Volání divočiny – Jack London

Autor: Jack London
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 229

„Jediný Špic se chvěl a ježil, jak se potácel dopředu a dozadu, se strašlivou výhružností vrčel, jako by chtěl odstrašit neodvratnou smrt. Potom po něm Buck skočil a zase odskočil, ale v doskoku narazila konečně plec přímo na plec. Temný kruh se srazil v bod na sněhu pod měsíční září a Špic zmizel. Buck stál a přihlížel, vítěz nejprvnější; zavládla pravěká šelma, která zabila a shledala, že je to dobré.“

Inteligentní a sebevědomý Buck, kříženec bernardýna a skotské ovčačky, si žije v rodině kalifornského soudce královsky – jenže v časech zlaté horečky je po silných psech sháňka, a zloděj Bucka zašantročí překupníkovi, který dodává psy na Daleký sever. V souboji se surovcem vybaveným těžkou holí nemá pes naději: je sice poražen, v duši ale nepodlehne. Když psímu spřežení jednou dojdou síly a bezcitný, tupý majitel Bucka zmlátí do bezvědomí, zálesák Thornton surovce zažene, poklekne vedle psa a drsnýma, laskavýma rukama hledá příznaky zlomených kostí… rozvíjí se hluboké, oboustranné přátelství a láska mezi člověkem a psem.
Kolik nebezpečných dobrodružství spolu zažijí! Přejde několik jar a oni najdou mělké ložisko v širokém údolí, kde se jim zlato ukazuje jako povlak žluťoučkého másla po celém dnu rýžovací pánve – to už se ale blíží nejkrutější událost, která Bucka ve společenství lidí postihla. A pouto k člověku se láme…
Volání divočiny, světově nejčtenější Londonova kniha, je skvělý dobrodružný román s bohatým, dramatickým dějem a sugestivně podanými povahami lidí a psů. A je to filozoficky založená kniha. To jsou důvody, proč neustále vyvolává vzrušený zájem čtenářů všech věkových kategorií.

Už jsem to psala několikrát, v několika recenzích jsem se zmínila, jaká jsem ostuda a snažila se po celou střední školu vyhýbat povinné četbě. Jenže mám to už v sobě, všechno, co mi někdo „nutí“, že musím číst, pak nečtu. Už ze zásady. Jak jsem udělala maturitu? Bylo to o štěstí, fakt. 🙂
Jenže díky nakladatelství Leda teď objevuji romány a příběhy, které jsem v mládí prošvihla, řekněte sami, lepší teď než nikdy, no ne? 🙂 A proto vám můžu napsat recenzi na román o hlubokém přátelství psa a člověka s názvem Volání divočiny, který poprvé vyšel v roce 1937 a nyní nově, v reedici s úžasnou obálkou od Tomski&Polanski.

Volání divočiny je románem, který mne od začátku vtáhnul do sebe. Byla jsem velmi mile překvapena, že je příběh vyprávěn z pohledu psa – Bucka, který ze startu měl skvělý život, ale díky jednomu nádeníkovi, jenž potřeboval peníze, se z pohodlného života ocitl ve zmrzlé pustině, s lidmi, kteří neměli s ničím a nikým slitování, se psy, kteří si bránili své území a nebáli se kousnout do čehokoliv, i do Bucka.

Buckova cesta za žlutým kovem začala ale daleko hůře, než by se mohlo zdát. Prvních pár stránek jsem byla fakt naměkko, jako člověk, který má rád psy, jsem některé události prožívala fakt těžko – třeba muže v červeném svetru. To jsem doslova protrpěla, ale zase se dokážu vžít i do něj, proč to dělal. I když si myslím, že to šlo jiným způsobem, přeci jen to byl drsný styl života na severu.

Co se mi ovšem líbilo nejvíc a co autor naprosto skvěle popsal, tak byl přerod domestikovaného psa v pravou šelmu. To, jak se Buck začal chovat, jak začal přemýšlet sám nad sebou, jak se dokázal vcítit do svých potřeb a udělat z domácího gaučáka psa, který byl schopen všeho, zachránit, ale i zabít. Naprosto úžasná změna, která je obdivuhodná, o to víc, jak je bezvadně napsána a popsána.

„Omámený, trpící nesnesitelnou bolestí v krku a na jazyku a polouškrcený, pokoušel se Buck svým mučitelům vzepřít. Znovu ho ale přiškrtili a povalili, až se jim podařilo přepilovat silný mosazný obojek a sejmout mu ho z krku. Potom mu sundali i provaz a hodili Bucka do přepravní bedny podobné kleci.“

Volání divočiny není ovšem jen o Buckovi, ale také zde naleznete povídky z Aljašky. Těch je sedm, jsou kratšího charakteru a i když je to příjemný bonus k samotnému hlavnímu příběhu, nemůžu úplně říct, že by mne přímo bavily. Tím, že jsem příběhem Bucka doslova žila, užívala si každou stránku, jsem pak měla problém se do povídek začíst a tak trochu jsem se u jejich čtení potrápila.

A teď zase něco pozitivního. Autor umí jednu věc. Naprosto skvěle navodit atmosféru prostředí, kde se příběh odehrává tak, aby měl čtenář pocit, že je přímo v centru dění. Drsné území Aljašky, s krutým a štípavým větrem se vám v obýváku nejednou prožene, společně s kupou sněhu, a zmrzlou řekou, takže jsem chvílemi měla pocit, že si musím jít udělat teplý čaj nebo kakao. 🙂

Díky novodobému překladu se kniha Volání divočiny četla sama, příběh je uhrančivý a věřím, že si jej užijí všichni, nejen milovníci psů, ale také vyznavači románů, kterému vévodí drsné prostředí severu.
Pokud jste tuto knihu nečetli, doporučuji vám konkrétně tohle vydání, když jsem se koukala na internetu, některá vydání jsou přímo NEdoporučována, takže za mě se pusťte do této a věřím, že v žádném případě nebudete zklamáni.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Volání divočiny můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *