Autor: Sarah Perryová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 437
„Změna je stejně dobrá jako odpočinek.“
Londýn 1893. Když mladá Cora Seaborneová ovdoví, je to pro ni spíš úleva než rána. Nešťastné manželství i život ve městě ji ubíjely (někdy až příliš doslovně), a tak pro ni pobyt na venkově v Essexu, uprostřed přírody, o niž se odjakživa zajímala, představují novou naději na světlejší zítřky. A opravdu, pobřežní vesnici Aldwinter si hned zamiluje a v místním pastorovi Williamu Ransomovi a jeho rodině najde přátele. Idylku však naruší zvěsti o návratu legendární nestvůry, obřího hada, jenž přichází z moře a požírá vesničany. Zatímco Cora doufá, že nalezne nový živočišný druh a vyslouží si cedulku v Přírodovědném muzeu, pastor Ransome vidí v těchto zvěstech bludařství a odklon od pravé víry, proti nimž je třeba bojovat.
Nestvůra z Essexu je román o svobodě, poznání, přátelství a lásce, o ideálech a vysokých cílech i o protikladech, které se přitahují.
Sarah Perryová se narodila v roce 1979 v anglickém hrabství Essex a byla vychovávána v přísném duchu baptismu. Na univerzitě vystudovala angličtinu a tvůrčí psaní.
První román Po mně potopa (After Me Comes the Flood) jí vyšel v roce 2014 a získal si jak nominace na několik literárních cen, tak mezinárodní uznání. Tento úspěch byl ještě umocněn dalším románem Nestvůra z Essexu (The Essex Serpent, 2016), který se tal bestsellerem a knihou roku největší anglické sítě knihkupectví Waterstones. Navíc byl nominován na literární ceny Costa Award, Baileys Women´s Prize, International Dylan Thomas Prize a další. Vyšel v 11 jazycích a na rozhlasové stanici BBC jej vysílali jako četbu na pokračování.
Nestvůra z Essexu mne navnadila svou obálkou a poté i anotací. Dostala jsem ovšem úplně jiný příběh, než který jsem očekávala, ale nelituji ani minuty, kterou jsem nad čtením strávila, protože po jazykové stránce je text pastvou pro oči.
Hlavní hrdinka je Cora, vdova po muži, který k ní nebyl zrovna nejmilejší. Její syn Francis není úplně obyčejným mladíkem, ale v té době, kdy se děj odehrává (rok 1893) ještě nikdo netušil, co se s klukem přesně děje.
Když Cořin manžel umřel, vzala svého syna a svou přítelkyni Marthu do Essexu. Ubytovaly se v úplně obyčejném hotelu a Cora se rozhodla, že bude hledat různé zkameněliny a vůbec se chovat jako muži. Její styl oblékání se k tomu blížil více než dokonale.
Při jedné z mnoha procházek potkají Cora s Marthou přátele z Londýna, kteří je seznámí s místním pastorem, jeho ženou a dětmi.
Tímto odstavcem skončím popis, co vás v knize čeká. Když se totiž na to podívám nějakým svým celkovým pohledem, tento román na mě působil bez děje. Takový nemastný, neslaný.
Jenže nechtěla jsem přestat číst, protože autorka si krásně hrála se slovy a její smysl pro vytvoření různých charakterů, zasazení do viktoriánské Anglie a různé společenské zvyklosti byly skvělé. V průběhu čtení jsem zjistila, že mě nezajímá, co se všechno ještě bude dít, ale spíše další kouzelné slovní obraty a spojení.
Když se ovšem budeme bavit i o ději jako takovém, tak v tomto románu je toho hodně, co se nakouslo – počínaje domácím týráním, Aspergerovým syndromem, sociální postavení žen v té době… Ale stejně mám pocit, že nic z toho nebylo probráno tak do hloubky, jak by si dozajista zasloužilo.
„William Ransome kráčel bez kabátu po návsi, když tu uviděl, že se k němu blíží Cora. Už z dálky okamžitě poznal, že je to ona: měla chlapecký krok, v jednom kuse se zastavovala a zkoumala něco v trávě nebo si něco strčila do kapsy.“
Co se mi líbilo, tak byly dialogy a hlavně dopisy, které si mezi sebou hrdinové vyměňovali. V některých chvílích jsem se musela i pousmát, protože se v nich objevil náznak humoru, ovšem žádným způsobem otevřeným, takže nečekejte záchvaty smíchu. Spíše to letmé pousmání, když si uvědomíte, v jaké době se to odehrává.
Bohužel ovšem na mě Nestvůra z Essexu, i přes nádherný, barvitý popis nejen míst, ale i situací, nezapůsobila tak, abych ji opěvovala. Mám pocit, že kdybych knihu odložila po pár kapitolách a vrátila se k ní třeba za týden, vůbec to ničemu vadit nebude. Ač jsem chtěla číst dál, bylo to jen ze zvědavosti, stále jsem tak nějak doufala, že se tam stane něco, co se mnou pohne a nechá mě zírat s otevřenou pusou. Ale to se nestalo.
Když to shrnu, protože z výše uvedeného textu můžete být krapet zmatení, tak Nestvůra je:
– krásně zpracovaný román, co se týče popisů a charakterů postav
– román, na který musíte mít chuť a čas
– román, který se zabývá vším možným, ale nejde do žádné hloubky
– děj je docela složitě ukrytý, ani po dočtení nemám pocit, že bych dokázala mluvit o tomto díle déle než 10 min
Pro mne bylo toto čtení průměrným, i přes velké nadšení umu autorky popsat situace, místa a postavy, se nic nevyrovná tomu, když vás kniha vtáhne do děje. Tady to tak nebylo. Všechno pro mne zůstává i po dočtení neuchopitelné, někde vzdálené bez možnosti dosáhnout na to.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji Megaknihy.cz, kde si knihu Nestvůra z Essexu můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan