Autor: Natasha Lesterová
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2022
Počet stran: 480
„Ten, kdo má veškerou moc, nikdy nemá zlomené srdce.“
Paříž, 1939: Nacisté si myslí, že Éliane nerozumí německy. Domnívají se, že pro ně pouze katalogizuje umělecká díla a netuší, že kradou národní poklady do svých soukromých sbírek. Jenže to se mýlí. Dívka pečlivě dešifruje jejich poznámky a předává informace odboji.
Éliane však rozehrála nebezpečnou hru. Odváží se svěřit svá tajemství muži, kterého kdysi milovala? Nezradí ji znovu? Nemá šanci to s jistotou zjistit… dokud ji večírek v úchvatné vile na francouzské Riviéře nevystaví zcela nové úrovni nebezpečí.
Současnost: Remy Langová chce zapomenout na tragédii, kvůli níž se její život ocitl v troskách, a proto se vydává do domu na Riviéře, který za záhadných okolností zdědila. Během třídění knih objevuje evidenci uměleckých děl ukradených během druhé světové války.
V šoku zjišťuje, že její součástí je i obraz, který už od dětství visí na stěně jejího pokoje. Kdo vlastně byli její předci? Neskrývá dům na Riviéře větší tajemství, než jakému je Remy schopná čelit?
Dům na Riviéře je již třetí knihou autorky Natashy Lester, která se mi dostala do rukou. A musím říct, že s každým dalším jejím příběhem se stává mou větší, srdcovou záležitostí. Umí své vyprávění napsat tak, aby mne uhranulo, abych s napětím očekávala, jak všechno dopadne a hlavně, nemá potřebu za každou cenu končit happyendem na všech frontách, což mi velmi imponuje. Chcete vědět, o čem kniha je a jaká je? Tak čtěte dál…
Děj románu Dům na Riviéře se odehrává ve dvou dějových liniích, což jak mnozí z vás víte, doslova zbožňuju. A když konečné propojení obou linek je dokonale načasováno, nemůže to být lepší. Tak tomu je i v případě této knihy.
Začneme tou první dějovou linií, která startuje v roce 1939. Seznámíte se s Elaine, dívkou, jež musí pracovat, aby pomohla rodičům a sourozencům v těžkém období k jídlu, oblečení a někdy i nějaké té laskomině. Ještě zdaleka nemá tušení, jak bude její další práce odlišná…
Začíná to tím, že pracuje v muzeu v Louvru, její šéf ji zná a ví, jaká je. V okamžiku, kdy nacisté začínají okupovat a drancovat Francii, i co se umění týče, Elaine se stane součástí „jednotky“, která se snaží zachránit francouzské umění, včetně Mony Lisy. Ovšem nacisté jsou rychlejší, a také silnější. Jenže Elaine je zase fikanější. Dostane se do Míčovny, do jakého si, můžeme říct, skladiště, kde se přechovávají všechna umělecká díla, která nacisté ukradli nejen z muzeí a galerií, ale také Židům a dalším bohatým Francouzům. V Míčovně Elaine začíná ta špionážní práce, musí ukázat Němcům, že německy nerozumí (ale naopak rozumí velmi dobře), získat si jejich náklonnost a zjistit, co se bude se všemi díly dít. Ale má to ještě jeden háček, Elaine má i soukromý život, který otevře staré rány ve chvíli, kdy objeví obraz zamilované dvojice, jež velmi, ale opravdu velmi dobře zná…
Dům na Riviéře ale skrývá ještě jednu obyvatelku, tentokráte v roce 2015, Remy, která si prochází velmi smutným, tragickým obdobím svého života a uteče právě do tohoto svého domu, aby se zotavila z toho nejhoršího. Její plány ovšem vezmou za své, protože se seznámí s rodinou, která bydlí kousek dál, která je velmi přátelská a v jejím středu je Adam. Muž, fotograf, jenž ze začátku působí jako nedostupný, nerudný chlapík, ale postupem času Remy zjistí, že právě on může být tou oporou, kterou potřebuje na své cestě za psychickým uzdravením. Ale nebude to lehké, když se k tomu přidá Remyina minulost, její rodinné vztahy a hlavně, objasnění toho, kdo byli její předci, vypadá to, že Remy bude mít co dělat, aby se ze všeho ještě více nezhroutila…
„Dětskou lásku si nemůžete vynutit. Dávají ji samy a dávají ji naprosto a bezpodmínečně.“
Autorka vymyslela dvě dějové linky, kdy každá je úplně jiná, s jinou hlavní hrdinkou, ale na konci se spojí v jeden famózní příběh, který naštěstí nedá svým čtenářům happyend za každou cenu, takže to na mne velmi zapůsobilo.
Elaine jako hlavní hrdinka je skvělá. Budete ji fandit, budete žasnou nad její odvahou a nad tím, jak dokáže ustát jednotlivé situace a také se vám bude svírat srdce ve chvíli, kdy udělá to nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Ale přesto, její síla, vytrvalost a odvaha vám bude imponovat.
Na druhou stranu, Remy, která sice prožila tragickou událost a musí se s tím vyrovnat, je na zhroucení. Nebojuje, stále si něco vyčítá a přemýšlí, co by, kdyby… přitom Elaine na tom je skoro stejně, a jde dál. To mne u Remy vytáčelo, ta její neschopnost bojovat s nepřízní osudu. Když to vypadalo, že už se začíná vzpamatovávat, získala informaci nebo „pocit“ a opět byla na začátku.
Ale nemyslete si, právě díky tomu, jaká Remy byla, jaká byla Elaine, dokázala autorka s románem Dům na Riviéře ve mě vzbudit emoce, díky kterým na tento příběh jen tak nezapomenu…
Autorka ve svém románu Dům na Riviéře čerpala z historických pramenů a ztvárnila několik reálných osob, které do svého vyprávění zasadila. Jednou z nich je Rose, o které se v recenzi nezmiňuji, ale setkáte se s ní a na konci knihy zjistíte, jakou roli měla a proč o ni není více zmínek.
Právě díky tomu na vás bude příběh působit ještě více reálněji, uchopitelněji a věřím, že každý čtenář, který vyhledává čtení, jež se odehrává za druhé světové války a prolne se do přítomnosti, bude nadmíru spokojen. Tak jako já.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Dům na Riviéře můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara