatku, nějakou tu knihu a další potřebné věci a vyráží.
Na své cestě potká mnoho dobrého, ale i pár špatných okamžiků. Jak to všechno s Jindřiškou dopadne? Dojde svého štěstí? To se dozvíte na stránkách této knihy.

Musím říct, že Jindřišku jsem nejen obdivovala, ale i litovala, fandila ji, soucítila s ní. Nemám ráda různé nepravosti a zvlášť, když se tohoto dopouštějí rodiče na svých dětech. Ale co mi nejvíc imponovalo, tak bylo Jindřiščino odhodlání. K tomu, aby udělala další krok ve svém životě, aby se snažila věřit cizím lidem, aby uměla dokázat ostatním, co v ní je. Obyčejná, neobyčejná žena.

„Nehet u palce zabořil do místa, kde tříska spočívala nejhlouběji, a zatlačil. Bolest, kterou jsem pocítila, mě omráčila. Před očima se mi roztančily hvězdy a já musela na chvíli zatajit dech.“

Nejdelší cesta domů je knihou, která má v sobě obyčejný příběh nevšední dívky Nebo nevšední příběh obyčejné dívky? Navíc z ní cítím určité poselství, a to nejen pro mladé holky. Po celou dobu čtení mne napadalo: „Dokud dýchám, doufám.“
Tak přesně to bylo v příběhu. Ač hlavní hrdinku potkaly nepříjemné zážitky a neměla jen sluncem prozářené dny, nikdy to nevzdala a snažila se najít svůj kousek štěstí. Objevit nepoznané, doslova šla vstříc novým zážitkům a svým snům.

Výhodou tohoto příběhu je i jeho čtivost. Autorka umí psát poutavě a neobjevíte žádná hluchá místa, takže vás vše baví, od začátku do konce. Celou dobu budete napnutí, jak to s Jindřiškou dopadne a přesto, že některé věci jsou docela dost předvídatelné, vadit vám to nebude.
Ve chvíli, kdy se v příběhu objevil Hanuš, tušila jsem, jak se co bude odehrávat dál. Ale že autorka dá ještě pár dalších „minipříběhů“ jiných postav do této části, to bylo překvapení, a nejen Jindřiška pochopila, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

Pokud máte chuť si přečíst něco opravdu ze života, určitě sáhněte po knize Nejdelší cesta domů.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji autorce, paní Sabině Zelené, za zaslání recenzního výtisku, který si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *