Autor: Jeffe Kennedy
Nakladatelství: Fantom Print
Rok vydání: 2022
Počet stran: 240
„Vylezly jsme až tehdy, když muži zavolali od skály a dožadovali se také svého práva na lázeň. Zalaika si ztěžka povzdechla a vstala, voda jí přitom stékala ze silného těla s tmavou kůží. Na bocích a břiše měla světlé jizvičky – a když mě přistihla, že se na ně dívám, zakřenila se. Položila ruce na pavučinu jizev a kývla na ně. „Všechny si neseme své jizvy, takové či makové. Ať jsou ty tvoje odteď už spojené se stejnou radostí, jako tyhle moje.“
S novým jménem a ne tak úplně pravou identitou Danuiny válečné kněžky je nyní žena, kdysi známá jako princezna Jenna, na útěku. Zatímco se učí využívat svou sílu tanečnice v boji a sbližuje se s válečnými slony, postupně se vzdaluje vzpomínkám na tyranského manžela. Bezpečně schovaná v horké, léčivé Nyambuře pilně trénuje na den, kdy se bude muset opět postavit svým pronásledovatelům. Ví, že ta chvíle jednou nastane. Dokud se jí mysl v nepředvídatelných okamžicích zatemňuje v zabijáckém transu, není doopravdy v bezpečí. Když se navíc Nyambura po několika letech míru stane cílem útoku, je to pro Ivariel šok. A její nová rodina vkládá do kněžky-válečnice a jejích slonů velké naděje…
Jak už to tak bývá, když se pustíte do čtení série, očekáváte, že poslední díl bude doslova epický. Bude tím, který celou sérii zakončí tím správným způsobem, abyste měli jakýsi pocit „zadostiučinění“, že jste s knihou strávili tolik času. Jenže Bojovnice světa.. Ach jo…
Já přemýšlím, kde začít. Bojovnice světa je třetím dílem, a setkáváme se opět s Jennou, ale ne princeznou, nýbrž bojovnicí. To by bylo v pořádku. Jenže v tomto díle jde hodně o to, co si myslí. Její myšlenky, její uvažování, je téměř na každé stránce, co by kdyby, a co dělat, aby myslela jinak a na jiné věci, aby se dokázala postavit na vlastní nohy, aby našla víru v sebe sama.
Jsou knihy, kde tohle mám ráda, dokonce jsem i u druhého dílu psala, že vývoj Jenny jako takové se mi moc líbil, ale tady už toho bylo trochu moc a rovnou na úkor plynutí děje, což je škoda…
„Cítila jsem se nezvykle při síle, možná tím, že jsem toho tolik napsala během svého nedávného uzdravování, nebo tím, že jsem strávila tolik času klečením v řece u Capu, zatímco ostatní bojovali. Neuměla jsem si představit, že bych měla jenom ležet a snažit se spát. Vstoupila jsem do řeky, ponořila se do studené vody drhla ze sebe všechnu nečistotu, jak to jen šlo. V našedlém světle jsem aspoň neviděla, jestli ze sebe pořád ještě splachuju krev.“
Čekala jsem grandiózní finále, ale nedostala ho. Tím nepíšu, že by Bojovnice světa byla špatná, ale nebylo to, co jsem si myslela, a hlavně co jsem chtěla. Pomalý děj, málo akce, na rozdíl od předchozích dílů jsem se neuměla začíst, docela mě otravovala Jenna a její myšlenkové pochody, chvilkama sebelítost… Ještě že tam byl Ochieng, ten tomu trochu pomohl, abych vůbec dočetla. No a ten konec? Uuufff…
Já už asi víc psát nebudu, ani nechce, každopádně jen upozorním na to, že tuto sérii, Kroniky Dasnarie, je opravdu nutno číst od prvního dílu, protože na sebe navazují. A nejde jen o vývoj hlavní hrdinky. Jestli se do čtení pustíte, tak si první dva díly zamilujete a ten třetí, Bojovnice světa, vám už jen „okrajově“ zakončí celou dlouhou, tvrdou, a místy šílenou, cestu princezny Jenny k ženě s vlastním názorem.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji FantomPrint, kde si knihu Bojovnice světa můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara