Děti holocaustu – Allan Zullo, Mara Bovsunová

Autor: Allan Zullo, Mara Bovsunová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Počet stran: 296

„Markus šel na latríny. Nebylo to nic jiného než dřevěné fošny s vyříznutými dírami nad jámou v zemi. Když se nikdo nedíval, nadzvedl prkno a skočil do lidských výkalů, které mu dosahovaly až po prsa. Z toho zápachu se mu chtělo zvracet, ale podařilo se mu zůstat bez hnutí několik hodin.“

„Přežiju, musím. Až válka skončí, musím být ta, která lidem řekne o naší rodině.“
Příběhy „dětí holocaustu“ představují strhující životní osudy devíti židovských dětí, které musely přežít hrůzy holocaustu po celé Evropě. V době největších zvěrstev, která se kdy děla, muselo každé z nich prožít své osobní peklo a projít noční můrou druhé světové války.
Tato kniha je pomníkem jejich odvahy tváří tvář smrti. A také oslavou lidského ducha – vůle překonat nevýslovné hrůzy, vůle zvítězit nad zlem, vůle žít. Lidé v příbězích vlastně mají jednu společnou vlastnost – hluboko ve svém srdci věřili, že budou žít, i když mnoho jiných kolem umíralo.
„Vím, že vznikne lepší svět, až tahle válka skončí. Nemůže to být tak zlé napořád.“

Vy z vás, kdo mne již delší dobu sledují, tak víte, že téma druhé světové války je mou osobou vyhledáváno a z velké většiny si nenechám ujít žádnou novinku, která se těchto událostí dotýká.
Proto mi bylo jasné, že Děti holocaustu přijdou na řadu k přečtení co nejdříve. Bylo to svým způsobem „strhující“ čtení, díky krátkosti příběhů, díky zpracování a grafické úpravě byla kniha sice „jednohubkou“, ale za to velmi silnou.

Děti holocaustu není kniha se souvislým dějem. Obsahuje osm příběhů od devíti lidí. Od lidí, kteří přežili peklo holocaustu. Od lidí, kteří tehdy byli děti! O to je tohle čtení silnější, šílenější, nepochopitelnější. Když si představím, co musely tehdy překonat, jak musely bojovat o holý život a to z toho neměly rozum… Jak musely předčasně dospět… Mám husí kůži a doufám, že ji bude mít každý, kdo si tohle přečte. Jak píše každý druhý čtenář, na tyto události se nesmí zapomenout.

Všichni, kteří v této knize vypráví svůj příběh, jsou Židé. A všichni přežili. To, že se jim podařilo zvládnout všechny naprosto šílené a kruté, tragické situace není žádným tajemstvím a nebojte se, neprozrazuji žádnou pointu. Kdyby nepřežili, nemohli by vyprávět…
Nechci popisovat všech osm příběhů, o kterých budete v knize číst, ale prozradím vám, že díky odolnosti, touze, vůli žít, se ocitnete na těch nejhorších místech, budete chvíli mezi partyzány, „projdete“ si pochod smrti…
Líbilo se mi, že autoři sestavili příběhy, kdy byl každý úplně jiný než ten předchozí. Z jiného místa, z jiného časového úseku, a vlastně i z jiného pohledu.

„Vši byly v táboře neustálý problém. Vězni se museli každý večer odvšivovat, aby se jim vši nezavrtaly pod kůži a nenakazily je nějako vážnou nemocí, například tyfem. Walter si vždycky sundal košili a nehtem proškrábl všechny švy, kam vši s oblibou kladly svá vajíčka. Potom si se spoluvězni navzájem prohlédli vlasy a vši vybrali.“

A co jsem na knize Děti holocaustu asi nejvíce obdivovala, a nejvíce mne zajímalo, tak byly životní osudy všech hrdinů, které nastaly po skončení druhé světové války.
Autoři za každý příběh v pár větách shrnuli život, který daný přeživší vedl po tom, co zvládl svou strastiplnou pouť. To, že jsem si přečetla, kolik měli potom dětí, kolik vnoučat, kde pracovali, co dělali, kde bydleli, mě naplňovalo takovým zvláštním pocitem klidu, že i přes všechno, co se jim dělo, nezanevřeli na svět a dokázali žít jako „normální“ lidé.

Kniha jako taková není nijak obsáhlá, každý příběh má cca 40 stránek a navíc formát knížky je menší, takže se bude číst všem dobře. Věřím, že jsou mezi námi i čtenáři, kteří si tohle čtení budou kouskovat, přeci jen, to vyprávění je nápor na psychiku samo o sobě, když si k tomu pomyslíte, že všichni hrdinové jsou děti, né starší dvanácti let, může vám být úzko. Mi teda bylo, když se podívám na svého tříletého syna a v knize čtu o čtyřletém… Není to vůbec příjemné…

A proto, čtěte. Doporučujte. Vyprávějte. A hlavně, rozsévejte mezi sebe lásku a ne nenávist. Vím, že tohle teď zní jako věta nějakého sluníčkáře, ale když se nad tím zamyslíte, jaké věci se už teď na našem světě dějí, tak kolikrát mne napadne, že to není daleko od minulosti, která bylo šílená a rozhodně se nesmí opakovat…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Děti holocaustu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *