Autor: Barbara Cartland
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2022
Počet stran: 160
„Když o tom tak uvažuji, moc nových tváří tu opravdu není.“ Zarazila se a pak dodala: „Je tu jedna, ale nemám ponětí, odkud se tu vzala.“
„A kdo to je?“ zeptal se Craig naoko bez zájmu a očima přejel po hostech, kteří kolem nich popíjeli a povídali si.
„Říká si,“ odvětila Zsi-Zsi, „hraběnka Aloja Zladamirová, ale Boris tvrdí, že o n í v životě neslyšel.“
Britský ministr zahraničí požádá svého bratrance Craiga Vandervelta, pohledného a bohatého Američana, aby se vydal na tajnou misi do Monte Carla. Craig souhlasí – zaujme ho skutečnost, že právě v Monte Carlu zmizel jeden z nejlepších britských agentů, Randall Sare.
Craig se rozhodne, že využije své pověsti okouzlujícího gentlemana, a vydá se pátrat mezi evropskou smetánku.
Brzy se seznámí s přenádhernou ruskou hraběnkou, kterou obklopuje záhadná pověst.
Kdo je krásná Aloja a proč se ve společnosti pohybuje pouze v doprovodu lorda Neasdona? Jaké nebezpečí ohrožuje křehký smír mezi Británií a Ruskem? A podaří se Craigovi v jádru pletich a zrady odhalit pravou lásku?
Mise v Monte Carlu je další útlou knížkou od mé oblíbené Barbary Cartland. Její příběhy jsou vždy předvídatelné a „jednoduché“, ač zrovna touto se tak trochu vymyká jejímu standardu, protože zapluje i do vod politických spekulací, což bylo na jednu stranu neočekávané a na druhou velmi osvěžující.
Jak už je mým zvykem u autorčiných knih, nebudu vám zde přibližovat děj, protože je ho tam málo, že bych mohla něco vyzradit a myslím si, že oficiální anotace, kterou máte uvedenou výše, je dostačující.
Na co se tedy vrhnu hned, tak jsou důležité postavy a to, jak na mne obzvlášť Craig působil. On totiž ze začátku vypadal jako namachrovaný frajírek, poté jako člověk, který ví co dělá, aby se z něj stal naprosto oddaný a nikdy nepřestávající romantik. Tolik podob a na tak málo stránkách… Nevím, jestli je to dobře nebo ne, já ho měla raději ze začátku, kdy to byl rozený vůdce a svůdce. Jeho Mise v Monte Carlu byla pro něj osudovou, o tom žádná.
A ještě zmíním Aloju, která je popisována jako úchvatná kráska, nejkrásnější žena, která kdy po zemi chodila. Možná že její krása se hvězd dotýká, ale to, jaká byla a jak se rychle dokázala zamilovat, to bylo na pováženou. Na druhou stranu, autorka má jen dvě stránky na to, aby si dva lidé vyznali lásku, takže se není čemu divit, že je to šup šup a hotovo. 🙂
„Biskupové a ostatní duchovní neustále hřímali proti hříchům, kterých se lidé ve „městě hazardu“ dopouštěli. Kasino v Monte Carlu však navštěvovaly téměř všechny korunované hlavy a hrozba „pekelného ohně pro hříšníky“ nepadla na úrodnou půdu.“
Ač jsou pro mne tyto příběhy naivní, tak stejně je vyhledávám a chci je číst. Mise v Monte Carlu není výjimkou. Je to tak osvobozující se na pár hodinek (a to doslova, tak na dvě, tři hodinky), nechat unést z reality a nic neřešit, jen číst o tom, jak se uviděli, seznámili, zamilovali a vzali. Prostoduché, předvídatelné – já vím, ale stejně super napsané a odpočinkové.
Když budu přemýšlet nad tím, komu bych knihu Mise v Monte Carlu doporučila, asi se tak do specifické komunity čtenářů netrefím. Barbara Cartland píše tak, jak píše a ne každému to sedne. Kdo nechce plytký příběh, tak se ji vyhněte. A kdo chce skrz na skrz historickou romanci, která má trochu akce, ale spoustu zasněných okamžiků, s radostí ji otevřete.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Mise v Monte Carlu můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara