Autor: Judith Kinghornová
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2019
Počet stran: 448
„Jak mohou být tak veselí?“ ptala jsem se mamá.
„Protože jsou hrdí vlastenci,“ odpověděla. „A nyní znají svůj cíl a vědí, jak je ušlechtilý.“
Matka, podobně jako otec, věřila a žila podle ušlechtilých zásad: povinnost, sebeobětování, čest, pravda a věrnost. A válka, dosud nová a čerstvá, ověnčená vlajkami a překypující vlasteneckou rétorikou, nabízela rodičům i ostatním – včetně mých bratrů a všech těch dalších mladíků – příležitost skutečně dostát těmto zásadám a ověřit si je. Koneckonců, může snad být něco ušlechtilejšího než sebeobětování?“
Asi se ze mne na stará kolena stává čtenářka, která vyhledává romantické a historické knihy. Já, zarytý milovník thrillerů, jsem se přistihla, že po každé „drsné“ četbě čtu něco jemnějšího, romantického, zamilovaného a ač vím, nebo aspoň tuším, jak všechno dopadne, stejně si to užívám na plné pecky a roním slzy jako hrachy. J
Nejinak je tomu u knihy Poslední léto, která mne upoutala svou obálkou, ale také anotací. Zamilovaný příběh na pozadí velké války, to je něco pro mě. A jsem ráda, že jsem se do čtení pustila. Autorka umí jemně, s citem, popisovat i ty nejobvyklejší věci a díky tomu dostává příběh na jinou rovinu.
Celou recenzi si můžete přečíst na www.Chrudimka.cz.
