Autor: Barbara Cartland
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2021
Počet stran: 151
„Elvíra bývala osamělá, ale dobře věděla, že jiné mladé dívky mají daleko méně štěstí. Teta Willis jí dokonce najala guvernantku – postarší krátkozrakou slečnu Hootovou, která Elvíru naučila číst, psát a aritmetiku.“
Elvira Carrisfordová přišla o oba rodiče a žije u své tety Willis, která však péči o ni bere jako otravnou povinnost, jíž by se ráda zbavila. Když Elviru pozve její sestřenice Delphine, aby se stala její společnicí při seznámení s budoucím manželem, zdá se, že se věci konečně začínají obracet k lepšímu. Elvira si svou příbuznou pamatuje velmi matně z dětství a není si jistá, co může očekávat, doufá však, že na bohatou a krásnou Delphine udělá dobrý dojem.
Po cestě se však Elvira ztratí ve sněhové bouři a málem zahyne, naštěstí ji však zachrání tajemný Serge. Dívka, která se těší, že konečně získá milující rodinu, pak dorazí za sestřenicí na zámek Baseheart. Zdá se však, že si s ní osud znovu krutě pohraje.
Serge je ve skutečnosti komorníkem francouzského knížete, za něhož se má Delphine provdat, a Elvira se ocitá ve složité síti nástrah, lží a klamů, kde nikdo a nic není takové, jaké se to na první pohled zdá být.
Opravdová láska si však najde cestu skrze úklady, zradu i nenávist. A nebo ne?
Barbara Cartland se stala takovou mou malou sázkou na jistotu. Pokaždé, když mám dost všech příběhů, u kterých musím přemýšlet nebo se prolévá krev nebo se honí zloduši, vím, že její knihy mě „zklidní“. Nejinak je tomu i s knihou Cesta do nebes.
Cesta do nebes je vyprávěním o Elvíře, dceři nikoho. Její rodiče zemřeli, když byla malá a vychovává ji teta Willis, která ovšem není příkladnou osobou s mateřskou láskou.
Elvíra ovšem snáší všechno, co ji život nadělí, až do chvíle, kdy je „pozvána“ k sestřenici, která z ní chce udělat svou společnici, protože má před důležitým krokem a chce někoho, kdo bude stejně starý jako ona.
Elvíra odjíždí, jenže už v prvních minutách po odjezdu z domu je jasné, že se bude opět muset protloukat tak, aby mohla o sobě říct, že „plnohodnotně“ žije, navíc ji spousta lidí hází klacky pod nohy. Nemá rodiče, nemá titul, nemá nic, ani domov. A pokud si nedá pozor, nebude mít ani dobrou pověst a potom už ji nic nezachrání…
„Přes malé okénko visely vyrudlé závěsy a přes vysokou postel byl přehozený prostý hnědý přehoz. Vedle otřískaného toaletního stolku stálo umyvadlo a džbán na stolečku s mramorovou deskou.
Její ložnice u tety Willis byla útulnější, ale ona si pevně předsevzala, že si tím nenechá zkazit náladu. Vždyť tu byl krb, v němž to vesele praskalo, a pokoj byl tak daleko od ostatních, že ji zajišťoval naprosté soukromí.
Kromě toho tam stál předmět, který by ji teta Willis nikdy nepořídila, a sice to veliké nástěnné zrcadlo zakryté přehozem proti prachu.“
Příběh Cesta do nebes je opět milým čtením, u kterého už od prvních náznaků zjistíte, jak to celé dopadne. Jenže mi to vůbec nevadilo, bavilo mne sledovat, jak se vyvíjí samotná Elvíra, než konečně pochopí, co se doopravdy děje a co je pro ni nejlepší.
Jediné, co mě vytáčelo do vývrtky, tak byla chvíle, kdy si Elvíra „uvědomila, že se zamilovala“. Tady se projevila její naivita a nezkušenost, ale já bych ji neomlouvala a jednu ji vrazila. Celou dobu vypadá v příběhu jako mladá dáma, která sice nemá na růžích ustláno, ale umí používat mozek, ale v ten moment, kdy dojde na její druh zamilovanosti, jako by v hlavě nic neměla. A tím se mi jako hlavní hrdinka zprotivila. No, co už… 🙂
Autorka se do svého příběhu snažila zakomponovat nejen romantiku, ale i trochu napětí, protože sněhová bouře a zapadlý kočár nebo útěk dvou lidí a následky v podobě zamčení v komoře a hladovění se tak nazvat dají, ovšem vůbec se nemusíte bát, že by toho bylo moc. Všeho bylo tak akorát, abychom si my, dámy, mohly romanticko-historicko-odpočinkové čtení užít.
Cesta do nebes mi „vzala“ nějakou tu hodinku v jednom dopoledni, kdy při zápalu plic nemůžu nic jiného dělat, a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Přeci jen ty představy, co by kdyby, jsou hnacím motorem a věřím, že nejedna z vás si u takového čtení představuje, jak by to vypadalo, kdybychom žily v jiné době…
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Cesta do nebes můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara