Autor: Elizabeth Engstrom
Nakladatelství: Golden dog
Rok vydání: 2023
Počet stran: 249
„Jak mohl mluvit o temnotě když nic jiného neznal? Temnota existuje jen tehdy, má-li srovnání se světlem.“
Sbírka dvou novel, které v sobě spojují krásu a hrůzu skryté za zdánlivou jednoduchostí života na malém městě.
Když nás temnota miluje
Sally Ann je mladá farmářka, stále ještě nadšená z nedávné svatby a zářivé budoucnosti. Jenže neopatrný průzkum ji zanechá uvězněnou pod zemí, učí se znovu žít v nepřítomnosti všeho, co kdysi znala. I když je Sally Ann poháněna láskou a světlem, nachází v sobě tu nejhlubší temnotu.
Krása je…
Stará Martha Mannes je součástí města Morgan v Illinois od svého narození. Celé město ji zná jako ženu mdlého rozumu, která se narodila bez nosu, ale Martina mysl nebyla vždycky prázdná. Odhalení monstra pohřbeného hluboko v jejích vzpomínkách může vrátit jiskřivé dítě, kterým kdysi byla… nebo může její okolí uvrhnout do nočních můr malé holčičky.
Nakladatelství Golden dog odstartovalo novou edici Old school horror a jako první kniha této edice vyšla Když nás temnota miluje. A za mě to bylo naprosto skvělé čtení! Dvě povídky, jedna lepší než druhá, ani na chvíli jsem se nudila a bylo to přesně to, co jsem od příběhů očekávala. Tak čtěte dál…
První povídka má název Když nás temnota miluje. Hlavní hrdinka se nešťastnou náhodou ocitne v podzemí a jelikož z něj není cesty zpět, začne tam přežívat. Někdo může namítnout, že bez jídla a pití nemá šanci, ovšem naše hlavní hrdinka byla silná, pořád ji dopovala láska a chtíč, doufala, že jednoho dne se ji podaří vrátit na světlo, a to byl ten hnací motor, aby dokázala přežívat v naprosté temnotě.
Druhou povídkou vás bude provázet Martha. Příběh nese název Krása je… a pojednává o starší ženě, Marthě, která má v malém městečku pověst slabomyslné ženy. Jenže všichni se dokážou učit, pomaloučku, polehoučku, za pár dní a týdnů dokážou udělat velký pokrok, který ovšem může mít na okolí i negativní vliv. Nebo to bude v případě této povídky vlivem pozitivním?
„Slepice kdákaly a rvaly se o nasypané jídlo. Nemyslela si, že by jim chutnalo; byly to jen tvrdé kousky kukuřice a semínek. Vypadalo to, že jsou v něm i kameny. Ale jim to chutnalo. Škrábaly se, klovaly a plácaly křídly.
Martha se pokusila trochu sníst, ale bylo příliš těžké to rozkousat. Jak to rozžvýkají slepice, když nemají zuby? Jak to, že jim to chutná víc než chleba?“
Obě povídky mají společnou jednu věc. Odehrávají se na malém městě, mají minimum hlavních a případně i vedlejších postav. Když nás temnota miluje není lekací ani „bafací“ kniha, ale ten horor tam na vás dýchne ze samotných situací, do kterých se hlavní hrdinové dostali. Úplně zářným příkladem je případ v první povídce – ruku na srdce, když se ocitnete pod zemí, kde není ani špetka světla, ani špetka jídla, ani špetka vody, nikde nikdo a jen divná „věc“ v jedné odbočce a vy tam stojíte a bojíte se, protože nevidíte – tohle je horor, že? 🙂
Velmi ráda knihu Když nás temnota miluje doporučím, ale ne jen fanouškům hororů, ale i těm, co chtějí zabrousit do jiného žánru a třeba Stephen King není jejich šálek kávy. Tyto povídky jsou poměrně krátké, napsány čtivě a poutavě a navíc, teď potěším hlavně čtenářky, knížka má velikost „kabelkovou“. 🙂 Takže na nic nečekejte, a začtěte se, tohle vás určitě nezklame.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Golden dog, kde si knihu Když nás temnota miluje můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara