Kouzelný ostrov – Brenda Bowenová

Autor: Brenda Bowenová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 280

„Pytel dole v kuchyni se stále hýbal. Lottie něco říkalo, že by jej měla dát do lednice, ale nechtěla se ho moc dotýkat. Může alespoň vyloupat kukuřici a začít vařit tu vodu. Ale co má dělat s humry, moc nevěděla. Jediná kuchařka v dohledu byla Little Lost kuchařka, vtipně nazvaná Trochu ztracená v kuchyni, a tam se žádný recept na vařené humry nenacházel – každý instinktivně věděl, jak uvařit humra, pokud tady měl chatu, uvědomila si Lottie.“

Jednoho pochmurného jarního dne si Lottie a Rose všimnou na nástěnce v mateřské škole v Brooklynu inzerátu: Hopewellská chata. Little Lost Island, Maine. Stará hezká chata k pronajmutí na malém ostrově. Obě by si potřebovaly odpočinout – Lottie od panovačného manžela a Rose od svých zlobivých dvojčat – a dobít baterky. Nabídka jim nedá spát, a tak přestože si to nemůžou dovolit, na ostrov nakonec v létě vyrazí. Jsou uchváceny svěžím vzduchem, nádhernými výhledy, vidinou dlouhých bezstarostných dnů i představou humrů, kukuřice a koktejlů, které budou podávat na verandě. Na celý měsíc tak hodí skutečný život a všechny problémy za hlavu a na idylickém ostrově se postupně začnou otevírat: jak samy sobě, tak možnostem života, zcela odlišným od těch, které dosud poznaly. Je změna opravdu tak těžká?

Jsem ten typ čtenáře, který čte vše, napříč všemi žánry (ha, to jistě víte), a vyžívá se i v akčních i v pomalejších románech. Když je to „ucajdaná“ kniha, nevadí mi to, pokud má v sobě určitou jiskru, která mne bude nutit číst dál. Bohužel, Kouzelný ostrov je pro mne sice ucajdaným příběhem, ale bez jiskry. Dočetla jsem, ovšem se značnými obtížemi, začalo to už hlavními hrdiny…

Ač je v oficiální anotaci psáno, že dvě hlavní hrdinky, Lottie a Rose si pronajmou na měsíc chatu na Little Lost Islandu, tak z těchto dvou hrdinek se nakonec vyklubou celkem čtyři postavy, které vás budou celým dějem provázet.
Začnu Lottie, která byla fakt divná. Taková až moc sluníčková, téměř bych řekla dětsky naivní, vlezdoprdelka a nevím, co všechno. Když měla tato postava dialogy, vždy z nich vyšla jako „optimistka“, která nevidí všechny možnosti a mne neskutečně vytáčela.
Rose, ta už nebyla tak špatná. Odjela na ostrov a opustila svá dvojčata a manžela, stýskalo se ji, ale neříkala to nahlas, nestěžovala si, byla to její volba. Naproti tomu dokázala být přátelská, ale i správně uzavřená, což mi svým způsobem imponovalo. Jenže je škoda, že Lottie se do ní vždy pustila tím svým zvláštním způsobem a většinou mi to kazilo „zábavu“…

Další dvě postavy jsou hollywoodská hvězda Caroline a starší muž Beverly, kteří značně zamotají příběhem, ovšem každý podle svého. Mohla bych o nich říci, že se jedná o vedlejší role, ale není malých rolí. Z Caroline se nakonec vyklubala hrdinka, která se mi líbila nejvíce a z protivného, nemluvného Beverlyho týpek, který byl nakonec velmi sympatický.

No a když už přestanu mluvit o hrdinech jako takových a o jejich charakterech, tak vězte, že tito čtyři lidé se potkají v chatě v Maine jen proto, aby utekli svému reálnému životu. Bez wifi, bez mobilního signálu. Jen oni, klid, ticho, moře, déšť… Zní to jako idylka. Jenže co když si mezi sebou nebudou rozumět? Co když si budou dělat naschvály? A jak je budou brát, čtyři neznámé osoby, trvalí obyvatelé ostrova? A najdou vůbec právě to, proč odjeli na Kouzelný ostrov a všechny a všechno nechali doma?

„V poslední krabici byl slaměný přiléhavý klobouček ve tvaru zvonu, úplná definice slova skromný. Většina žen by v něm vypadala buclatě. Třeba Lottie. Tohle bylo grilované kuře mezi klobouky: pokud by se nosil špatně, vypadal by ordinérně, nevkusně a bylo by těžké ho skousnout. Když se však bude nosit dobře, bude dokonalý.“

Když jsem si teď po sobě přečetla předchozí odstavce, kde popisuju charaktery hlavních postav, divím se, že jsem o nich toho dokázala „tolik“ napsat. Kouzelný ostrov je románem, který se odehrává v poklidném, téměř až ospalém tempu. Nejsou tam žádné momenty, žádné okamžiky, které by vás vytrhly z transu a vy byste začali přemýšlet hlouběji o ději jako takovém.

Místy se autorce podařilo zaujmout mou pozornost, protože jsem tušila, že by to mohlo být ono, ale brzy „to“ vyšumělo a musím říct, že jsem smutná, protože ten potenciál tam byl.
Ale abych jen nehanila tuto knihu, tak napíšu, že Kouzelný ostrov má jednu úžasnou věc. Líbily se mi autorčiny popisy ostrova, a také představa samotné chaty.
Odejít někde na měsíc, do dřevěného srubu, bez signálu, bez wifi, pouze vy a knihy a klid a moře, to musí být parádička. Moct si dovolit takto od všeho a všech odjet, tak už asi někde odpočívám za šumění vody a zvuku lámání vln. 🙂

Docela bojuju s doporučením a proto se tentokrát tomu vyhnu. Jediné co můžu napsat, že Kouzelný ostrov je romantický příběh určený ženám, a pokud si jej chcete přečíst, směle do toho – ovšem nemůžu vám zaručit, že po dočtení nebudete protivní, že vy nikam na měsíc zmizet nemůžete. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Kouzelný ostrov můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *