Jana Eyrová – Charlotte Brontëová

Autor: Charlotte Brontëová
Nakladatelství: LEDA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 567

„Myslíte si snad, pane Rochestere, že když jsem chudá, nenápadná a bezvýznamná, že nemám duši ani srdce?“

Už půldruhého století fascinuje Jana Eyrová čtenářky i čtenáře a znalci si dodnes lámou hlavu, proč je tohle dílo tak oblíbené. Jak už to bývá u knih, které zůstávají stále živé, obsahuje příběh něco víc než jen nečekané zvraty romantických epizod a dramatické prvky gotického románu. Čas odvál dřívější upjatost a utišil skandálnost chování a názorů nevázané hrdinky, na jejíž obranu spisovatelka napsala: „Nepleťme si konvenci s morálkou!“ Královna Viktorie byla ostatně knihou přímo nadšena.
Čteme smyšlený příběh, přitom ale cítíme, že hlas vypravěčky je podivuhodně skutečný, emoce jsou opravdové a události výbušné. Proto tak mocně působí zápas statečné hrdinky s její nelidskou opatrovnicí, krutostmi v internátní škole a s tuhým sociálním prostředím. Prozrazuje autorčinu zkušenost, prožitek šikanované dívky po ztrátě rodičů. V jejím velkém epickém příběhu láska překoná krutá protivenství, nepřízeň osudu i tíhu strašného tajemství.

Charlotte Brontëová (1816-1855) je stejně jako její mladší sestry Anne (1820-1849) a Emily (1818-1848) významnou románovou autorkou viktoriánského období.
Dcery metodistického kněze a básníka vyrůstaly „uvězněny ve zdech pochmurné fary na yorkshirských vřesovištích“ a po matčině předčasné smrti se obtížně sžívaly s věčně moralizujícím nerudným otcem. Spolu s bratrem Branwellem, talentovaným malířem, básníkem a hudebníkem, se uchylovaly do osvobozující říše fantazie a všichni čtyři si pak vymýšleli bájné hrdiny a vyprávěli si o jejich dobrodružstvích. Svoje myšlenky si začali zapisovat a sestavovat z nich útlé knížky a časopisy.
Od toho už bylo blízko k uceleným příběhům a skutečným, psychologicky hlubokým knihám, jejichž děj byl založen na vlastních zážitcích a pozorováních společnosti.
Charlottini sourozenci zemřeli v mladém věku, a tak Charlotte od roku 1849 žila sama s otcem. Když v roce 1847 vyšel její román Jana Eyrová, podepsaný pseudonymem, zaznamenal okamžitě obrovský úspěch mezi čtenáři, umělci i kritiky.
Charlotte začala často jezdit do Londýna, odhalila svou pravou totožnost, pohybovala se v elegantním londýnském prostředí a sblížila se s mnoha známými osobnostmi. V roce 1854 se vdala, ale necelý rok nato zemřela. Příčina její smrti není přesně známa.

Přes třicet let jsem se „úspěšně“ vyhýbala klasice, protože mi to nepřišlo jako zajímavé a záživné čtení. Jak jsem jen byla blbá a naivní. Díky nakladatelství LEDA jsem prozřela a obdivuji krásu příběhů, které byly napsány před dávnými časy. A nalézám v tom i zalíbení, protože zjišťuji, že tehdejší autoři měli opravdu co nabídnout.

Jana Eyrová je kniha o dívce tohoto jména. Poprvé se s ní setkáváme, když má osm let, vyrůstá u své tety, ale nemá tam šťastný život. Proto je ráda za to, že odjíždí a po dalších deset let se nachází v Lowoodu, kde objevuje i sama sebe a přichází na to, že i když nic neznamená, že je malý článek v soukolí, dokáže velké věci.
Její odhodlání, chuť do života, byla tak nakažlivá, že jsem ihned měla pocit, že musím i já sama něco podniknout. Byť maličkost, ale musím. Abych ze sebe dostala tu energii, kterou do mě hrdinka vložila. Myslím, že tedy nemusím ani zdůrazňovat, jak moc jsem si Janu oblíbila.

Po deseti letech v ústavu Lowood se Jana rozhodne jít ve svém životě dál a stane se vychovatelkou na panství u pana Rochestera, kdy setkání s majitelem tohoto stavení ji zásadně změní život. A není to jen on, ale také další lidé, kteří Janu ovlivňují a formují. Musím říct, že i když se za svůj život setkala s velkým zlem, vždy se snažila dívat na všechno s odstupem a pochopením. Byla přátelská, byla milá, uctivá a co mne nejvíc bavilo, byla pohotová, což autorka krásně znázornila v dialozích mezi ní a panem Rochesterem. Janu Eyrovou nejde jinak než milovat.

„Lepší je talíř zeleniny s láskou než vykrmený býk a s ním nenávist.“

Díky novému vydání tohoto příběhu v roce 2018 se Jana Eyrová četla sama. I přesto, že převládá romantická linka, dostanete něco navíc. Dá se říct, že téměř z každého jednání hrdinů čišelo něco málo ponaučení pro čtenáře, jako například to, že ve chvíli, kdy někdo vyjádří svůj názor, měli bychom jej respektovat, a hlavně, co je nejdůležitější, vždy nechat člověku svobodu. Nepřivazovat jej, nezavírat pod zámek, ale nechat jej dělat, co sám uzná za vhodné. Protože má-li být v našem životě, bude tam, i kdyby v danou chvíli odjel na kraj světa.

Dalším plusem, který bych ráda zmínila, tak je způsob, jak autorka dokázala nejen zachytit atmosféru a prostředí v příběhu, ale také jak umně dokáže popisovat i na první pohled obyčejné věci – třeba hory nebo údolí. Ve chvíli, kdy se do toho pustila, ocitla jsem se těsně vedle hlavní hrdinky, koukala se do dáli na hory a měla pocit, jako bych byla sama součástí celého příběhu a neseděla doma v obýváku.
Kniha Jana Eyrová mi přirostla k srdci a to hlavně proto, že ne všechno je zde vymalováno růžově, a i ošklivé a smutné události jsou zde brány tak nějak prakticky, člověk je přijme, zasmutní a jde dál. Nevím, jak jinak bych to měla přirovnat – můžu o příběhu říct, že byl pro mne živý? Protože přesně tohle je Jana Eyrová.

Asi nedokážu říct, jak jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, ale co řeknu (a je to snad poprvé o nějaké knize – krom Harryho Pottera) – tohle si přečtu ještě mnohokrát! Ne jen jednou, ale třeba i desetkrát. Vím, že když budu mít depresi a „nečtecí“ náladu, Jana Eyrová mě opět dostane do sedla. Když budu mít krizi, Jana Eyrová mě srovná.

Pokud jste tak, jako já, se vyhýbali klasickým dílům, pusťte se do čtení této knihy. Věřte mi, budete se bít do hlavy, že vám to trvalo tak dlouho, abyste nalezli opravdový démant literatury.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství LEDA, kde si knihu Jana Eyrová můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan