Autor: A. G. Slatter
Nakladatelství: Ocelot
Rok vydání: 2022
Počet stran: 328
„Jejich dcery a synové nikdy nepoznali smrt ve vlnách (vyjma jedinců k tomu předurčených), neboť se v ní pohybovali s jistotou mořských živočichů, k čemuž byli vedeni už od prvního nádechu, krůčku a záběru. Žili v ústraní, jen zřídka si vybírali ženy či muže z jiných rodů. Množili se jako králíci, ale původní rodové jádro zůstávalo pevně semknuto v pokrevní linii. Ti, kteří se pyšnili přízviskem O´Malley, se tak cítili opravdu výjimeční.“
Před dávnými časy rodina Miren O’Malleyové prosperovala díky dohodě uzavřené s mořskými lidmi: ochrana jejich lodí výměnou za jedno dítě z každé generace. Rodina však mnoho let nebyla schopna svou část dohody dodržet a postupně upadala. Mirenina babička je pevně rozhodnutá slávu rodiny obnovit i za cenu Mireniny svobody.
Okouzlující příběh o temných rodinných tajemstvích, magii a čarodějnicích, o mýtických a mořských bytostech, o silných ženách a o mužích, kteří se je snaží ovládnout.
Většinou píšu recenze ihned po přečtení knihy, protože chci do ní dát „i emoce“, které mnou ještě kolikrát po dočtení cloumají. S touto recenzí na knihu Pláč zavržených předků jsem si dala na čas, a to proto, že jsem si musela utřídit myšlenky a dojít k tomu, jestli se mi teda příběh líbil nebo ne. A i přesto, že jsem hned po dočtení byla docela rozpolcená, rozleželo se mi to v hlavě a teď už vím, co si o tom všem myslím… 🙂
Hlavní hrdinkou je Miren O´Malley, která vyrůstá na Skřetně se svou babičkou a dědečkem. Ale nemyslete si, ani jeden z prarodičů není tak úplně normální. Ona celá ta rodina je trochu „jiná“. Hodně se u nich dbá na pokrevní linii, musí být pouze čistí, aby mohli plnit své poslání a sliby, které dali mořských lidem, a proto se berou mezi sebou a cizáky nepřijímají až na nějaké výjimky. Když dědeček umře, Mirenin život se dostane do šíleného kolotoče, kdy ji babička chce provdat za bratrance a získat tak ztracený lesk a bohatství Skřetna a rodu O´Malleyových.
Jenže Miren je z jiného těsta, nehodlá se nechat provdat za někoho, koho nemá ráda a raději odjíždí zjistit pravdu, co se stalo s jejími rodiči, protože po smrti dědečka objeví dopisy, které ji mnoho napoví.
Pláč zavržených předků není jen o Miren, ale také o příbězích, které se po celou dobu života členů rodu O´Malleyových zapisovaly do knihy, chcete-li, tak do určitého deníku. Ty příběhy jsou v knize napsány a vám, jako čtenářům, budou pomalu odkrývat to, jak lidé tohoto rodu přistupovaly ke svým životům a k životům svých dětí. Jaké museli dávat oběti za to, že jejich rodina byla na výslunní, ať už co se týče prestiže nebo bohatství. Když Miren umře babička, bylo to přirozenou smrtí nebo vraždou?, rozhodne se vzít život do vlastních rukou a vydává se na výpravu, která ji odkryje mnoho skutečností, se kterými si bude muset poradit i to za cenu smrti.
„Život,“ říkám mu, jak usedám na postel, abych se mohla dívat, jak umírá, „je plný překvapení.“
Přiznám se, že než jsem se začetla, docela dlouho mi to trvalo. Stále jsem neuměla přijít na to, jak se k vyprávění postavit. Je zde skloubeno spousta žánrů, od fantasy, přes detektivku, takovou tu „temnou“ romantiku až po okamžiky, které mi připomínaly pohádky bratří Grimmů, ale tu jejich „zlou“ verzi.
Ovšem, suma sumárum, Pláč zavržených předků je právě díky tomuto mísení žánrů zajímavým čtením, kdy zhruba od poloviny knihy se opravdu něco děje, a když říkám, že děje, myslím tím i nějaké ty mrtvoly, nenudila jsem se, ba naopak, děj mě přitáhl a nepustil až do konce.
Když to řeknu nadneseně, tak je potřeba k vyprávění přistupovat jako k pohádce, která má hlavní hrdinku, jež se bude bránit zuby nehty všem zlým lidem, nebude sedět v koutě, ale udělá něco pro sebe a pro své štěstí, ač za cenu tekoucí krve. Je to pohádka, která je ovšem temná, jako samotná noc.
Pláč zavržených předků má jedno plus, a to takové, že když se dokážete začíst, nepustí vás. Pořád čekáte na to nejdůležitější, na ten stěžejní bod, za kterým Miren a vy společně s ní jdete, jen pro to, aby na vás pak autorka vylila kýbl studené vody a vy zjistíte, že nic v tomto temném románu nemůže být růžové.
Musím uznat, že teď, po několika dnech od přečtení, můžu s klidným svědomím říct, že tohle byl dobrý příběh. Měl všechno, co by mělo vyprávění mít, aby vás dokázalo neustále překvapovat, aby vás odneslo mimo realitu a vy si tak užili několik hodin v pohádce – ať už je jakkoli temná, drsná či romantická.
Pláč zavržených předků nakonec splnilo mé očekávání a já jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Nechoďte do ní s nějakým očekáváním a nechce se jen unášet na křídlech vyprávění, které bude místy drsné, ale s koncem pochopíte, že autorka to vše měla promyšlené do detailu a vytvořila pro vás svět – potažmo hrdiny, kteří budou jistým způsobem nezapomenutelní.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji portálu Megaknihy.cz, kde si knihu Pláč zavržených předků můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara