Osudové vzplanutí – Jindřiška Mendozová

Autor: Jindřiška Mendozová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 159

„Opravdu byl do Irami zamilovaný. Bylo to, jako kdyby se sen, který snil v Madridu nad knihami, stal skutečností. Jestli ale byl správný jeho pocit i Josého zdání, pak se bál, že Amazonce ublíží. Ať se snažil sebevíc, nedokázal si představit, že by opustil Madrid, svoje rodiče, studium… Znovu se mu sevřel žaludek.“

Hlavním hrdinou romanticko-dobrodružného příběhu je Manuel Castro, budoucí student práv na madridské univerzitě a nadšený cestovatel. Za přijetí na školu mu rodiče zaplatí cestu do Ekvádoru a Manuel si tak může splnit svůj sen – najít bájný indiánský kmen Amazonek. Jeho cesta hluboko do džungle se ovšem nečekaně zkomplikuje a z Madridu mu na pomoc vyrážejí Luz, která by s Manuelem velmi ráda chodila, a Fernando, který by zase velmi rád chodil s Luz. Netuší ale, že se všichni nevědomky stávají nejen účastníky hry o lásku, ale i o peníze a v neposlední řadě o život. A že jejich osud bude v rukou tajemné dívky z džungle, Irami…
Příběh se odehrává na skutečných místech Ekvádoru a jeho fascinující džungle, v exotice Jižní Ameriky.

Jindřiška Mendozová studovala produkci na FAMU v Praze a španělštinu a tvůrčí psaní na univerzitách v Barceloně a v Guayaquilu (Ekvádor). Po návratu z Jižní Ameriky do Čech se věnovala překladům a také psaní pro televizi a rozhlas (seriály nebo pořady pro děti). Napsala již pět knih a kromě psaní nejvíc času tráví se svojí „zvěří“, mezi kterou počítá své tři dospívající děti, a pak tu pravou, čtyřnohou. Poslední dobou se pohybuje i na sociálních sítích: Na Instagramu a Twitteru ráda sdílí fotky z cest po Čechách i po cizině. Neopustila ani Českou televizi, kde se dál věnuje především dramaturgii. A protože volného času jí ještě trochu zbývá, rozhodně se nebrání čemukoli novému, co by mohlo přijít – ať už jako práce, nebo jako koníček…

Kniha Osudové vzplanutí je sice útlá, ale skrývá nádherný příběh hluboké lásky, pro kterou jste schopni obětovat vše. A pokud máte rádi trochu tajemna, napětí a legendy, určitě si tento příběh přečtěte. Bonusem je prostředí, ve kterém se příběh odehrává.

Krásný, mladý, bohatý a inteligentní muž jménem Manuel Castro je hlavním hrdinou tohoto románu. Má nastoupit na právnickou fakultu a ještě před tím si chce užít skvělé dobrodružství. Tentokrát ho zajímá legenda o Amazonkách. Jsou tyto legendy a báje pravé? Žijí? Jsou tak krásné a nebezpečné? To vše chce zjistit a zjistí. Celý jeho výlet se zkomplikuje, když se ocitne uprostřed pralesa a začne zažívat milostné a velmi nebezpečné dobrodružství. Když Luz, jeho přítelkyně z Madridu, zjistí, že je nezvěstný, rozhodne se ho hledat i se svým kamarádem Fernandem. Jak to celé dopadne a pustí je ještě někdy všechny prales na svobodu?

„Amazonský prales je neproniknutelný. Zelené šero v sobě skrývalo a skrývá tajemství, o kterých si lidé mohou vyprávět mnohé. Jenže na mnohá místa se člověk nikdy nepodíval. Když se tam někdo podíval, nevrátil se. Z útržků informací se zrodily legendy. Tajemné a lákavé…“

Děj knihy Osudové vzplanutí se odehrává v nádherné a nespoutané přírodě amazonského pralesa v Ekvádoru. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že bych něco takového chtěla spatřit na vlastní oči, ale vzápětí mě dostal pocit strachu, který příběh provází. Myslím si, že jsou legendy a báje, které by se zkoumat neměly a měly by se nechat tak, jak jsou.

Přiznám se, že jsem četla jedním dechem, protože napětí, jak to celé dopadne a to vše kolem dokola bylo velmi intenzivní. Děj byl plynulý, prolínaly se situace u všech postav, takže jsem vždy věděla, kdo co v danou chvíli dělá a naopak nedělá. Závěr kapitol mne navíc vždy nahlodal k tomu, abych otočila stránku a četla dál a dál, dokud jsem nezjistila, že už není co otočit.

Ráda doporučím čtenářům, kteří mají rádi milostné příběhy opředeny tajemstvím s trochou napětí. Nevadí jim legendy a báje a pokud se čtenář vžívá do příběhu, tak mu nesmí vadit příroda. Tady se města a jeho uliček jen tak nedočkáte.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Osudové vzplanutí můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

V dobrém i zlém – Michelle Sacksová

Autor: Michelle Sacksová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 293

„Jako kdyby to snad byl můj dům a můj život, můj muž a moje dítě. A co by ne? Je to tak snadné a mám to zažité, jako by to takhle bylo odjakživa, nebo aspoň být mělo. Uvařit oběd, pohrát si s malým, sledovat, jak to Sam všechno kvituje. A ty večery, skoro každý večer, kdy mi Sam položí dlaň na ruku, upřeně se mi dívá do očí a občas pokradmu pošilhává po mých pěkných prsou bez podprsenky. Je v tom touha, ale ještě něco jiného. A on to vnímá; vím že jo. Vnímá, že tou vyvolenou bych měla být já.
Ano, je to šílené, ale zároveň není.
Ono to totiž sedí. Funguje to.
Všechno by se tím napravilo.“

Bezmezně milující manželka, oddaný manžel, opečovávané dítě. Američané Merry, Sam a Conor jsou dokonalá rodina, žijící na dokonalém místě. Občas svému štěstí sami nevěří. Tady na švédském venkově začínají žít svůj nový dokonalý život.
Jednoho dne přijíždí do jejich švédského ráje Merryina kamarádka Frank a okamžitě do rodiny zapadne. Sblíží se s malým Conorem. A se Samem. Frank a Merry jsou skoro jako sestry, proto Frank okamžitě odhalí věci, které ostatním unikají. Faleš a zradu, kterým se dá při pohledu na tuhle pohádkovou rodinku těžko věřit. Ale jenom Frank ví, co se tady skutečně odehrává… Kdo je manipulátor a kdo oběť?

Michelle Sacksová vyrůstala v Jihoafrické republice. Roku 2017 vydala v nakladatelství Northwestern University Press svou první povídkovou sbírku s názvem Stone Baby. Její první spisovatelské počiny vyšly v antologii African Pens, v literárním časopise New Contrast či v nakladatelství Akashic Books a roku 2014 se ocitla v užším výběru kandidátů na cenu za nejlepší povídku autorů Commonwealthu. V dobrém i zlém je její debutový román.

V dobrém i zlém je kniha, které se poprvé v mém čtenářském životě, podařilo mne znechutit, ale přitom nepustit. Hlavní hrdinové byli nehorázně odporní, všichni do jednoho, samá faleš, lži, působili jako beránci, přitom si člověk hřál na prsou hada a několikrát v průběhu čtení jsem měla chuť hodit s knihou do kouta a zadupat ji do země. Ovšem neudělala jsem to! Nešlo to! Autorka si mě pevně uvázala v příběhu a já musela číst dál, dokud jsem neměla konec, který je pro mne opět strašný, nepochopitelný a já bych to teda ukončila úplně jinak.

Sam je krásný a inteligentní muž, oddaný manžel a milující otec. Jeho manželka Merry a syn Conor mají štěstí, že jej mají. Vytvořil pro ně úžasný domov, odstěhovali se z Ameriky do Švédska, kde si užívají samotu, blízkost všech tří a bio jídlo. Jednoho dne se Merry ozve Frank, její nejlepší kamarádka, že je přijede navštívit a chvilku se zdrží. Z chvilky je nakonec delší doba, kdy Frank pozná, jak doopravdy vypadá jejich idylka, co se skrývá za zdmi domu. Nikdo nezná Merry lépe než Frank. A nikdo nezná Frank lépe než Merry. A když se objeví ty dvě na jednom místě dohromady, nevěstí to nic dobrého… Staré křivdy a lži jen napomůžou skryté temnotě na povrch…

Pokud se chystáte na čtení této knihy, ujistěte se, že máte opravdu pevné nervy. Protože kniha s vámi zamává. Kdybych měla jen trochu slabší povahu, už bych byla na cestě do psychiatrické léčebny. Navíc jsme máma a když se dostal do popředí příběhu syn Conor, musela jsem příběh číst opatrně, s přestávkami, abych nepřestávala dýchat.
Mám pocit, že autorka dala pojmu psychologický thriller úplně jiný rozměr. Kolikrát jsem z tohoto žánru a jiných knih měla hlavu v pejru, ale tady tato, V dobrém i zlém, je tak zvrácená, napsaná s naprostou a neochvějnou jistotou vás zničit, že ani nic jiného očekávat nemůžete.

„Ve špitále vás rozříznou a vykuchají, vydlabou jak dužinu melounu. Laloky masa a zhoubné buňky. Vytáhnout, vyrvat, ušmiknout. Všechno pryč. Všechno, co ve vašem nitru vyčkávalo, co od dívčích let až po dospělost vyhlíželo příležitost, co znalo všechna tajemství, slibovalo všemožné dary.“

Celá kniha je psána bez znaků přímé řeči, jakékoliv uvozovky jsou tabu. Musím říct, že ze začátku jsem si na tento způsob těžko zvykala, ale jakmile jsem se do toho vpravila, opravdu jsem si čtení užívala.
Zvláště, když probíhaly důležité dialogy a hlavní hrdinové po sobě některé věci „štěkali“. To jsem měla pocit, jako bych sledovala tenisový zápas, jako by po sobě slova doslova plivali. Takže se toho nebojte, je to o zvyku. Autorka to opravdu s vyprávěním umí, takže netápete, zda si to ta daná osoba myslí v hlavě nebo říká nahlas. Všechno je jasné hned na první počtení.

Číslované kapitoly také v knize V dobrém i zlém nehledejte. Místo čísel jsou napsané jména, tudíž se na celý příběh díváte hned ze tří pohledů – Merry, Sama a Frank. Každé osobě jsou vždy věnovány dvě, tři stránky, a hned se věnujete někomu jinému. Pro mne to mělo bleskový efekt. Pocit, že celé vyprávění jede z kopce nesmírnou rychlostí.
Knize nechybí čtivost, napětí, navíc vše odsýpá. Žádná hluchá místa, žádné zbytečné úvahy.

Pokud hledáte ke čtení dobrý psychothriller, který vám dá zabrat a nenechá vás v klidu, tak tato kniha je jako stvořená pro to, abyste po ní sáhli. Slibuji, že se u ní nudit rozhodně nebudete a naprosto vás příběh dokonalé rodinky ve Švédsku pohltí. A pozor, pro slabé povahy to není. Opravdu ne! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu V dobrém i zlém můžete zakoupit.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ohnivé ostří – Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 368

„Myslíme si, že to nějak souvisí s tímhle člověkem.“ Na obrazovce se objevila barevná kopie kresby. Sam to zaskočilo natolik, že na okamžik zapomněla tlumočit. Uviděla totiž hodně výrazně bílé vlasy střižené nakrátko, nagelované do pečlivého rozcuchu, tenké bledé rty, výrazné lícní kosti, téměř propadlé tváře, úzkou bradu, štíhlý ostrý nos, černá, velmi souměrná obočí, hluboké linky kolem úst, překvapivě širokou šíji. Skrze skla brýlí s tenkými obroučkami na ni z počítače hleděly nepřirozeně světle modré oči. Toho zmetka znala. A znala tu podobiznu. Sama ji nakreslila. A doufala, že už ji nikdy neuvidí.“

Jako by nestačilo, že se major Robert Wolf musí zaobírat velmi podivnými vraždami. Do vyšetřování se zaplétá FBI a hlavně majorova sestra Sam Barnetová, která možná ví víc, než sama tuší. Ohnivou čepel ovšem logicky vysvětlit nedokáže. Obětí vraha přibývá. Začíná hrozit prozrazení magického světa, ale řešení se zdá v nedohlednu.
Nejen Sam se ocitá v ohrožení. Vrahovo řádění proniká i do Podsvětí a tam je jediný podezřelý: Azrael. Staletími ověřená vládní struktura magického města je narušena a začíná se bortit. Kromě Samanthy není téměř nikdo, kdo by se nejvyššího Strážce zastal. Podsvětí začíná vřít skrytým bojem o moc.

Kristina Hlaváčková část svého dětství strávila s rodinou v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách, internátní a později výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přes to, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humantiní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde poznala jednu ze svých životních lásek – keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči.
Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT. Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Ohnivé ostří je volným pokračováním Artefaktu/V podsvětí (recenze), a i když je rozestup mezi těmito knihami velmi dlouhý, tak věřte, že vám to vadit nebude. Nevadilo to ani mi, a to si fakt skoro nic nepamatuju. Jediné, co mi utkvělo v paměti je to, že Sam je naprosto skvělá holka, která se s ničím nemaže, a nesmíme se k ní chovat jako ke křehké dívce, což ona rozhodně není a tady to opět potvrdila.
Jen jedna věc, která mě trochu brzdí v mém nadšení, a to fakt, že v příběhu se toho děje docela hodně a místy jsem měla pocit, jako bych byla přesycená informacemi a musím stíhat víc věcí, ne se jen soustředit na čtení, ale také si spojovat spoustu detailů…

Sam jednoho dne jde na hřiště si zahrát golf. A v tu chvíli se tam stane vražda. Vidí ji. Naživo. Navíc nemůže pochopit způsob, jakým se to stalo. Tohle není normální zabití. V tom bude něco více. Něco nadpozemského. Ihned volá strejdovi Maxovi, co dál a s tím se rozjíždí nejen pátrání po vrahovi, který za sebou nenechá jen tu jednu mrtvolu, ale také začíná boj o moc v Podsvětí. Ti, kteří si věřili, začínají pochybovat o důvěře a nikdo si už ničím nemůže být jistý…

Hlavní hrdinka Sam nadále zůstává supermankou, která zvládne pomalu nezvládnutelné, ale hýří opět svým vtipem a sarkasmem, co na ní fakt zbožňuju.
Navíc se autorce povedlo i pár vtípků, které rozesmály nejen mne, ale také ty, kterým jsem to přečetla a ač nevěděli o co se jedná, ihned to přitáhlo jejich pozornost. Nezapomenu na přerostlou spermii – ano, fakt to tam je!
A víte, jak vypadá knihomol? Má tělíčko, hlavičku, růžové vlásky, křídla a ostré zoubky a lítá po archivech a knihovnách. No, hlavně ty růžové vlásky mě fakt dostaly. 🙂
Na scéně se krom postav, které už nám jsou známé, objevuje nový hrdina, agent FBI, který je popsán jako krasavec, jenž má nejen vyšší poslání, ale i své tajemství a o to více je přitažlivější.
Myslím, že v charakterech si opravdu přijdete na své, Albert se taky docela dost projevuje a kdybych se v knize dokázala zhmotnit, nevěděla bych, po kterém chlapovi dřív sáhnout. 🙂

„Odlepil se od kmene stromu, o který se opíral, aby z jeho stínu mohl pozorovat obydlí svého hlavního podezřelého. Vlastně to byl spíš palác. Trvalo mu, než jej v dostupných záznamech vůbec objevil. Jednalo se o jedno z nejstarších stavení v državách elfů, a to ledacos naznačovalo. Stejně jako to, že dům vypadal opuštěně. „

Ohnivé ostří, stejně jako první díl, je kniha psána lehkou rukou, kdy autorka přesně ví, co se bude odehrávat, tudíž nečekejte, že by se tam objevily hluchá místa. Ba naopak. Je tam plno akčních scén, pořád se něco děje a v tomto díle mi přišlo, jako by nám paní Hlaváčková nechtěla dopřát ani trochu oddechu. I když jsem se ve čtení dostala do chvíle, která měla být pro hrdiny romantická, přesto jsem si stále „hlídala“ záda a čekala, kde, co a kdy na mne vyskočí z kouta.

Není to žádný horor, jak se po mé poslední větě může zdát, ale je to opravdu dobrá, kvalitní česká fantasy detektivka, kterou jen tak někdo napsat neumí. Myslím si, že autorka se toho zhostila s velkou pompou a opravdu se ji to povedlo.
I přesto, že ke konci jsem byla lehce unavená a přála si, aby Sam už měla klid, tak nelituju ani minuty, kterou jsem s příběhem Sam strávila. Utvrdila jsem se v tom, že se mi tento příběh velmi líbí, že Sam je nesmírně sympatická hrdinka a doufám, že dalšího dílu se dočkám mnohem dříve, než za dva roky. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Ohnivé ostří můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Slunečnice – Sarah Winmanová

Autor: Sarah Winmanová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 199

„Jsem tady, Doro, odjel jsem na jih, ke kamenným chaloupkám, levandulovým polím a olivovým hájům. Van Goghovy tmavé cypřiše porážejí oblohu. Jsem tady kvůli tobě, Doro Juddová. Vzpomínáš, jak mi bylo dvanáct a tys mě jednoho dne vyzvala: Říkej mi Doro? Vzpomínáš? A já řekl: Dora? To je hezké jméno, paní Juddová.“

Je to téměř milostný příběh…
Nezapomenutelný a bolestně něžný nový román Sarah Winmanové, autorky světového bestselleru Když byl bůh králík, o lásce ve všech jejích podobách.
Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí. A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční. A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic.
Ve Slunečnicích Sarah Winmanová navazuje na poetiku svých slavných románů Když byl bůh králík (česky 2011) a Rok zázraků (česky 2016). Její hrdinové hledají odpovědi na otázky „Jaký by byl náš život za jiných podmínek? V jiném prostředí? V jiné situaci? Jak by se odvíjel?“ Příběh tří lidí svázaných přátelstvím, kteří nakonec zůstanou sami. Příběh o lásce, přátelství, ale také osamělosti a pochopení si vás získá od první strany a bude ve vás doznívat ještě dlouho po přečtení.

Sarah Winmanová vyrostla v Essexu a nyní žije v Londýně. Vystudovala herectví na Webber Douglas Academy od Dramatic Art a poté působila jako herečka v divadle, ve filmu i v televizi. Napsala tři romány – Když byl bůh králík, Rok zázraků a Slunečnice.

Tajuplný příběh muže, který svá tajemství odkrývá stránku za stránkou, a vy v napětí čekáte do poslední stránky, abyste odhalili jeho celý smysl. Tohle je kniha s názvem Slunečnice. Je sice tenká, ale skrývá toho tolik, až se budete divit…

Ellis Judd je smutný muž, který zažívá těžké období, ve kterém se vrací do své minulosti a vzpomíná na svou ženu a přítele, se kterým byli nerozluční. Se kterým ho pojí spousta zážitků a zajímavých věcí. Popisuje, jak bylo jejich přátelství pevné a křehké a hlavě důležité. S jeho ženou to byla úžasná trojice, která se navzájem milovala.
Přítel, o kterém je větší část příběhu se jmenuje Michael. Jednoho dne odcestuje, a snaží se žít nový život bez přátel, ale stejně na ně nikdy nezapomene.

Děj je hodně emotivní, střídá se tam smutek, zklamání společně s radostí a nadějí. Místy mi přišlo, že se čtení táhne a přistihla jsem se, že mám chuť přeskočit nějakou tu stránku, ale díky ději jsem si to nedovolila, hlodal ve mě malý červ, že bych mohla přijít o něco velmi důležitého.

„Během směny byl roztržitý a odtažitý a ti, kdo znali jeho minulost, varovali ostatní rychlým pokývnutím nebo mrknutím jeho směrem, které naznačovalo „nechte ho na pokoji, lidi“, a dokonce i Billy držel hlavu sklopenou.“

Po dlouhé době jsem se setkala s větším písmem, což pro mne bylo osvěžující a dobře se mi Slunečnice četla. Zároveň ale u dialogů chybí uvozovky, neobjevuje se přímá řeč, tudíž jsem se někdy ztrácela, zda jde o myšlenku nebo reálný rozhovor. Bylo pro to pro mne důležité, abych dávala bedlivý pozor a věnovala knize celou svou pozornost. Popis příběhu třech hlavních hrdinů se spisovatelce povedl, myslím si, že pokud byste tento příběh dali komukoliv, kdo se tváří jako necita, tak zjistíte, že v něm kousek srdce je a nezůstane při čtení odtažitý a chladný. Mám dojem, že Slunečnice pohltí všechny její čtenáře.

Pokud máte rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet a soustředit se, když je čtete, knihy, které jsou v dané chvíli pro vás středem vesmíru, tak rozhodně doporučuji. Ovšem, opravdu pozor, je to velmi emotivní příběh a věřím, že některé ženy dožene k slzám (tudíž povinná výbava musí být po ruce).
A také doporučuji těm, kteří od knihy něco očekávají a nechtějí číst plochý příběh, pro ty, kteří chtějí víc než „jen knihu“.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Slunečnice můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Normálně jiní – Tammy Robinson

Autor: Tammy Robinson
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336

„Práce ji tu nedrží, ale něco jinýho ano. B. Tohle ale mámě neřeknu. Je to hloupý, ale připadám si zklamaný a trochu zrazený. Myslel jsem si, že mi máma rozumí o něco líp. Představa, že bych se stal policajtem jako otec, mě děsí. Nejen kvůli němu, ale protože to není nic pro mě. Mám vyloženě nekonfliktní povahu.“

Pokud ti nezlomí srdce, není to láska… Pro fanoušky románů Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala.
Žádná rodina není ideální. Každá má svoje problémy. Devatenáctiletá Maddy dělí svůj život mezi práci ve fotolabu a péči o svou mladší autistickou sestru B, která vyžaduje celodenní péči. Stará se o ni společně s matkou a je smířená s tím, že už to tak bude napořád. Nemá čas na kamarády, na kluky, na věci, co ostatní v jejím věku běžně dělají. To poslední, na co myslí, je láska. Jenže jí to nevadí. Rodina je přece nejdůležitější…
S tím by ovšem nesouhlasil devatenáctiletý Albert. Jediné, o čem sní, je odjet z domu, od otce, který ho nikdy nepochválí. Albert je podle něj jen břídil a flákač, který nikdy nic nedokáže. Pryč od bratra, který si libuje v urážkách všeho a všech. Jednoho dne se Maddy a Albert potkají a toto setkání jim změní pohled na vše. Albert začne poněkud odtažité, a přitom okouzlující Maddy nadbíhat. Čím více se sbližují, tím více si uvědomují, že na své problémy nejsou sami a že jeden druhému mohou dodat odvahu věci změnit. Albert poprvé v životě poznává, jak silné může být rodinné pouto. Zamilují se do sebe,  ale kromě lásky je čeká ještě jedna těžká zkouška. Jak se s ní vyrovnají?
Novozélandská autorka Tammy Robinsonová se s vtipem a hlubokým porozuměním zamýšlí nad způsobem, jakým dokážeme plnit své sny, nad cenou, kterou jsme za to ochotni zaplatit, a nad sílou lásky, která nám umožňuje najít svou pravou rodinu.

Tammy Robinsonová žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími miláčky. Vlastním nákladem vydala sedm románů a v současné době pracuje na dalším.

Je to k neuvěření, co se mnou tato kniha provedla. Neskutečné! Kniha Normálně jiní mě nejen srazila na kolena, donutila brečet a použít všechny čisté papírové kapesníky, ale také mi provedla tu nejhorší věc, která se, knihomolovi jako mi, může stát. Po jejím přečtení se neumím pořádně začíst do žádné další knihy. Už je to pár dní, co jsem tento příběh přečetla na jeden zátah a až dnes, téměř po týdnu, to vypadá na úspěšnou noc s knihou, kterou snad nebudu odkládat. 🙂
Autorce se povedl zázrak. Ve zdánlivě obyčejném ději zvládla ztvárnit různé formy lásky, trápení, štěstí, proher, a takovým způsobem dokázala ve mě, jako ve čtenáři, vzbudit emoce, až mi málem tryskaly i ušima. Úžasné!

Říká se, že život je boj a u Maddy to platí doslova. Když netrčí v práci, tak je doma a stará se o svou autistickou sestru. S matkou si musí domlouvat opačné směny, aby B. měla pokaždé některou z nich u sebe. Nechodí na párty, na nákupy, na kávičky. Její život prostě není a nebude růžový. B je sestra. Musí to tak být!
Albert má plán. Našetřit dost peněz, aby mohl vypadnout z domu, potažmo z města a dokonce ze státu. Chodí na brigádu, kde si vydělá nějakou tu korunu a když se dostane domů, získá pouze posměvačné a nepříjemné „kecy“ od otce, který se do něj naváží za všechno a všechny. To je jeho hnací motor k tomu, aby vydělal peníze co nejdřív a mohl zmizet…
Jednoho dne se Maddy a Albert potkají. Jejich cesty se střetnou a přímo kosmickou rychlostí se začnou dít události, které ani jeden z nich neočekával. Ovšem, Albert chce odjet z města, Maddy má sestru. Je možné, aby ti dva spolu byli šťastní? Aby měli společnou budoucnost?

„Pokrčím rameny. „Jinak to nejde. Když jsi na takový život zvyklý, ani si neumíš představit, že by věci mohly být jinak. Jasně, že byly chvíle, kdy jsem se litovala nebo jsem měla zlost nebo jsem brečela, protože se mi zdálo, že všichni ostatní jsou tak bezstarostní, že se ohromně baví a já utírám sestře zadek a dávám pozor na to, aby si vzala léky, protože kdyby je vynechala, je velká pravděpodobnost, že by mohla umřít.“

Normálně jiní se povedla ve všech směrech. Od obálky, která je skvělá a lákavá až po samotný příběh, který si vezme vaše srdce, pošlape jej a pak vám ho s díky vrátí. Čtení jsem si užila od první stránky, autorka umí zaujmout a navíc píše velmi čtivě. Dá se říct, že jednoduše, ale přitom poutavě. I když tam není žádné napětí, které by vás nutilo číst dál, přesto nebudete chtít knihu odložit. Když totiž autor umí psát, tak vás zajímá i obyčejný příběh dvou lidí, kteří se snaží najít společné řešení pro ně dva.

Někdy musíme v reálném životě někomu nebo něčemu ustoupit, snažit se vyjít s nemožným a to je i v příběhu. Oba hlavní hrdinové musí najít kompromisy a snažit se vycházet si vstříc. Je jasné, že ne vždy to jde a někdy to může mít i katastrofální následky, tak jako v knize.
Rozhodně nelituji, že jsem se do knihy pustila. Ba naopak. Tento příběh se mi vryl hluboko do srdce a stal se srdeční záležitostí.

Kniha je doporučována čtenářům Hvězdy nám nepřály a i když jsem tuto knihu četla hodně dávno, tak si vzpomínám na pocity, které jsem při čtení měla a zdaleka nedosahují toho, co jsem cítila tady. Možná je to tím, že jsem o pár let starší a na pár věcí mám jiné názory, možná je to tím, že jsem Maddy a Albertovi věřila každý čin a slovo, možná je to tím, že některé situace znám z vlastního života, ale Normálně jiní jsou lepší než Hvězdy, tento příběh je překonal na celé čáře!

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Normálně jiní můžete také zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan