Autor: Ivar Leon Menger
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2023
Počet stran: 272
„Já bych taky potřebovala trochu zaostřit. Skutečnost je pro mě teď tak neprůhledná, jako bych se právě probudila z noční můry, jen abych zjistila, že se mi to pořád zdá.“
Hluboko v severních lesích, v malé chatě na jezerním ostrově, s pevninou sotva viditelnou v dálce, žije šestnáctiletá Juno celý život v takřka kompletní izolaci od okolního světa. Společnost jí dělají jen rodiče a malý bratr Boy. Žijí v zaběhnutém rytmu – rybaření, vaření a hraní deskových her. A přesto žijí v permanentním strachu. Neboť na druhé straně jezera číhá nebezpečí – neznámí lidé, kteří se je snaží vypátrat a pomstít se celé rodině za to, co otec kdysi udělal. Ale máma s tátou jsou opatrní – sestavili pro všechny jasná pravidla, která se striktně dodržují, a vybudovali dokonce tajný úkryt, kde je rodina v bezpečí. Dokud se na den strýčka Oleho všechno nezmění a zlo se neobjeví tak blízko, že už se mu nedá uniknout. Z dětské pohádky se stává děsivá noční můra…
Už nějakou dobu mám starou knihovnu, úplně bokem od té mé hlavní chlouby, kde mám dané všechny nepřečtené knihy a také recenzáky. Když přišlo zlo mi tam dost dlouho ležela. Až teď na ni přišel čas, doslova na mě volala a já jsem happy, že jsem si ji přečetla. Byla to jízda, všechno bylo jasné, rychlé, čtivé. A hlavně, téma se mi také líbilo, a jak…
Juna, šestnáctiletá dívka, která žije na ostrově, doslova opuštěném ostrově, jen se svou rodinou, s bratrem Boyem a rodiči. Jednou za týden za nimi jezdí „strýček“ Ole s poštou. Učí se doma, učí se rybařit, zabíjet zvířata, pěstovat plodiny, poslouchat rodiče a snaží se, aby se o nich nikdo nikdy nedozvěděl, protože jejich otec v minulosti udělal něco, za co se jej stále snaží chytit… cizinci… největší strašáci Juny a Boye a proto jsou rádi, že jsou rodiče tak obezřetní, že dokonce otec vybudoval úkryt, kde budou v bezpečí, kdyby se někdo vylodil na ostrově. Jenže nebude to trvat dlouho a Juna je tím, kdo spustí tu nejhorší možnou lavinu, která smete z povrchu vše, s čím do té doby žila v souznění… Když přišlo zlo, Juna věděla, že už není cesty zpět.
„Ve skutečnosti nemám moc sklon ke spontánním rozhodnutím, protože při nich většinou dělám nejvíc chyb. Tak to bohužel je. Ale na druhou stranu táta říká, že se svým početním nadáním bych později určitě mohla stavět složité stroje. Nebo mosty a sruby.
Nemám ráda překvapení. Dokonce ani o narozeninách. Máma s tátou tuhle moji zvláštnost přijali a od mých třináctin mi dávají dárky nezabalené. Nedokážu vysvětlit proč, ale cítím se tak mnohem klidnější a víc v bezpečí.“
Když přišlo zlo je autorovým debutem a musím říct, že velmi zdařilým. Kniha je rozdělena na tři části a ač jsem už v té první prokoukla vše, o co v příběhu jde, líbilo se mi, jakým způsobem autor posouval vyprávění dál, až do samotného konce, kde nebyl žádný zázračný happyend, což velmi kvituju, protože by se do toho prostředí a do té atmosféry, která knihu celou dobu provází, nehodil.
Když se podíváte na názory jiných čtenářů, nejsou nikterak uneseni, protože kniha nešla do hloubky. Mi se to naopak právě proto líbilo, žádné zbytečné nakukování do myšlenek hlavních hrdinů, naopak velmi řízné a jasné okamžiky, které z vás udělají rychlo-čtenáře, protože budete mít pocit, že chcete (a vlasntě musíte) číst dál.
Některé momenty v knize Když přišlo zlo nejsou příliš reálné, ale na druhou stranu, co my víme, čeho všeho jsou schopní lidi v takových situacích, v jakých se ocitli hlavní hrdinové. Nechci vám prozradit, co je hlavním gró příběhu, takže proto tak mlžím, ale věřte mi, že to, co se děje v knize, se děje i v našem světě, v našem okolí – téměř denně. Tak vzhůru do čtení, ať se dozvíte o čem to mluvím. 🙂
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Když přišlo zlo můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara