Autor: Jerome Loubry
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2020
Počet stran: 344
„S důvěrou je to jako s láskou, nikdo bez ní nemůže žít věčně.“
Sandrine, která se před nedávnem přistěhovala do Normandie, dostává výzvu od notáře, aby si zajela převzít osobní věci z domu po své zemřelé babičce – svérázné ženě, jež žila osaměle na maličkém ostrově nedaleko pobřeží a odmítala se stýkat s dcerou i s vnučkou.
Sandrine vystupuje z lodi na šedivém, chladném ostrově a setkává se s hrstkou obyvatel, starých lidí žijících v téměř naprostém odloučení od civilizace. Všichni jí popisují babičku jako milou a laskavou ženu, tedy obraz daleký tomu, co o ní Sandrine vyprávěla matka.
Na ostrově vládne podivná atmosféra. Stačí pár hodin, aby si Sandrine uvědomila, že zdejší obyvatelé skrývají nějaké tajemství. Cosi, z čeho mají hrůzu. Proč tedy odtud nikdo z nich neodjede?
Co se stalo s dětmi z prázdninového tábora, narychlo uzavřeného v roce 1949?
Namísto odpovědí je mladá žena po několika dnech nalezena, jak bloudí po pláži na pevnině s oblečením zmáčeným krví, která není její…
Román získal cenu za nejlepší francouzský román roku 2019, která se uděluje na každoročně konaném literárním festivalu detektivek v Cognacu.
Kniha Útočiště mne nejdříve fascinovala svou obálkou. Když se podíváte na ženu, která za zády drží nůž a ruce má od krve, dá vám to tušit, že o žádnou romantiku se jednat nebude. A to já ráda! 🙂
A druhá věc, která mne přitahovala, je fakt, že autor je francouzské národnosti. Protože Michell Bussi nebo Bernard Minier, patří mezi skvostné vypravěče, věřila jsem tomu, že i Jerome Loubry se k nim přiblíží.
A víte co? On se přiblížil. Co přiblížil, on je dokonce předčil. Útočiště je nevyzpytatelné, nejasné, neskutečně fascinující čtení, které mne dostalo do kolen a musím říct, že ji považuju za nejlepší knihu tohoto roku.
On ten příběh má v sobě všechno, co má správný thriller mít, nejúžasnější je to, jak autor na své čtenáře hází jednu indicii za druhou, které neustále mění celý vzorec případu a vy si nemůžete být jistí ničím. Pomalu jsem neměla ani tušení, jak se jmenuji…
„Rozchody se však živí plynoucím časem a mlčením. Požírají naše výčitky, stravují je, až jsou samy neslyšitelné.“
Dalším velkým plusem je, jakým způsobem autor dostal do thrilleru i mysteriózní linku. Nejednou jsem měla husí kůži, nejednou jsem s hnusem odvracela oči při různých představách, které mi v okamžicích čtení vyvstávala před očima, ale nemohla jsem se i přesto všechno od čtení odtrhnout.
A to je to, co na těchto knihách mám moc ráda – připoutají si mě k sobě, čtu na jeden zátah, nechci jíst, nechci pít a hlavně, nechci spát, dokud nedočtu. Ten pocit, že musím být vzhůru, i když ráno budu vypadat jako zombie, ale bez dočtení to prostě nepůjde, mám ráda, dává mi najevo, že ta daná kniha za to opravdu stojí a já ji budu moct čtenářům doporučit a s radostí. Přesně tím je Útočiště. Nemám už chuť se více rozplývat, ale je to opravdu fenomenální počin.
„Válka je ta nejvěrnější družka. Když ji člověk jednou potká, zůstanou spolu až do smrti.“
Teď bych ráda napsala něco k charakterům postav. Nevěřte nikomu a ničemu, kdo na vás prostřednictvím stránek promluví. Mám pocit, že jsem celou dobu četla jenom lži, ale dohromady to dalo skvělý příběh, který vám uhrane.
Útočiště se dá rozdělit na dvě části. Tou první je příběh Sandrine, mladé novinářky, jež odpluje na uzavřený ostrov, aby vyřešila pozůstalost po své babičce Suzanne, jež tam žila.
Jenže už ve chvíli, kdy na ostrov vstoupí, tuší, že je tam něco špatně a zdejší obyvatelé před ní něco tají.
V druhé části se Sandrine objeví na pobřeží, celá od krve a do děje vstupuje kriminalista Damian, který se snažit zjistit, kdo ta žena je, kde se na té pláži vzala a čí je to krev.
Ovšem to, co začne vyplouvat na povrch, se mu líbit nebude. A můžu vám slíbit, že ani vám.
Koukám, že jsem se trochu rozepsala, takže teď už jen poslední věc. Útočiště vřele doporučuji všem fanouškům thrillerů, dobrého čtení a hlavně fanouškům příběhů, které se jeví jako jasné, ale nakonec je všechno naprosto jinak a jim nezbude nic jiného, než zírat s otevřenou pusou na konec a smeknout před autorem. Není co řešit, kdybych mohla, dám těch hvězd deset. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Útočiště můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara