Stálo to za to – Miroslava Varáčková

Autor: Miroslava Varáčková
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 204

„Říká se, že když si k sobě někoho připoutáš, jsi za něj zodpovědný po zbytek života. Otázka zní, jestli to stojí za to.“

Bašku a Lívii pojí pouto nejsilnější, pokrevní. Ale navzdory tomu, že jsou sestry, jako by neměly nic společného. Zatímco Lívii se ve všem daří, Baška zůstává na druhé koleji – ve škole, mezi kamarády, dokonce i doma. Zaslepeným rodičům ani sestře se zkrátka není možné zavděčit. Jedinou naději na štěstí vidí Baška v rodícím se vztahu s Jakubem, který však skrývá tajemství. Navíc čím dál nesnesitelnější Lívii očividně něco tíží… Zvítězí pocit zodpovědnosti, anebo sobeckost stáhne všechny na samotné dno?
Další kniha Mirky Varáčkové je pronikavou sondou pod povrch běžné, zdánlivě normální rodiny, příběhem, ve kterém se překvapivě mnozí najdou. Neboť získat od života dobré karty někdy na rozehrání hry o štěstí nestačí.

Miroslava Varáčková má doma tři chlapy a psa. Když je ráno vypraví do práce a do školy, odpluje ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se se svými hrdinkami vypraví. Jejich cíl není nikdy jasný, ten objevují společně a jejich zážitky formují nejen autorku, ale i její hrdinky. Stálo to za to je autorčinou čtrnáctou knihou.

Musím uznat, že kniha Stálo to za to opravdu stála za to! Dočetla jsem ji večer, krátce před půlnocí a ihned jsem trapně, a hlavně bez jakéhokoliv studu, psala autorce, co ten konec má znamenat? Jak to tedy je? A hlavně ať mi dá radu, jak mám jít do postele, když mé emoce byly rozjitřené, jako už dlouho ne. Nekonalo se žádné slzavé údolí ani okusování nehtů, ale přitom jsem při čtení prožívala všechny strasti a slasti hlavních hrdinů a emočně jsem byla naladěna na jejich vlnu. Věřím, že to byl účel autorky. Abych se do příběhu vžila.

Hlavní hrdinkou příběhu a vypravěčkou je Barbora, řečena Baška, která chodí na střední školu, do třeťáku. Její studijní výsledky jsou chvalitebné, ale je to taky její jediná činnost, která ji opravdu jde. Její sestra Lývie je mistrní v gymnastice, sbírá všechny možné poháry a medaile, jen trénuje a nic jiného ani neumí. Rodiče obou sester se v Lývii shlížejí, podporují ji a Bašku odstrkují na druhou kolej. Hlavně tedy matka. Až budete tuto knihu číst, obrňte se trpělivostí, protože nejednou jsem dostala takový záchvat vzteku na matku, že kdyby byla v mé blízkosti, horko těžko by se zvedala ze země. A Baška? Potichu a útrpně snášela jakoukoliv nespravedlivost na svou osobu, snažila se být neviditelná. Až do doby, než potkala Jakuba. Pak se všechno otočilo, ale těžko říct, jestli k dobrému nebo špatnému. To se dozvíte ve chvíli, kdy si přečtete tento příběh, to vám neprozradím…

Ač jsem na jednu stranu chápala chování Barbory, některé její situace bych řešila rozhodně jinak. Možná je to tím, že jsem horká hlava a proto jsem nechápala, jak může jen nečinně přihlížet, nebo dokonce mlčet. V určitých chvílích bych už sypala z rukávu všechny argumenty proč ano a proč ne, kdežto Barbora byla potichu a klidila se někam pryč, jen aby zbytečně nevyvolávala konflikty. Jsem jiná povaha než ona a troufám si tvrdit, že právě proto mě tak chytila za srdce. Měla jsem při čtení pocit, že bych ji měla chránit, zastat se jí, otevřít oči celé její rodině a nemohla jsem. Jasně že ne, je to kniha, je to příběh, ale ta bezmoc byla někdy opravdu velmi hmatatelná a proto říkám, že kniha opravdu stála za to!

„Biba mi poradila, abych se na všechnu práci kolem domácnosti vykašlala, protože až pak Lívie pochopí, kolik toho musím dělat a kolik úsilí a času vkládám do všech těch věcí, které přehlíží. Například vysávání zabere často i hodinu, umývání nádobí taky netrvá dvě minuty, nákup je často těžký, a než ho dovleču domů, mám ruce vytahané jako opice. Tak jsem dala na její slova rozhodla se ji poslechnout. Odhodlání mi ale dlouho nevydrželo. když jsem zjistila, že doma není co jíst a až přijde otec z práce, cvrčci mu budou v břiše cvrlikat operu, vydala jsem se na nákup.“

Stálo to za to je kniha, ideálně pro dospívající dívky, pro sestry, pro mladé holky, které hledají útěchu, že ne jen jejich život je na houby. Ale určitě si tohle čtení užijí i starší ročníky – já jsem rozhodně toho zářným příkladem.
Od první do poslední stránky jsem si vše užívala, radovala se z maličkostí, líbily se mi sny Barbory, nesnášela jsem sobeckost Lývie, modlila se za nestrannost a prokouknutí matky a když skončila postel Barbory v obýváku, měla jsem chuť někoho uškrtit. Různé emoce se ve mě střídaly a určitě vás nepřekvapí, když napíšu, že knihu jsem přečetla během pár hodin, protože to nešlo nechat nepřečtené.

Ve chvíli, kdy Barbora potká Jakuba, už vás na stránkách nečeká jen holý text, ale také přepis textovek, takže se čtení stává ještě zábavnějším. A mi samozřejmě zase přišlo na mysl, že by se mi líbilo, kdybych si se svým partnerem tak esemeskovala, oťukávala se… Ale už jsme na to staří prostě. 🙂 Další důvod, proč jsem si příběh užívala. To oťukávání, opatrné našlapování v novém vztahu mi postavilo chloupky na rukou a autorka perfektně vystihla pocity, které jsem měla i já, když jsem tehdy, v hlubokém pravěku, navazovala nové vztahy. 🙂

Od autorky už mám přečteno pár knih, jako například Grafitové děvče nebo Hlavně to nikomu neříkej, ale slavnostně prohlašuji, že Stálo to za to je nejlepší, kterou jsem četla. Líbila se mi námětem, zpracováním, tím, jak snadno jsem se sžila s hrdiny příběhu a dokázala ve mě probudit naprosto nečekané emoce, které byly místy opravdu silné. Pro někoho oddechovka, pro někoho průměr, ale pro mě úžasně emoční top čtení.
Pro někoho to může být obyčejná lovestory, ale pro mne to opravdu byla silná sonda do jedné rodiny, která sice vypadá normálně, ale nic normálního na ni nenajdete, když se podíváte do oken bytu… Jednoznačně velké doporučení.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Stálo to za to můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Skřípouni – Tom Fletcher

Autor: Tom Fletcher
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 352

„Kuba Žábroun zase vypustil do veřejného bazénu tři žraloky a myslel, že to bude základ pro jeho malý mořský svět. Bohužel se o žralocích nezmínil dětem, které zrovna v té době v bazénu byly. Budiž jim země lehká.“

Slýcháte v noci podivné skřípání? Pátrali jste po tom, co ho způsobuje? Nenapadlo vás, že třeba cosi vyčkává ve stínu pod postelí a skrývá se před vašimi zraky, aby…
Jednoho rána Lucka Vykydalová zjistí, že všichni dospěláci zmizeli. Zkrátka jsou fuč. V Lucčině městečku zavládne chaos – děti se začnou chovat jako puštěné ze řetězu. Pro většinu z nich je to ráj na zemi, ale Lucce, a možná i někomu dalšímu, se to nelíbí. Lucka je odhodlaná přijít na to, co se to v Závanovicích děje! Před nedávnem totiž přišla stejným způsobem o tátu a ani v nejmenším nestojí o to přijít taky o mámu. A v jejím odhodlání ji nic a nikdo nemůže zastavit… Teda až na skřípouny… Možná…

Tom Fletcher je jedním z nejprodávanějších britských autorů knih pro ději – je spoluautorem knihy Dinosaur That Pooped, které se v Británii prodalo více než milión výtisků. Vedle toho je oceňovaným textařem, hvězdou YouTube, otcem a členem hudební skupiny McFly.

Když jsem opět s malým hledala knihu, u které budeme večer usínat, sám synátor ukázal na Skřípouny. Věřím, že to bylo hlavně proto, že obálka je krásná a září už z dálky. Zlaté odlesky jej zaujaly na poprvé a Skřípouni se stali našimi společníky na tři dny.

Lucka Vykydalová, hlavní hrdinka celého příběhu, se jednoho dne probudí a zjistí, že její maminka zmizela. Je to nepředstavitelné, zvlášť po tom, co tatínek zmizel ještě dříve a tím pádem je najednou úplně sama na celém světě. Když ale vyjde ven z domu, není zdaleka jediná, kdo je bez rodičů a všechny děti, v celých Závanovicích jakoby zdivočely. Bez dohledu rodičů dělají neskutečné špatnosti, všude je nepořádek, nikdo po sobě nic neuklidí… Jen Lucka a její kamarád Mirek tak nějak tuší, že se nemůžou utrhnout ze řetězu, že nalezení rodičů bude záviset na nich. Hlavně tedy na Lucce. Podaří se Lucce najít maminku a vůbec všechny dospělé? Kdo jsou Skřípouni? A proč je o nich celá kniha, když hlavní hrdinka je Lucka? A důležitá otázka, kdo žije pod postelí? A je i pod vaší?
Musím říct, že Skřípouni jsou docela fajn. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že celý příběh se rozvíjí pomalu, a na konci je všechno hrozně rychlé. Ale to byla snad jediná chyba, kterou jsem objevila. Jinak má autor vše promyšlené do detailu a mluva Skřípounů stojí fakt za to. I nápad samotné Tuonely a toho, kde se nachází, se mi velmi líbilo. Můj syn zase velmi ocenil ilustrace, kterých není málo, ale ani moc. Tak akorát. Písmo je vcelku normální, ale ve chvílích, kdy dochází v příběhu k nějakému zvratu nebo důležité akci, i font písma se mění a někdy je skoro přes půl stránky, jen aby dětským čtenářům bylo jasné, že tohle bude mít děsivé pokračování.

„Kůži měli černou jako melasa a ulepeně vlhkou jako odpudivé tělo slimáka. Ušiska, protkaná žilkami, připomínala nahnilé listy zelí. Také měli dlouhé špičaté pařáty, které cvakaly, když jako na pavoučích nožkách přebíhali po podlaze. Každý za sebou ještě táhl dlouhý hnusný ocas, který vypadal jako černá slupka nahnilého banánu.“

Další věc, která mne zaujala, je samotný způsob vyprávění. Autor totiž ke čtenářům promlouvá, před každou kapitolou je malý odstavec, kde se ptá dětí (čtenářů), jestli třeba nechtějí jít na záchod, protože bude následovat strašidelná scéna, jestli si jsou jistí, že budou pokračovat ve čtení a jestli to zvládnou. Příjemné zpestření a zasmála jsem se nad tím, jak autor vyřešil kapitolu číslo třináct! To vás zaručeně pobaví. 🙂

Kniha Skřípouni je určena dětem, které mají pro strach uděláno. Protože ve chvíli, kdy ji dáte přečíst svým ratolestem, které se bojí příšer pod postelí, tak věřte, že už se toho nezbaví. 🙂 Skřípouni jsou sice z Tuonely, ale vylézají východem do lidského světa právě z pod postýlek dětí. A teprve potom se začínají dít šílené věci. Ale pokud se děti budou bát, není nic jednoduššího, než se držet pokynů, co dělat, aby se Skřípouni neobjevili a všichni budou v pohodě. Dokážu si přestavit, že děti, které tenhle příběh budou vnímat, se budou trochu bát, ale také budou fandit Lucince v tom, aby našla nejen maminku, ale také všechny ostatní rodiče a Závanovice byly zase stejné jako před tou osudnou nocí

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Skřípouni můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vítr ve dveřích – Madeleine L´Engle

Autor: Madeleine L´Engle
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Počet stran: 239

„Z domu vyšla s děsivou předtuchou, že se sem hned tak nevrátí. Znovu zatoužila, aby s nimi na zastávku kráčel i Fortinbras, který to často dělával a pak se vracel, aby zase doprovodil Charlese Wallace. Dnes ráno se mu ale zřejmě vůbec nechtělo opustit vyhřátou kuchyň.“

Rok poté, co jsme se rozloučili s hrdiny knihy V pasti času, začíná její pokračování Vítr ve dveřích. Meg Murryová se jednoho podzimního odpoledne vrátí ze školy a její malý bratr Charles Wallace, o kterého se poslední dobou pokouší jakási choroba, jí oznámí, že v zeleninové zahrádce viděl draky. Když se následující noci Meg, Charles a jejich kamarád Calvin vydají zahradu prozkoumat, setkají se tam s tajemným Učitelem. Ten jim vysvětlí, že domnělí draci jsou ve skutečnosti podivuhodní cherubíni, kteří spolu s ním přišli na pomoc vážně nemocnému Charlesovi – a zároveň i celému vesmíru. Meg, Charlese, Calvina i jejich nové spojence čeká další dobrodružná cesta a další bitva, v níž brání dobro proti zlu.

Madeleine L´Engle (1918-2007) se narodila v New Yorku a navštěvovala Smith College. Napsala více než 60 knih, ze kterých je nejznámější A Wrinkle in Time (1962).

Když jsem přečetla první díl s názvem V pasti času (recenze zde), byla jsem překvapena, že se tato kniha přede mnou tak dlouho schovávala a já o ni neměla ani tušení. Proto ve chvíli, kdy se mi do rukou dostal druhý díl, jsem byla natěšená, co se bude dít. Už z předchozí knihy totiž vím, že autorka dokáže psát jednoduše, ale do toho dokáže pár informací, které vám zamotají hlavu.

Vítr ve dveřích je druhá kniha, která vypráví o Meg, Charlesu Wallaceovi, jejich rodině a kamarádovi Calvinovi. Ale hned ze začátku vám můžu říct, že nemusíte číst první díl před tímto, protože jediné, co mají tyto knihy společné jsou hrdinové a jejich vesmírná dobrodružství. Megin bratr, Charles Wallace začíná být nemocný, ale není to žádná obyčejná nemoc. K tomu vidí draky ze kterých se vyklubou cherubíni. Meg a Calvinovi nezbývá nic jiného, než začít vesmírnou pouť, aby zachránili nejen Charlese Wallace, ale potažmo celý svět.

Vítr ve dveřích není jen o záchraně malého Charlese, ale také o šikaně. Nebudu vám vypisovat, jak to zde přesně bylo, protože bych mohla něco prozradit, ale připravte se na to, že si nebudete užívat jen vesmírné dobrodružství, ale podíváte se i na „těžší“ životní situace a to nejen šikanu. V průběhu dospívání, vyrůstání, jsou tyto věci velmi důležité a navíc se děti setkávají s různými problémy, i s nutností se jim naučit čelit, takže si nejsem úplně jistá, že řešení v této knize bylo nejmoudřejší, ale nedá se ani říct, že by bylo špatné.

„Sama dýchala jen mělce a lapala přitom po dechu. Cítila, že je celá, že se všechny atomy jejího těla znovu správně poskládaly, že je Meg, a přesto, když otevřela oči, neviděla nic než podivnou, sytou, nazelenale černou temnotu. Napínala uši a přes zvuk, který jí nejprve připomínal bzučení hmyzu za letního večera, konečně zaslechla – nebo možná spíš vycítila – pevný, pravidelný tep.“

Když se budeme bavit o dobrodružství, které hrdinové musí podstoupit, bylo sice akční a napínavé, ale nedosahovalo toho efektu, jako v prvním díle. Nevím proč, ale nebylo to pro mě tak přitažlivé. Ovšem na druhou stranu, styl psaní byl zase skvělý a dokázal mě vtáhnout do děje, nikde jsem se neocitla v hluchém místě, kde bych se nudila, takže toho si naopak cením.

Tuto knihu doporučím už jen z toho důvodu, že autorka umí psát jednoduše, i když zmiňuje některé vědecké věci, které můžou na první pohled působit složitě. Dokáže vše vysvětlit a podat tak, aby to pochopili všichni čtenáři. Umí zaujmout a zvládne dát do příběhu kus ponaučení, nejen pro děti, ale také pro dospělé.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Vítr ve dveřích můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Horké mléko – Deborah Levy

Autor: Deborah Levy
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran:223

„Teplo oblázků mi ohřívá břicho, slané moře mi na snědé kůži zanechává bílé pruhy. Je to ráj, ale nejsem v něm šťastná. Jsem jako ten pes, co předtím patřil Pablovi. Minulost je jako temný čaroděj v našich nitrech, rve nám játra.“

Mladá antropoložka Sofia se již celé roky snaží vyřešit záhadu matčiny nevysvětlitelné choroby. Z Rose a jejích věčných nářků a stížností je už celá zničená, ale na druhé straně pro ni představují únik před vlastním neuspokojivým životem, za který se stále zdráhá převzít zodpovědnost. Společně s matkou odcestují na vyprahlé pobřeží Španělska, kde hodlají navštívit věhlasného lékaře, do něhož vkládají naději, že by mohl vyléčit Rosino matoucí ochrnutí. Je to její poslední šance.
Doktor Gómez však používá velmi zvláštní metody, které mají pramálo společného s klasickou medicínou, a jak léčba pokračuje, Rosin stav se i pro něj stává stále větší záhadou. Krize ve vztahu mezi matkou a dcerou se stupňuje a rozptýlení hledající Sofia se zaplétá do svůdné a pomíjivé milostné aféry.
Tento takřka snový hypnotický příběh o síle ženy je jako labyrint plný tužeb, pudů a surrealisticky přesvědčivé logiky. Autorka v něm prozkoumává otázky lidské sexuality, potlačovaného hněvu, svůdnosti sklouznutí k hypochondrii a užívání farmaceutik i prazvláštní povahu mateřství a zároveň oslavuje hodnotu experimentování se životem – hodnotu zvídavosti, prostého úžasu a snahy žít naplno.

Deborah Levy píše povídky a romány, divadelní hry i poezii. Mnohé z jejích her nastudovala Královská shakespearovská společnost, jsou hojně vysílány televizí BBC. Její literární díla byla přeložena do čtrnácti jazyků. Levy je autorkou velmi ceněných románů, včetně Doplavat domů (v roce 2012 za něj získala prestižní Man Bookerovu cenu), The Unloved a Billy and Girl, i sbírek povídek Black Vodka a literární eseje Things I Don´t Want to Know. Žije v Londýně.

Horké mléko je příběh dvou žen, matky a dcery, kde jsou vykresleny vztahové poměry v závislosti na jejich komplikovaném životě. Jedna je osaměla a neví kudy kam, druhá je nemocná a hledá pomoc. Otázkou je, zda si nakonec pomůžou navzájem nebo se zničí

Sofie Irina Papastergiadisová je mladá žena, která se celý život stará o svou nemocnou matku Rose. Už neví kudy kam, a tak najde soukromou kliniku na jihu Španělska a odjedou i s matkou tam. Doufá, že doktor Gómez určí správnou diagnózu a následně vhodnou  léčbu pro její matku, která má stále nové a nové zdravotní potíže. Díky tomu, že se stará o matku, odložila svůj vlastní život na vedlejší kolej. Ve Španělsku dostává novou energii a sílu postavit se světu nebo jen své matce a nebo dokonce spíš sama sobě? Pomůže ji v tom i návštěva u otce, kterého jedenáct let neviděla? Není starost o matku jen výmluva pro to, že neví co dál?

Kniha popisuje vztah mezi matkou a dcerou. Někdy je to hodně drsné a pro mě neuvěřitelné, protože můj vztah s mamkou je úžasný a nedokážu si představit, že bych zažila něco podobného, co hlavní hrdinka popisuje v příběhu. Každopádně byly chvíle, kdy jsem měla Sofie plné zuby za to, jak uvažovala, jak přemýšlela a dokonce i za její chování. Ale následně jsem ji začala obdivovat, jak dokázala snášet nálady  své matky a neutéct s křikem hodně daleko. Protože její matku jsem neměla ráda mnohem častěji.

„Byl to dlouhý proces rozvazování a zavazování a opětovného začínání stále dokola. Zeptala jsem se jí, proč vůbec musí mít na nohou boty. Zvlášť pak boty s tkaničkami. Byl večer a neměla v úmyslu jít nikam ven.“

Některé myšlenkové pochody obou dvou hrdinek byly až za hranicí mého chápání. Místy jsem měla chuť knihu odložit a srovnat si to v hlavě, některé pasáže jsem si četla dvakrát, abych pochopila, jak to myslí nebo proč to dělají. Většina jejich činů na mě působila chladně, povrchně až depresivně. Příběh o osamělosti, hledání útěchy a podpory… To, jak na mne kniha působila se mi líbilo. Cítila jsem bezmoc, strach, samotu, nepochopení a ač to nejsou pozitivní emoce, musím ocenit, jak to autorka napsala a že dokázala na mne tohle všechno přenést…

Popravdě všechny postavy v knize jsou psány stejným stylem, všechny jsou složité a myšlenkově pro mě někdy záhadné a vzdálené. Je to dost těžké čtení, které jsem musela číst přes den, v klidu, bez hluku a soustředit se na něj. Kapitoly jsou sice tak akorát dlouhé a je v nich vždy vystiženo, co má být, žádný neuzavřený konec nebo nedokončená myšlenka. Děj je plynulý, navazuje na sebe a ztrácet se v něm rozhodně nebudete.

Doporučuji si pro Horké mléko najít čas a mít čistou hlavu, protože vám dá pár otázek k přemýšlení a nejen o ději samotném. Kniha je, dle mého mínění, určena čtenáři, který vyhledává literaturu těžkou a k zamyšlení. Který nechce plytké příběhy, jenž jsou lehce předvídatelné, ale hledá něco, co před něj postaví pár překážek.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart, kde si knihu Horké mléko můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Příběh života – Jan Sovák

Autor: Jan Sovák
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 180

„Karbonské močály byly pokryty rozsáhlými plavuňovými, přesličkovými a kapradinovými pralesy – rájem jak pro hmyz a další členovce, tak pro obojživelníky. Karbonu se proto často říká věk obojživelníků. Ti se postupně vyvíjeli v suchozemské formy plazů a dorůstali značných rozměrů.“

Sledovat vývoj života na naší planetě během uplynulých milionů let – od nepatrných jednobuněčných organismů v prekambrických mořích přes obrovské dinosaury až po savce a Homo sapiens – je fascinující zážitek. Kniha je přehlídkou toho, jak vědci dokážou z nalezených fosilií a stop zrekonstruovat podobu vyhynulých živočichů. Ponořte se do příběhu života a nechce se unášet dramatičností jeho evolučních proměn.

Jan Sovák, autor textu i ilustrací, se proslavil stovkami rekonstrukcí prehistorického života, které tvoří pod vedením paleontologů z celého světa. Je považovaný za jednoho z nejlepších malířů, kteří se věnují tématům z pravěku.
Jeho díla vystavují významná muzea v Evropě, Americe i Asii. Patří k nim i rozsáhlá sbírka jeho rekonstrukcí, která vznikla ve spolupráci s Národním muzeem v Praze.
Ilustroval přes 300 knih vydaných v 15 jazycích, byl ilustrátorem Crichtonova Jurského parku, který dal podnět k filmovému zpracování. S Donem Lessemem, vědeckým poradcem tohoto filmu, pak vydal řadu knih.
Původně pracoval klasickými výtvarnými technikami, ty však v poslední době obohacuje digitální technologií, a tak dosahuje mimořádné působivosti svého díla.

Věřte mi, že ve chvíli, kdy tuto knihu otevřete, ocitnete se v naprosto jiném světě. V minulosti, která utvářela to, kde žijeme dnes. Autor nezapomněl na spoustu detailů a díky jeho slovům a ilustracím, které je jsou famózní, vás dostane do kolen. Nejen milovníci dinosaurů, ale i ti ostatní si Příběh života užijí. Už jen na první pohled je to kniha krásná, velký formát, luxusní papír, obrázky, popisky…

V úvodu vás autor seznámí s tím, co všechno na vás čeká. Pak už se plynule přesunete do období Prekambria, kde to všechno „začalo“ a od té chvíle je to naprosto úžasné a fascinující dobrodružství, které se zastaví až u Lovců mamutů. A stejně, když se dostanete na konec, nebudete věřit tomu, kolik skvělých akcí jste díky panu Sovákovi zažili. Ač nepatřím mezi milovníky dinosaurů a Jurský park jsem viděla možná jednou a jen z rychlíku, musím se přiznat, že v tomto okamžiku se ze mě stává jiný člověk. Neříkám, že si poběžím hned koupit nějaké tričko s T-Rexem, ale určitě se začnu více zajímat o to, co tihle tvorové byli zač. A hned, jak dopíšu tuto recenzi, podívám se na Cestu do pravěku od Karla Zemana. Myslím, že tato kniha by se měla stát kultovní stejně jako film. 🙂

„Největší rozmanitosti v tomto období dosáhli dinosauři. Mechanismus obrany proti velkým masožravým druhům se zdokonalil, ale i velcí predátoři se vyvíjeli. Hlava a zuby se jim zvětšovaly, a aby se zachovala rovnováha celého těla, zmenšovaly se jim přední končetiny a prodlužoval ocas.“

V knize Příběh života najdete všechny informace, na které byste jen mohli pomyslet, a některé i navíc. Není to jen o tom, jak se vyvíjeli dinosauři, ale jsou zde i poznatky o rostlinách určitých dob, o počasí a podnebí, což samozřejmě souvisí s tím, jak se živočichům dařilo či nedařilo.
Tato publikace je velmi obsáhlá, ale díky ilustracím, které jsou perfektní a pořádně velké, kdy i tu nejmenší rybku vidíte ve větším měřítku, vám nebude připadat, že jste zahlceni informacemi, ba naopak budete prahnout po tom, abyste se dozvěděli čím dál tím víc.

Pokud máte doma dítě, které má rádo dinosaury, pravěk, či jste sami milovníky tohoto období, tak věřte, že tahle kniha vám nemůže chybět v knihovně. Luxusní zpracování tomu ještě dává punc vzácné publikace. Určitě se po ní poohlédněte.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart, kde si knihu Příběh života můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan