Washingtonovo náměstí – Henry James

Autor: Henry James
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2019
Počet stran: 239

„Promýšlela sis to snad tři týdny. Chceš o tom uvažovat pět let? Dopřála jsi nám na to dost času. Dívko, dívko,“ podotkl po chvíli, „nejsi upřímná.“
Od čela po bradu se Catherine zarděla a do očí jí vhrkly slzy. „Jak to můžeš říci?“ špitla.
„Buď si mě vezmi, nebo mě nech být,“ řekl rozšafně Morris. „Otci a mně zároveň nevyhovíš, musíš se rozhodnout pro jednoho nebo pro druhého.“

Třiadvacetilá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze.
Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor časem vyřeší.

Americký klasik HENRY JAMES (1843–1916) je dosud považován za nejpůsobivějšího stylistu angličtiny a hloubka jeho postřehů o nitru člověka a nádheře prostých věcí ho řadí k nejvýraznějším průkopníkům modernismu. Syn vlivného newyorského teologa a zběhlík z Harvardu strávil většinu života v Evropě, především v Británii, kde žil trvale od roku 1876.
Tehdy už měl za sebou dvě grand tours po nejnavštěvovanějších středomořských státech, při nichž glosoval mentalitu středního stavu „na cestě“. Zatímco dojmy z putování zemí galského kohouta shrnul v cyklu Malá cesta po Francii (1884, č. LEDA 2015), jeho celoživotní vášeň pro italské slunce, památky a nálady se odráží v novele Daisy Millerová (1878, č. 1961) a v románu Portrét dámy (1881, č. 2006 a LEDA 2016). Nejdůvěrněji však zemi svému srdci zaslíbenou uctil v souboru črt Italské hodiny (1909, č. LEDA 2013).
Jamesovy romány a povídky, které zpravidla líčí bolestnou srážku naivně upřímných, vnitřně čistých Američanů s pletichami Starého světa, byly mnohokrát citlivě zfilmovány. V češtině se ale dosud dočkaly uvedení sotva z poloviny. Autor próz Listiny Aspernovy (1888, č. 1958), Co všechno věděla Maisie (1897, č. 1971) či Washingtonovo náměstí (1880, č. 1987) proslul i jako strůjce viktoriánských duchařin, například enigmatické novely Utažení šroubu (1898, č. 1994). Některé další žánrové hříčky spisovatele, jenž své sepětí s ostrovními hodnotami stvrdil roku 1915 přijetím britského občanství na protest vůči liknavému postoji USA k válce, shrnuje český výbor Strašidelné příběhy (2012).

Líbí se mi, jak některé romány, které byly napsány již před nějakou dobou, jsou nadčasové. Nejinak je tomu u knihy Washingtonovo náměstí, kterou vydalo nakladatelství Leda tento rok, v novém překladu, který je naší řeči velmi blízký, a proto se dobře čte. Samotný román napsal autor roku 1881 a věřím, že budete překvapeni, o jak čtivé a hlavně reálné dílo se jedná.

Catherine Sloperová je dcerou věhlasného newyorského lékaře. Jednoho dne se ji začne dvořit mladý muž, pan Morris Townsend, který se netěší nikterak valné pověsti. Doktor je opatrný, protože svou dceru vnímá jako naivní, trochu hloupou dívku, která nemá představu, co vše ji může život nabídnout.
Aby překazil jejich zasnoubení, jejich lásku, rozhodne se dceru vzít na dlouhou cestu po Evropě. Podaří se mu tyto dva rozdělit? Nebo je jejich láska silnější než rozum otce Catheriny?

Washingtonovo náměstí je zářným příkladem literatury, kde můžeme sledovat vývoj postav a jejich charakterových rysů. Nejen u pana Morrisa, ale také u samotné Catherine, kde je to nejvíce očividné. Je popisována jako hloupá, neznalá a „pomalejší“ dívka, ale na konci z ní budete mít pocit, že se stala vyrovnanou a rozhodnou ženou.
Perfektně jsou zde zdůrazněny i intriky, které mají na svědomí doktor Sloper a jeho sestra Lavinie.
Ostatně ani pohnutky pana Townsenda nejsou úplně čisté, a hlavní důvod vám bude jasný hned od začátku, ovšem i tak si budete užívat každé slovo a každou větu, protože je tato kniha napsaná velmi čtivě a zajímavě.

„Podivné na tom bylo, co o sobě řekl, že není tak dobrý, jak vypadá. Catherine hloubala nad tím, jak to myslel. Zanic tomu výroku nechtěla věřit, nebyla si vědoma žádné jeho chyby. Ať třeba na něho zatrpkne, pokládat ho za méně dokonalého ji nenapadne. Takový výrok patří k jeho rafinovanosti – lidé chytří jako on si mohou říkat a myslet, co chtějí; a že je krutý, inu, u muže je to jistě přednost.“

Kdybych přemýšlela, jak tuto knihu popsat tak nějak poeticky, dokážu si představit, že bych napsala, že se jedná o dílo, kde je spousta velkých očekávání, překvapení a zmařených přání.
Na pár stránkách se odehrává spousta událostí a situací, o kterých byste si nemysleli, že se zde najdou, sami budete překvapeni, kam cesty všech hlavních hrdinů povedou.

Washingtonovo náměstí je románem, který předchází svou dobu. Hlavním důvodem jsou peníze, které hýbou i dnešním světem a právě proto si myslím, že to bude bavit čtenáře všech věkových kategorií. Samozřejmě nejvíce si přijdou na své čtenářky, dámy, a převážně ty, které mají rády příběhy třeba od Jane Austen nebo Charlotte Brontë.

Atmosféra v knize, hrdinové a prostředí, které před nás autor předestře mají své kouzlo a věřím, že si čtení užijete tak, jako já.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Washingtonovo náměstí můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.