Morgenland – Za největším tajemstvím Třetí říše – Richard Sklář

Autor: Richard Sklář
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 346

„Když je cíl, cesta se najde.“

Nevinně vypadající telegram oživí vzpomínky na jednu letní studentskou brigádu před téměř třiceti lety. Odpověď na telegram způsobí zemětřesení nejen v samém srdci Evropy, ale odkryje také mnohem starší souvislosti, patřící k nejstřeženějším tajemstvím třetí říše. Průsečíkem všeho je prastará, až mystická oblast s původním názvem Morgenland.
Rudolf Honig, veterán z první světové války, je prostý vesnický kovář ve vesnici Malá Morávka v Jeseníkách. Koncem druhé světové války i u něj doma dojde ke krveprolití, které zásadním způsobem zasáhne do zbytku jeho života. Je zajat, ale před postupující frontou se mu podaří i se svým věznitelem, důstojníkem SS, uniknout. Oba jsou ranění a několikrát přežijí svou smrt. Cesty osudu je vedou do přísně utajené továrny na území dnešního Polska, kde se ukrývá Vůdcova poslední naděje – zbraň odplaty.
Konec války je zastihne na druhé straně Hrubého Jeseníku, nicméně pořád jako oko v hlavě střeží tajemství, svěřené jim nejzáhadnější ženou třetí říše. Ono tajemství v paralelním příběhu prosákne i do dnešních dní a protne se ve vzrušujícím závěru.

Richard Sklář se narodil roku 1968. Je spisovatel, scenárista a fotograf. Rodák z Orlové, v Ostravě žije přes dvacet let. Za tu dobu poznal spoustu zajímavých lidí a partyzánských stezek, což se následně odráží v jeho tvorbě.

Po přečtení Anděla smrti, jsem měla zálusk i na autorův Morgenland. Jedním z hlavních důvodů bylo nejen to, že se děj odehrává jak v přítomnosti, tak v čase druhé světové války (což je pro mne velmi lákavé), ale také to, že je autor Ostravák a tudíž se jeho příběhy odehrávají tam, kde to znám. Proto jsem se, velmi nadšená, pustila do čtení…

A už po pár stránkách mě mé nadšení opouštělo. V příběhu najdete dvě dějové linky, ta první se odehrává roku 1945 a ústřední postavou je jistý pan Rudolf Honig. Ze začátku to vypadá na dobře tajemný, velmi vzrušující děj, ale čím více se děj „rozvíjel“, získávala jsem pocit, že Rudolf je nejen Superman, ale také nesmrtelný. Některé věci, které podnikal, i když byl po těžkém úrazu (přišel o nohu), byly pro mne fakt nepředstavitelné.  A díky všemu neuvěřitelnému se z tajemného děje stávalo něco „otravného“ a nutného ke čtení proto, abych pochopila, co je tajemná zbraň, která může „pomoct vyhrát válku“ – slovy důstojníka SS.
A druhou dějovou linku provází Hynek Ambrož v roce 2015, ostravský automechanik, který má svou milou servírku Nicole (která s ním nejednou podnikne nebezpečný výlet) a jednoho dne obdrží telegram od přítele, kterého neviděl přes třicet let. Jarek je v nemocnici. Přijede, ten mu řekne pár důležitých informací, Hynek odjede zpátky domů a najednou mu volá sestřička z oddělení, kde Jarek leží, že se jej někdo pokusil zabít… Hynek dá na radu Jarka, odjíždí hledat „cosi“ na Morgenland, kde se i místní na něj dívají pod rouškou tušení nějakého zla…

„Nevěř všemu, co vidíš. I sůl může vypadat jako cukr.“

Samotná forma napsání mi přišla špatně zvolená. Hynkův dávný kamarád Jarek byl z Jeseníků, ale přesto mluvil moravským (typicky moravským) nářečím, které mi teda vůbec nesedělo a nelíbilo se mi. Když jsem četla Anděla smrti, ostravské nářečí bylo zpestřením četby, ovšem v Morgenlandu toho bylo tolik, až to bylo otravné. Navíc mi přišlo, že je do toho našeho nářečí zapojen i důstojník SS a to teda fakt ne… Když se do dialogů přenesou některé dialekty, je to fajn, ale jakmile je toho kvantum na každé stránce, bolí vás z toho oči. Sama trpím „ostravštinou“, ale myslím si, že všechno má své hranice a nemluvím jako neandrtálec. Což se o hrdinech v této knize říci nedá. 

Nikdy mi nevadily dlouhé popisy, pokud měly co nabídnout. V knize Morgenland autor psal ty popisné části těžkopádně, nedařilo se mi je uchopit tak, abych si cokoliv z této knihy dokázala představit. Kapitoly jsou sice krátké, střídá se přítomnost s minulostí, ale někdy byly zbytečné. Třeba hned ze začátku, kapitola o tom, že přišel Hynek do práce, dal si kafe a pracoval na opravě na auta.. Tak co jiného, když je automechanik? Je mi líto, že to o nějaké knize napíšu, ale tohle bylo zdlouhavé, neuvěřitelné, a i přes některé vtipné výroky a dialogy nudné čtení. 

Myslím si, že ten příběh se v nápadu autora někde skrývá, ale bohužel se mu nepodařilo napsat čtivý, zajímavý román a využít ten nápad tak, aby čtenáře zaujal. Všimla jsem si, že v hodnocení se Morgenland dosti liší. Jedni jej milují, jiní odsuzují. Jsem zvědavá, na kterou stranu bariéry se postavíte vy.

Hvězdné hodnocení: 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Morgenland můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan