Měsíc: Září 2017

Autor: Katarína Gillerová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 269

Katarína, Karolína a Karin jsou tři sestry, tři různé osobnosti. Karolína, prostřední ze sester, si občas připadá jako neviditelná. Není ani tak vzorná jako nejstarší Katka, ani tak vzdorovitá a problémová jako Karin. Po zklamání v lásce a stresujícím zážitku v práci se rozhodne od všeho odjet a začít nový život v Londýně. Tam potká tajemného cizince s kyticí žlutých růží a postupně mu propadá… Ale proč se k ní chová tak zvláštně? A co znamenají ty žluté růže? Příběh oblíbené slovenské spisovatelky Kataríny Gillerové plný nečekaných událostí, šokujících zjištění a tajemství, která když vyplavou na povrch, zamíchají vztahy nejen v rodině.

Katarína Gillerová se narodila v Kremnici a vyrostla v Žiaru nad Hronom, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. Autorka, která je označována za slovenskou Danielle Steelovou, o své literární tvorbě říká: „Píšu, když mám všechno hotové, po večerech a víkendech. Je to takový můj odpočinek od účetních čísel a neustálých změn daňových zákonů.“

Karolína je prostřední ze tří sester a také ta, která vyrůstala v jejich stínu. A právě díky tomu je taková, jaká je. Má přehled, ví co nesmí, ale také co si může dovolit. Když se toho doma hodně stane, rozhodne se odjet do Anglie za svou nejlepší kamarádkou Miou a začít pracovat tam… Seznámí se s mužem, který záhadně přinese na první setkání kytici žlutých růží. Zacloumá jejími pocity, ale znenadání se Karolína vrací zpátky domů, na Slovensko. Problémy v práci ji donutí… Doma taky není všechno, tak jak by být mělo a musí se toho vyřešit spousta – navíc v Anglii nechala taky spoustu nedořešených věcí… Jak tohle zvládne?

Tuto knihu jsem si vybrala záměrně podle obálky. Dýchala na mě takovou pohodou, až jsem měla pocit, že ji musím číst v posteli, pod peřinou, s pořádných plecháčkem plného čaje. A vůbec jsem se nemýlila. Příběh je velmi jednoduchý, milý, čtivý, přesně jako na jedno odpoledne (a večer).

V knize nejsou klasické kapitoly. Příběh je spíše rozdělen jen nějakým „letmým“ nadpisem, žádné číslování ani nic podobného. Tím pádem jsou kapitoly delší, ale určitě to neubírá na čtivosti. Naopak, zvlášť u této knihy mi to přišlo v pohodě. Zdálo se mi, že nečtu příběh jako takový, ale spíše nějaký deník, i když to deníkovou formou napsáno rozhodně nebylo.
Autorka se ve vyprávění jednou ocitá v přítomnosti, za chvíli v minulosti, aby se vysvětlily určité věci, které nastaly, ale v žádném případě to není nepochopitelné či nepřehledné. Celý příběh je napsán jednoduše a srozumitelně.

Co mi ovšem trochu vadilo, tak byly některé události, jenž byly velmi těžko uvěřitelné. Je to škoda, protože celý příběh se nese v duchu „normálních“ lidí, jako můžu být já nebo vy a některé zápletky byly opravdu přitaženy za vlasy. Protože se dějí buď ve filmech nebo v knihách, ale myslím tím nějaké thrillery nebo detektivky. Tady mi to moc nesedělo a celkově mi to zkazilo konečný dojem. Protože jsem měla celou dobu pocit, že čtu o obyčejných lidech a tohle se obyčejným lidem neděje…

Ale i přes tento malý problém jsem s knihou rozhodně spokojena a vřele ji doporučím všem, kteří si u příběhu chtějí odpočinout. Až na ty nevěrohodné maličkosti to bylo něco, co mě pohladilo po duši, pobavilo a Zvláštní příběh mi dal ten správný oddych od detektivek, thrillerů a fantasy. Hlavní hrdinové se mi líbili, působili a hlavně bavili se mezi sebou naprosto přirozeně a normálně, což je další plus.
Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, u čeho si odpočinete a přijdete na jiné myšlenky, tak Zvláštní příběh je ten pravý.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Michelle Adams
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

Irini Harringfordové se rodiče vzdali krátce před jejími čtvrtými narozeninami, aby si mohli nechat doma její starší a psychicky labilní sestru s destruktivními sklony. O mnoho let později jí tato sestra oznamuje, že jejich matka zemřela, a vyzve Irini, aby se po létech vypravila domů. Návrat se ale promění v cosi jiného než v pietní rozloučení se zesnulou matkou. Irinin otec spáchá krátce nato sebevraždu a jeho závěť odstartuje nezadržitelný sled událostí, na jejichž konci čeká Irini šokující odhalení.

Michell Adams se narodila v roce 1981 coby nejmladší z pěti sourozenců. Vyrůstala ve Velké Británii, již v devíti letech přečetla první román z pera Stephena Kinga. Na literatuře tohoto typu zůstala podle vlastních slov závislá dodnes. Po univerzitních studiích klinické vědy pracovala jako fyzioložka na kardiologii. Psychologický thriller Ta druhá, jenž dokončila na počátku roku 2015, je její prvotinou. V současnosti žije na Kypru, odkud to má blízko do Řecka, které považuje za jednu z nejkrásnějších zemí na světě, a kde se věnuje především psaní, čtení a běhání maratonů (momentálně trénuje na londýnský). Miluje cestování ataké lidi, kteří nevzdávají své sny.

Irini je dívka, která se na první pohled jeví jako dívka bez rodiny, pouze s partnerem, na kterém je tak trochu závislá. Ale ono je to všechno úplně jinak… A když ji zavolá její sestra Elle, že musí domů kvůli smrti jejich matky, neví, jestli jet. Nakonec se rozhodne tam zajet, však jde jen o tři dny, zajde na pohřeb a pojede domů… Člověk míní, časy mění… Už po příletu k sestře to začíná vypadat fakt divně… A začíná se dít spousta zvláštních událostí…

Od této knihy jsem měla opravdu velká očekávání. Určitě nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale taky nemůžu tvrdit, že jsem skákala sto metrů vysoko, jak je to výborný psychothriller. Možná je chyba, že jsem za sebou četla dvě knihy úplně stejného žánru. A proto srovnávám pocity, jaké ve mě nechaly a Ta druhá bylo o trochu slabší.

Nejdříve, co musím zmínit, co mě opravdu vytáčelo, tak bylo chování Irini. Já chápu, že ať už se ji dělo cokoliv, tak měla na to právo, ale na mě působila pořád jako ušlápnutá, nedokázala se postavit a stále jen přemýšlela, co by kdyby, ale činy žádné. Prvních sto stránek pro mě bylo doslova utrpení, pořád jsem ji v duchu napomínala, ať pořádně začne něco dělat, ale ona se stále držela zpátky…

Autorka, Michelle Adams dokázala ovšem napsat knihu, která je abnormálně čtivá a pořádně se zabývá vztahy a pocity, do hloubky, až do morku kosti. I přesto, že to bylo zajímavé a nutné k příběhu, mě to místy rušilo, protože jsem chtěla akci a ne rozebírání pocitů.
Každopádně, celý příběh je opravdu dobře propracovaný a autorka se zabývá rodinnými vztahy tak hluboce, až jsem měla pocit, že tohle musela zažít na vlastní kůži. Působilo to velmi autenticky a dokážu si představit, jak některá rodina žije takto, v tomto „příběhu“. Bylo to prostě a jednoduše, uvěřitelné a drsné.

Dalším plusem, který zde napíšu, tak je prostředí, kde se příběh odehrává. Na venkově, v Anglii, kde je pořád zamračené počasí, s lehkým deštěm, představovala jsem si pláně, kde pár nejbližších kilometrů nebylo nic, jen pustina, křoví a vřesy, lehká mlha nad zemí a v tom všem uprostřed starý barák, velký jako zámek, který skrývá tajemství. Uaaa, jen jak to píšu, tak mě mrazí. 🙂

Celkově jsem s knihou spokojená, dočkala jsem se téměř všeho, co jsem očekávala. Pro mě byl začátek trochu pomalejší, i když je pravda, že „zaslechnuté telefonaty“ – „zvláštní ubytování“ – „rozbitý mobil“ – byly indicie, které mi, jako čtenáři, napovídaly, že se bude dít opravdu něco napínavého, ale i přes tyto věci byl začátek takový, dá se říct, vláčný. Kdyby jej autorka lehce zkrátila a přešla rovnou k věci, tak bych byla napnutá jako špagát. 🙂

Ale určitě Tu druhou doporučuji. Pokud máte rádi psychothrillery, které jsou opravdu velmi dobře napsané a zajímavé, propracované, tak si ji pořiďte. Rozhodně nebudete litovat. A překvapení vás čeká. Protože některé věci byly opravdu „masakrální“ odhalení. Celkově jsem po dočtení spokojená a pokud je tohle autorčina prvotina, rozhodně jsem zvědavá na druhou knihu. Ta bude ještě lepší. Autorka umí zaujmout, i když čtenář najde výtky, tak si jej omotá kolem prstu a pustí, až když dočte poslední větu.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak mám pro vás odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Jody Revensonová
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 208

Během natáčení osmi filmů o Harrym Potterovi museli zaměstnanci filmových studií zhotovit řadu nezvyklých rekvizit. Museli například vystrojit ony úžasné hostiny v Bradavicích, zhotovit dokonalá létající košťata, kouzelné mapy a další pomůcky. Nemluvě o spoustě potřeb nutných ke každodennímu životu v kouzelnickém světě, jako jsou třeba noviny s pohyblivými obrázky, zlomyslné učebnice či huláky. Čtvrtá ze série knih o světě filmů o Harrym Potterovi seznamuje čtenáře s prací lidí, kteří vytvořili úžasné nálepky lahviček s lektvary, různé modely košťat, vybavení obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle, rozmanité kouzelnické hůlky, potřeby pro famfrpál a spoustu dalších předmětů. Text, jak už je zvykem, doprovází spousta zajímavých skic a návrhů, dosud nezveřejněných fotografií a dalších překvapení z archivů společnosti Warner Bros. Součástí knihy je i plakát s rodokmenem rodiny Blacků, návrh knihy Bajky barda Beedleho a řada dalších překvapení.

Když jsem se do této publikace ponořila, ocitla jsem se v naprosto jiném světě, mimo realitu. Opět jsem chodila chodbami Bradavic, potkávala mluvící obrazy, viděla huláky, krčila se před Snapem, chodila po špičkách kolem Brumbála a těšila se na Hagrida.

Je pravdou, že přečteného Harryho mám celého, ale filmy jsem viděla jen čtyři. Proto, pro mě, je tato kniha o něco více zajímavější, protože při čtení jsem zjistila, že mě opravdu zajímá, jak jsou ty kousky ztvárněné ve filmu. Nejvíc se teď těším na to, až budu mít chvilku času, pustím si film a budu se díky knize orientovat co a jak vznikalo.

                                                             zdroj fotografie

Samozřejmě, na začátku tohoto úžasného čtení se dozvíme, kdo za všemi těmi triky stojí. Jména těch, kteří vše promýšleli do posledního detailu. A musím říct, že i po shlédnutí těch tří dílů je to mistrovská práce. Dnešní filmařské možnosti jsou daleko za hranici mého chápání a vždy jen zírám s otevřenou pusou, jak tohle všechno dokázali. A teď, díky této knize je to pro mě o trochu více pochopitelnější.

Co dalšího se mi na zpracování knihy líbilo, tak bylo použití úryvků textu a citací z Harryho. Pokaždé, když jsem si danou hlášku přečetla, tak jsem začala vzpomínat, při jaké příležitosti to bylo řečeno, co tomu předcházelo či následovalo. A přiznávám, asi si dám re-reading, protože některé jsem zazdila. 🙂

Každá kapitola se věnuje určitému „triku“. Jako například v kapitole čtyři se dočteme o košťatech, v kapitole pět o jídle a nápojích, kde se zmiňují i ty honosné hostiny, které se děly v Bradavicích a pro mě byla asi nejlepší kapitola číslo šest, kde se jednalo o všech tiskovinách, novinách, časopisech, knihách… a moje nejoblíbenější hláška Hermiony Grangerové teď získává na síle: „Proboha, copak vy vůbec nečtete?“ 🙂

                                                                   zdroj fotografie

Pokud patříte mezi fanoušky Harryho Pottera, pokud vás vždycky zajímaly podrobnosti a detaily, jak filmaři zvládli všechno natočit tak, aby to sedělo a hlavně to diváky ohromilo, jestli jste zvědaví, jakou práci si s tím dali a co všechno museli obětovat tomu, aby to vypadalo famózně, tak právě tahle kniha je ta pravá.

Musím konstatovat, že jsem okouzlena, jakým způsobem je kniha graficky upravena, plakát rodokmenů Blacků je tak schovaný, že jsem měla strach jej vytáhnout a všechny fotografie a skicy jsou tak věrohodné, že prostě pořád věřím, že Bradavice existují, všichni co mají s knihou něco společného, tam byli na víkend, pár věcí vyfotili a opět mlčí a nechtějí udat přesné místo, kde ty Bradavice jsou!! 🙂 Já se tam ale jednou dostanu! 🙂

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete pořídit, tak odkaz máte přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Victoria Schwab
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 335

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Victoria Elizabeth Schwab se narodila v roce 1987 matce Angličance a otci z Beverly Hills. Žije v Nashville, ráda cestuje, pije dobrý čaj a je autorkou literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Publikovat začala v roce 2011.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ihned, jakmile byla na trhu. Ale neměla jsem žádné silné nutkání utíkat do knihkupectví a koupit si ji, ona ta anotace na mě působila všelijak. Mám ráda retellingy příběhů, ale ne každý mi sedne. Takže jsem opravdu váhala… A když jsem tedy sebrala odvaha a pustila se do čtení, oddychla jsem si. Bylo to dobré.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Kate a Augusta. Musím přiznat, že více mi sedla Kate. Mám ráda takové ty hrdiny, kteří dokáží být ironičtí, protivní, tvrdí a arogantní – samozřejmě ale v rámci mezí, když je toho moc, spíše to leze na nervy, ale Kate byla výjimka. K ní všechny tyhle vlastnosti seděly a těch jejich výstupů bylo tak akorát, proto jsem si oblíbila. Jak by řekla moje máma, správná ranařka. Žádná přizdisr*čka. 🙂
August naproti tomu byl tichý, přemýšlivý, sám se sebou nespokojený. Držel se od všech dál, všechno zlé, co bylo nutné provést, prováděl dá se říct s odporem, i když to bylo „pro dobro“ věci. Nevím, přišel mi přesný opak Kate a já mám raději ty bad boys. 🙂

Co se mi na příběhu líbilo, tak bylo maximální využití děje, myslím tím, že jsem nenašla v průběhu čtení žádná hluchá místa, skoro s každou stránkou přicházela nějaká akce nebo situace, jenž děj dále rozvíjela a udržovala mě v napětí. Například Sloan – to bylo něco tak odporného, přitom ochočeného a stejně, pokaždé, když se objevil, tak jsem čekala, že provede něco, co se stát „nemá“.

Autorka dokázala napsat knihu, která je plná akce, tajemství, intrik, ale také plná lží a nějakých těch mrtvol. Nebyl to žádný nudný milostný románek, ale napínavé čtení, které se mi líbilo.
A co je velké plus, opravdu oceňuji způsob, jakým tento díl ukončila. Díky tomu se těším na druhý, který by měl ještě letos vyjít. A tentokrát nebudu váhat a pořídím si jej.

Divokou píseň doporučuji všem, kteří mají rádi napínavý a něčím zvláštní příběh (jako tady rozdělení jednoho města Švem), těm čtenářům, kterým se líbí různé druhy příšer a jejich využití v ději a taky těm, kteří hledají pobavení nad dobrým fantasy příběhem.

Děkuji internetovému obchodu Martinus.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan