Poslední velký den – Tammy Robinsonová

Autor: Tammy Robinsonová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Počet stran: 328

„Avo, mám tě moc ráda, ale někdy máš v sobě tolik logiky jako síť proti hmyzu u vchodu do ponorky.“

Ava Greenová má před sebou posledních pár měsíců života, ačkoliv jí ještě nebylo třicet. V den svých 28. narozenin se dozví zprávu, kterou nechce slyšet nikdo z nás – že smrt je blízko. Rakovina, o níž si myslela, že ji před třemi roky překonala, je zpět. Tentokrát ale v konečné, nevyléčitelné podobě. Po počátečním šoku se Ava rozhodne nemarnit ani minutu z těch, co jí zbývají. O jedné věci sní už od doby, kdy byla malou holčičkou – vdát se.
Její přátelé a rodina napnou síly a rozhodnou se, že jí uspořádají svatbu snů. Avin poslední velký den, oslavu života. Velkolepé přípravy začínají. Jejím příběhem, příběhem ženy, která umírá a chce si splnit jednoduchý sen, začíná žít celá země a všichni se spojí, aby tento den byl nezapomenutelný. Během reportáží pro ženský časopis, který celou cestu ke svatbě dokumentuje, se seznámí s fotografem Jamesem. A najednou oba objeví bolestnou pravdu – totiž, že nikdy není pozdě potkat životní lásku.

Tammy Robinsonová žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími miláčky. První knihu napsala v roce 2011 a od té doby píše neustále. Vydala již osm románů a v současné době pracuje na devátém.

Všichni čtenáři, kteří četli autorčinu první knihu Normálně jiní, už ví, co očekávat. Opět se na stránkách knihy Poslední velký den setkáme s okouzlujícím stylem psaní, s příběhem, který vám vezme dech a vžene do očí slzy – i těm nejotrlejším. O to více, když zjistíte, že hlavní hrdinka má 28 let, rakovinu, nevyléčitelnou a žádnou možnost, aby prožila plnohodnotný život.

Nejdříve jsem si myslela, že to bude prvoplánová kniha, která má za úkol rozplakat všechny, jež ji vezmou do ruky. Příběh, který bude předvídatelný, splní se do posledního puntíku tak, jak by měl. Hrdinku, která bude statečně bojovat až do poslední hodiny a dosáhne toho svého největšího snu.
Protože jsem četla Normálně jiní, věděla jsem, co očekávat. Jenže… I když jsem všechno tušila, o všem měla své mínění, stejně jsem se v průběhu čtení nejednou rozbrečela, stejně jsem každou stránku doslova hltala, stejně jsem se nechala unést vášní, touhou, nadějí, láskou. A přesto, že jsem se tvářila od začátku skepticky, tato kniha mi dala hodně. Zní to zvláštně, ale to poselství tam je, a nikdo mi můj názor nevezme.

„Láska nemá minulost ani budoucnost. Láska jednoduše je.
Věřte mi, že až budete ležet na smrtelné posteli, ty bolestné okamžiky už nebudou mít moc vám ublížit. Budete si pamatovat jen to dobré, krásné a úžasné. Budete vzpomínat pouze na to, jaký to byl pocit, když vás někdo miloval a když jste sami milovali.
Ano, láska bolí.
Ale také léčí.“

Ava, hlavní hrdinka, smutná žena, je neskutečně silná. Ač ví, že se blíží její konec, snaží se se vším poprat statečně, se ctí a s vtipem. I když byla místa, kdy se sesypala, nikdo se tomu nemůže divit. Přece jen, kdybyste se vy, ve svých necelých třiceti letech, dozvěděli, že za pár měsíců nebudete, i u vás by se střídaly emoce rychleji, než noc a den. Jenže Ava se všechno snažila udržet v mezích, a právě proto mne ta kniha neskutečně bavila. Téma hrozné, ale Ava byla skvělá. Její smíření a její poslední přání bylo perfektně vyřešeno.

Nemůžu říct, že by mě v příběhu Poslední velký den, čekalo nějaké překvapení. Všechno bylo předvídatelné. Myslím si, že tady spíše autorka chtěla ukázat, jak je důležité žít naplno, protože nikdo z nás neví dne ani hodiny. Mám pocit, jako by autorka chtěla tímto příběhem ukázat svým čtenářům, že i když se děje v jejich životech něco strašného, nikdy není pozdě na to, aby se pokusili vytěžit z toho maximum. Tato kniha na mne nezapůsobila příběhem, ale právě těmi myšlenkami, jak se se vším popasovat.

„Podívejte se na východ slunce.
A pak sledujte, jak zapadá.
Vdechujte nádheru, kterou vám přináší příroda, a nikdy ji neberte jako samozřejmost.
Užívejte si každý okamžik za ty z nás, kteří už to nemůžou udělat.“

Nejvíce jsem si „užívala“ Aviny články do magazínu. V těch bylo napsáno tolik pravdivých vět, až mě oči pálily a slzy byly na krajíčku. Když si uvědomím pár okamžiků ve svém životě, ihned lituji, že jsem se k tomu nepostavila jinak. Jenže po bitvě je každý generál, známe to.
Ač je v tomto příběhu důležitá romantická linka, která se začne odehrávat mezi Avou a Jamesem, stejně pro mne to bylo spíše pozadí toho všeho. Taková pomyslná třešnička na dortu. Protože Ava stále doufala, do posledních chvil svého života věřila, že si splní to, po čem nejvíc touží, i když stále nechápala proč ona musí být ta, která má rakovinu. Svářelo se to v ní, vřelo a ta touha, ale i beznaděj ji posunovala vpřed.

A ještě něco bych ráda napsala. Poslední velký den není jen příběh, u kterého spotřebujete celé balení kapesníčků, ale také se u něj zasmějete. Byly tam chvíle, kdy jsem se upřímně, od srdce zasmála. Nejvíc ve chvílích, kdy Avina matka pronášela své proslovy. Nikdy bych se toho nechtěla dožít, abych musela své dítě uklidňovat a sledovat, jak mi odchází, ale ona se toho zhostila s grácií a ukázala, jak funguje opravdová mateřská láska.

Nečekejte u čtení této knihy žádný zázrak, neočekávejte, že vám spadne brada a autorka vás něčím překvapí. Všechno vám bude jasné a už dopředu si řeknete, jak to dopadne a nebudete se mýlit.
Ale!
Při čtení přemýšlejte, uvědomujte si, co za život máte, jak řešíte velké i malé záležitosti, kolik pravdivých slov dala autorka do úst hlavních hrdinů. Zkuste se na chvíli zastavit a přemýšlet, jestli je opravdu důležité jít koupit nové body nebo raději vezmete své nejbližší na tu nejvyšší vyhlídku podívat se na východ slunce a začátek nového dne.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Poslední velký den můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *