Občas lžu – Alice Feeney

Autor: Alice Feeney
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2019
Počet stran: 450

„Jmenuji se Amber Reynoldsová. Měli byste o mně vědět tři věci:
1. Jsem v kómatu.
2. Manžel už mě nemiluje.
3. Občas lžu.“

Amber je upoutána na nemocniční lůžko. Nemůže se hýbat. Nemůže mluvit. Dokonce ani nedokáže otevřít oči. Ze všech smyslů jako by jí zbyl jediný: sluch.
Amber slyší každé slovo, které lidé kolem ní řeknou, i když oni sami o tom nemají tušení. Mluví bez zábran a mnohdy říkají nepříjemné věci. Ne vždy to dává Amber smysl. Ale přesto se snaží z vyslechnutých hovorů seskládat mozaiku událostí, které ji dostaly až sem. A je si stále jistější, že s tím má něco společného její manžel.
Mrazivé pasáže ze současnosti střídají dvacet let staré zápisky z dětského deníku, a když se obě dějové linky v závěru protnou a dospějí k naprosto nečekanému závěru, užasne i nejprotřelejší čtenář tohoto žánru.

Když jsem knihu Občas lžu otvírala, už jsem zahlédla pár recenzí a tušila, že se mám na co těšit. Názory byly kladné, ale žádný mě nepřipravil na to, co se dočtu. Tohle bylo něco neskutečného. Po dočtení mi dlouho trvalo, než všechno zpracuji a budu schopná napsat recenzi. Vůbec se nebojím napsat, že autorka napsala brutálně dobrý, promyšlený, napínavý a strhující příběh, který mi nedal spát.

Hlavní postavy jsou dvě. Claire a Amber.
Amber je ta, která leží v kómatu v nemocnici, po těžké dopravní nehodě. Nemluví, jen spí, ale ovšem to se zdá všem okolo ní. Amber moc dobře ví, co se kolem ní děje. Slyší, ale nedokáže nijak reagovat. Mezi námi, tohle je hrůzostrašné pomyšlení. Když jen ležíte, vypadáte jako mrtví, ale přitom slyšíte všechno a všechny, třeba i to, když se o vás baví a netuší, že je vnímáte…
U Amber se střídají její manžel Paul a její sestra Claire. Sem tam k ní prohodí nějaké slova, věty, jen aby věděla, že tam jsou, i když ani jeden z nich netuší, zda je slyší a už vůbec neví, co se jí přihodilo.
Amber se snaží vzpomenout na svůj život před nehodou, i na poslední okamžiky, které se staly před osudným nárazem.
Vzpomene si? Nebo vám tady, sem tam v nějaké větě, občas lžu? Je pravdou, že Paul je manžel? Že Claire je její sestra? Je pravdou, že je v kómatu? Je v tomto odstavci vůbec nějaká pravdivá informace, nebo jsem se rozhodla, že nastal okamžik, abych vám trochu zalhala?

Kniha Občas lžu na mne zapůsobila trochu jinak, než mnoho dalších. Neřešila jsem charaktery, nepřemýšlela jsem nad tím, jak na mne která postava působí, ale dokázala jsem vnímat jen různé druhy lásky a oddanosti. Ať už se jednalo o manželskou lásku, sourozeneckou, rodičovskou. Různé formy pojaty různými způsoby. A některé ty formy byly zahnány až do krajností, a to dělá z knihy opravdu skvělý a silný zážitek. Do této chvíle nevím, co si mám o všem myslet. Jedním slovem, dokonalé.

„Slyším, jak se liják opírá do neviditelného okna v mém neviditelném pokoji. Ta vodní ukolébavka mě odvádí od mého vzteku, ale nestačí na to, aby ho zahnala.
Nedovolím jí, aby mi všechny vzala.
V hlavě se mi šíří tichý vztek jako virus. Ten hlas v mé hlavě, který se tolik podobá mému, je hlasitý, jasný a velitelský.“

Kniha je psána z pohledu Amber. Jak může někdo vyprávět příběh, když je v kómatu a moc si toho nepamatuje? Jednoduše. V kapitolách se střídá přítomnost s minulostí, a dokonce i s dětským deníkem. Amber čtenářům vypráví důležité momenty svého života, dá se říct, že nám dává kousky skládačky a my si na konci sestavíme celý příběh. No jo, představa je to hezká, ale co s tím, když stejně Amber občas lže? 🙂 Co je pravda, co je lež?

Co bylo velmi příjemné, tak byl fakt, jak dokázala autorka vygradovat celý příběh. Když jsem Občas lžu začala číst, „držela jsem si odstup“. Po prvních pár kapitolách jsem se nebála vstát a jít třeba umýt nádobí. Neměla jsem pocit, že musím číst. Poté se ovšem všechno otočilo, a ještě před polovinou knihy jsem jí byla uchvácena a naprosto skvěle mě připoutala do gauče a k ději samotného, že jsem četla do ranních hodin. Jednoduše, dokud jsem nedočetla, odmítala jsem dát knihu z ruky.

Pokud si chcete přečíst velmi dobrý psychologický thriller, který vás překvapí, oslní, který vám vezme vítr z plachet, protože nic není takové, jak se tváří, rozhodně si přečtěte Občas lžu.
Určitě nebude zklamáni, tento příběh si autorka tak skvěle promyslela, že v něm nenajdete ani jednu chybičku… no, možná jen jednu, a to konkrétně tu, že dle mého názoru je důležité hlídat si postavy, kdo co vypráví, abyste se neztratili. Ale pokud se samotným dějem necháte pohltit, věřím, že se vám to nestane, tak jak se to nestalo mi. Tohle by si milovníci psycho thrillerů měli přečíst.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji Palmknihy.cz, kde si knihu Občas lžu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.