Autor: John Hersey
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 200
„Jak paní Nakamura pozorovala souseda, všechno venku najednou zbělelo, že nic tak bílého v životě nikdy neviděla. Nepodívala se, co se stalo se sousedem, mateřský pud ji hnal k dětem. Stačila udělat jen jeden krok (dům byl 1200 metrů od místa výbuchu), když ji cosi nadzvedlo a nad vzpříčenou podlahou ji to neslo do sousedního pokoje. Za ní letěly kusy jejího domu.“
John Hersey líčí vzájemně se proplétající osudy šesti přeživších lidí v Hirošimě v hodinách a dnech po útoku. Přináší kroniku života mezi doutnajícími troskami plnými radioaktivity, líčí lidskost v jejích nejhorších a nejlepších projevech, je plná příběhů nezměrné obětavosti, nesnesitelné bolesti a zármutku.
V pozadí cítíme otázku, zda je vyhlazovací válka – i ta s dálkově ovládanými drony, vojenskými roboty a ohromující technickou a ekonomickou převahou – oprávněná, i když snad slouží spravedlivému účelu. Co když z ní vyplývající duchovní i hmotné zlo a vybičovaná nenávist obsahuje důsledky, které daleko převažují všechno dobré, co by vítězství mělo přinést? A lze vůbec konečné vítězství takto vybojovat? Kdy budeme schopni jasně odpovědět?
„Do vzduchu se zvedla gigantická mračna prachu, nebe ztemnělo… den se proměnil v noc… Zachvátila ho taková panika, že si ani nevzpomněl na přítele Macua pod troskami, a vyřítil se na ulici.“
Temnota po hirošimské explozi zůstává stále s námi. Po sedmdesáti pěti letech není lidstvo zas tolik jiné, jsme svědky smrti, ničení a zkázy na mnoha místech po celém světě. Zlo nebylo odsunuto do historie, kohokoliv z nás mohou zasáhnout zoufalé, tragické zprávy z Paříže, Tripolisu, Sýrie, Jemenu, Nigérie. Násilí je strašlivě moderní.
KNIHA, JEŽ BURCUJE SVĚDOMÍ LIDÍ
Vydáváme k 75. výročí bombardování Hirošimy a Nagasaki.
Kniha Hirošima vyšla v reedici nakladatelství Leda k 75. výročí od ukončení války. Jako malá, a poté i dospívající, jsem znala básničku – Nagasaki, Hirošima, Japoncům už není zima… Možná znáte. Ale nic víc jsem o této události nevěděla, proto jsem byla ráda, když se mi tato kniha dostala do rukou.
Na několika stránkách se dozvíte, jak přeživší vnímali útok, kde zrovna byli, co dělali a hlavně, co nastalo po svržení bomby. Budete mít stejný pocit jako já. Katastrofa a totální konec. Apokalypsa.
Některé popisy, které jsou v knize Hirošima líčeny, působí až hrůzostrašně a tak „paradoxně“, že jsem se nestačila divit, že to někteří dokázali přežít.
Najdete tady výpovědi šesti lidí, svědků katastrofy a přeživších. Ze začátku bylo velmi zajímavé sledovat, kde se nacházeli v době výbuchu, co podnikli záhy po otřesu a na co mysleli.
Když se jim nedostávali informace, tak všechny možné spekulace, které probíhaly mezi přeživšími, co se vlastně stalo, až k samotné záchraně všech zraněných, bylo sice velmi zajímavé čtení, ale působilo to na mne místy nudně.
Autor si pro svůj projekt, který byl původně novinovým článkem, vybral různé „typy“ přeživších a tím pádem vám někteří budou více imponovat než jiní. A tím, že je mezi nimi nejen velký věkový rozdíl, ale také sociální postavení, měla jsem místy pocit, že celé vyprávění k sobě neladí.
„Zpočátku šli mezi řadami zničených domů a nevěděli, kde jsou. Změna se odehrála příliš náhle – ráno tu bylo rušné město se dvěma sty čtyřiceti pěti tisíci obyvateli, odpoledne rozvaliny. Asfalt v ulicích byl byl od požárů ještě pořád změklý a horký, takže se po něm špatně šlo. Potkali jen jednoho člověka, ženu, která jim řekla, když se s ní míjeli: „Můj muž je v tamté hromadě popela.“
Když jsem se po přečtení dívala na komentáře a recenze ke knize, která byla vydána dříve, hodně jsem se setkávala s tím, že se těžko čte.
Hirošima, tak jak je vydána letos, vás svým stylem rozhodně neodradí od přečtení. Její překlad je pro náš jazyk, naše století absolutně v pořádku, a nebudete mít problém se začíst.
Já i v pasážích, které mne nebavily na sto procent, jsem neměla problém být „začtená“, protože i přesto šlo o informace, které byly důležité, ne-li zásadní, či neuvěřitelné.
Pokud rádi, tak jako já, objevuje knihy, které jsou bohaté na příběhy přeživších různých, zásadních katastrof minulosti, Hirošima pro vás jistě bude tou správnou volbou.
Věřím, že při čtení budete mít husí kůži, protože některé informace, které se dozvíte, ve vás nezanechají klidnou mysl… například ve chvílích, kdy lidé, kterým visely cáry kůže z těla, snášel se na ně déšť, všude byla tma a prach, seděli potichu, mlčky snášeli bolest ze svých zranění a potichu čekali na pomoc, zda vůbec nějaká přijde… bylo srdcervoucí.
Tak, jako mnoho z nás, vyhledává knihy o koncentračních táborech, tak bychom měli vyhledávat i tyto příběhy, ač se neodehrávají v lágrech, jsou emočně vypjaté, protože vždy jde o lidi, kteří netušili, nevěděli a stejně museli trpět…
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Hirošima můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan